Autobusy přijíždějí

Nejprve si ale musíme stručně vysvětlit, jak v Čechách fungují výběrová řízení. Takže to bude nuda jako vždycky.

Výběrová řízení se v České republice řídí zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který stanoví základní rámec, jímž se musí při nákupech řídit například stát, příspěvkové organizace apod.

Řekněme, že třeba Dopravní podnik hlavního města Prahy a.s. (dále DPP) chce koupit autobus (dále autobus). Musí tedy vypsat výběrové řízení podle zákona. Jeho součástí je mimo jiné technická specifikace toho, co si pořizujete, a podmínky výběru dodavatele. Samozřejmě je tam spousta dalších věcí, ale ty budeme ignorovat.

Pokud chce tedy DPP koupit autobus, musí v prvé řadě napsat jaký, o tom je ta technická část. Ale nemůže napsat, že chce řekněme model Škoda RTO 706 MTZ (ten bych chtěl já), protože výběr by byl fakticky učiněn před vypsáním řízení. Takže napíše třeba, že autobus musí mít nějakou maximální délku, aby vytočil zatáčku, což se v poslední době moc nedaří. Nebo nějakou výšku, aby se vešel pod pražské mosty, což se zatím kupodivu daří. Lze definovat i modernější kritéria jako třeba podmínku, že vozidlo se musí identifikovat jako vozidlo. Je to megasložité.

Další problém je v tom, že na straně zadavatele neexistuje osoba, která by byla schopna celou zadávací dokumentaci vytvořit sama. Technické specifikace píše většinou někdo, kdo ví, jak funguje autobus (jsem stále optimista), papíry dává dohromady úředník, který autobusem před covidem jezdíval do práce, a kontroluje to právník, který autobusem už dlouho nejel. Skáče kolem toho tým. Z toho mohou vznikat chyby.

Co se týká hodnocení, v Čechách se velmi často soutěží pouze na cenu, v úřední hantýrce cena má váhu 100 %. Posoudí se, zda všichni účastníci splnili podmínky, a pokud ano, nejlevnější vyhrává. Je to pitomost, ale je to pro zadavatele snadné. Někdy se ale vybírá i podle jiných parametrů, řekněme doby dodání. Zadavatel napíše, že chce autobus nejpozději do roka. Kdo ho dodá do roka, nula bodů. Kdo ho ale dodá do 10 měsíců, dva body. Atd. Součástí zadávací dokumentace jsou potom celkem primitivní vzorce, v nichž se všechny faktory vzájemně kombinují. Konec teorie.

Hybrid alias Diesel alias Hybrid

V dubnu 2022 vypsal DPP veřejnou zakázku na nákup až 140 autobusů. Hybridních. Praha o hybridy usiluje dlouhodobě, mě se neptejte proč, ale tady je na toto téma pěkná story. Podmínky byly nastaveny lehce netradičně, neboť cena měla váhu pouze 65 %. To je spíše neobvyklé, protože jak uvedeno výše to je pro zadavatele složité, musí nějak definovat těch zbylých 35 %, které budou hrát roli. Další faktor výběru tedy byla spotřeba, jejíž váha byla 18 %. Ostatní kritéria už hrála relativně malou roli, byť v souhrnu činila jejich váha stále ještě zajímavých 17 %. Šlo právě o rychlost dodání, předchozí dodávky a podmínky záruky. Zájemci si mohou stáhnout technickou specifikaci zde, zadávací dokumentaci zde, všechny dokumenty zde, přeji hezký zbytek dne.

K čemu došlo. Jeden z dodavatelů, společnost Iveco, totiž umí docela dobře počítat. Učte se, děti, matematiku, než zase udeří rýma! Pokud totiž umíte odhadnout, za kolik dodá konkurence autobus nebo jakou má spotřebu, můžete si podle vzorců v zadávací dokumentaci snadno namodelovat, kolik zhruba dostanete za jednotlivá kritéria bodů. Je to několik rovnic o jedné neznámé. Nebude to sice megapřesné, ale znáte-li svoje konkurenty, můžete se rozumně trefit. Lidé se znalostí trhu (jiné varianty raději neuvažujeme) se platí zlatem. A pochopitelně, má-li cena váhu 65 % zatímco spotřeba pouhých 18 %, je jasné, že je výhodnější nabídnout nižší cenu klidně s vysokou spotřebou.

Iveco se tedy přihlásilo do výběrka s levnými dieselovými autobusy! A dostalo za cenu o mnoho víc bodů než ostatní uchazeči a za spotřebu naopak o trochu méně. Aby dostálo dalším podmínkám zadavatele, doplnilo mild-hybridní modul a elektrickou baterii s kapacitou, a teď to přijde, 1 kWh! To je slušná porce energie. S tím vydržíte svítit 10 hodin stowattovou žárovkou, pokud ji ještě někdo máte. Bude-li řidička autobusu s sebou vozit fén o výkonu 1000 W, může si na konečné hodinu fénovat vlasy, než se to vybije. Iveco samozřejmě připravilo externí zásuvku dle požadavku zadávací dokumentace, holčina nebude mít problém dobít autobus před odjezdem někam na druhý konec Prahy a tam zase zapne fén. S takovou baterkou se dá zkrátka dělat spousta věcí kromě … pohánět autobus. A pokud se ptáte, proč součástí technické dokumentace není požadavek na nějakou minimální kapacitu baterie, tak existují dvě možnosti. Buď jsou v DPP naprostí hlupáci anebo to byl záměr. Každopádně, ptejte se pana Hřiba.

Výsledkem je, že v Praze budou jezdit diesely a navíc s hezky učesanými řidičkami! Autobus splňuje definici částečně čistého vozidla dle Směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Clean Vehicle Directive). První autobusy už se předávají. Hodnota zakázky je téměř dvě miliardy. Obchoďákům z Iveca opravdu upřímně a beze stopy sarkasmu blahopřeji!

Stadium Brežněv

Teď jeden vtip z druhé poloviny osmdesátých let:

Stalin, Brežněv a Gorbačov jedou vlakem. Vlak zastaví. Stalin okamžitě navrhne popravit průvodčího. Brežněv nesouhlasí: „Zatáhneme záclonky a budeme se tvářit, že to jede.“ S tím nesouhlasí Gorbačov: “Lokomotiva je asi porouchaná, jdu ji opravit.“ Za chvíli je zpátky: „Už je to v pořádku.“ „A proč nejedeme?“, ptají se Stalin a Brežněv. „Koleje už dál nevedou“, říká Gorbačov.

Já tedy nejsem žádný fanoušek elektromobility. Ale jsou segmenty, kde dává velký smysl. Řekněme ještěrky ve skladech nebo historická centra měst (nemám na mysli koloběžky). Proti dieselovým autobusům v Praze a okolí nemám vůbec nic, dokud je Hřib nepošle na Staromák. Ale jinak mám asi tisíc námitek.

Prožil jsem formující část svého života v režimu, který neustále plnil nějaké závazky, tak jako soudruh Hřib. Vesměs šlo o závazky učiněné k nějakému sjezdu Komunistické strany Československa nebo Socialistického svazu mládeže a podobné lahůdky. A vesměs se plnily přesně tak, jak je plní DPP pod „dozorem“ pana Hřiba.

Evropská unie a my s ní jsme už dlouho v brežněvovském stádiu existence. Masivně lžeme sami sobě a pořád to eskalujeme na vyšší level. Prorostlo to mnohem níž, než je vrcholná politika a v poslední době vyhřezlo ven zcela bez rozpaků, rozhodně z mého pohledu.

Viděl jsem v televizi lhát svoje kamarády o fungování a účinnosti „vakcín“ a bývalé kolegy obhajovat petice o povinné vakcinaci experimentální látkou. Slyšel jsem v rozhlase mlít různé pseudoodborníky o tom, že vakcíny nemají dlouhodobé negativní účinky, a jiné dezinterpretovat možnosti metody PCR. Lež pěkně zabalená do „odborného názoru“. Sledoval jsem přední osobnosti české imunologie a svoje učitele, jak obětovali svůj odborný kredit ve prospěch vakcinačního nátlaku vůči mladým lidem, přičemž jejich argumentace neměla nic do činění s odbornou stránkou věci, ale vycházela čistě z jejich kolektivistického světonázoru.

A už dlouho si pod vedením nejšílenějšího protože nejposlušnějšího evropského národa lžeme o tom, že umřeme, když rychle rychle rychle nenahradíme výrobu energie z fosilních paliv a jádra větrem, sluncem, bezvětřím a tmou. Že jaderné reaktory v Hesensku jsou v ohrožení, protože v Japonsku byla tsunami. Že si všichni koupíme elektromobil. Evropská komise nám lže o tom, že ví, co dělá, což mimochodem už i přiznává. A dokonce se ve 21. století lže dětem a mladistvým, že si mohou změnit pohlaví, a někde se jim to i "umožňuje" navzdory vůli rodičů. Pokrokový západ, náš vzor, nechává „transdívky“ soupeřit s opravdovými dívkami, které se evidentně bojí stěžovat si na něco víc než na nutnost sdílet šatnu s těmito nemorálními výrobky, nad jejichž jednáním si slušný člověk tak maximálně odplivne. Stejně tak se řada mladých lidí nedokázala vzepřít vakcinačnímu nátlaku, protože Babišova vláda měla nabito od „odborníků“ a podmiňovala tím vůbec možnost normálně žít.

V Praze jsme teď postoupili na další level. Zelená lobby lže sama sobě o svých vlastních úspěších. Pod dozorem Zdeňka Brežněva Hřiba (Piráti !!!) a v souladu se Světlými Zelenými Zítřky™ bude mít hlavní město dieselové autobusy s baterkou na fénování. Ať žije Green Deal. Smál bych se až k slzám, kdyby mi z toho nebylo na blití.

Stalin by za tohle popravoval, soudruzi. Já jako řešení navrhuji, aby v Dopravním podniku zřídili Dozorčí radu Dozorčí rady. Že by někdo Hřiba vyhodil, v to nedoufám. Takových kádrů se lze zbavit jedině povýšením a Nerudová má prioritu. Škoda, že do Bruselu nechce Rakušan.

Děkuji serveru Československý dopravák za inspiraci.