Bartošova známka punku a Foltýnovi zombíci

Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci, toho času též kapitán škuneru českých Pirátů, chtěl patrně neortodoxním přístupem k novému stavebnímu zákonu a příslušnému softwaru dokázat, že nejen „co hořelo to vyhulil“, jak se zpívá v písni „Známka punku“ od Visacího zámku. Patrně chtěl též předvést, že „známkou punku“ nemusí být jen „holinky nosit vždycky na ruby“ jak se tam též pěje, ale i napřed vytvořit zpackaný a sotva rozpracovaný software, nasadit ho do ostrého provozu a teprve poté začít řešit jeho opravy, školení personálu, manuály a podobné věci. Myslím, že po zkušenostech s tímto průšvihem by nám u Ivana Bartoše jako známka punku všem bohatě stačily jeho dredy.

Vytoužený cíl stavební úřad bez papíru, jak o něm pan Bartoš snil, je zatím nebetyčně vzdálen a tipoval bych, že jistého papíru se na těch úřadech nyní naopak spotřebuje mnohem více, protože to co líčí lidé, kteří se softwarem musí pracovat, je opravdu k po... k podivení se. Stojí to nervy a miliardy a nezaplatí to dredatý pán, nýbrž Ty a já, milý čtenáři. Zatím co premiér Fiala k celé věci ještě nestačil ani rozhodit rukama nebo vystavit žlutou kartu a občané marně čekají, až vyšle nějaký jasný signál co s tím, tak koaliční partnerka Pirátů paní Pekarová – Adamová z TOP09 v tušení volebního průšvihu v krajských volbách už začala svého kolegu opatrně kritizovat. Tato paní učinila objev hned za dvě, jak sluší jejímu příjmení, a bystře zjistila, že „systém nebyl dobře připraven“. Jsem si jistý, že tento prozíravý objev přinese straně v nadcházejících volbách nebývalé úspěchy a uznání občanů, kteří pochopí, že se alespoň jedna vládní strana tzv. „poučila z krizového vývoje“.

Zhostil-li se pirátský kapitán ministerské a vicepremierské funkce s ledabylostí pankáče a odborností účastníka průvodů pyšných alternativních lidiček, tak plukovník Foltýn se zhostil funkce vládního „koordinátora strategické komunikace“ s grácií zelené gumy z buzerplatzu a argumentací ideologa z politického školení mužstva za minulého režimu. Nicméně má alespoň smysl pro humor, tedy dělá si z občanů legraci: Po nástupu do funkce tvrdil, že má komunikovat hodnoty jako je „Svoboda, suverenita, důstojnost, spravedlnost,“ avšak hned poté spustil kulometnou palbu:

- kdo říká, že Foltýn bude dělat cenzuru, je ruským kolaborantem

- jsou mezi námi zombíci a svině, se kterými je třeba v rámci strategické komunikace utnout veškerou komunikaci a mezi nimi a těmi na správné straně vykopat hluboký příkop , aby k nim snad nějaký ideově správně orientovaný nebožák nespadnul.

- lidé mají právo na svůj názor, ale nikoli na svá fakta. Ta správná fakta patrně sdělí pan plukovník, třeba jako řekl toto:

„Máte demonstraci uprostřed Prahy, kde ječíte do mikrofonu, že je ohrožena svoboda projevu. Kolem stojí policisté, ale nezatýkají vás, naopak vás chrání, abyste to mohli ječet. Samo o sobě je to skvělým důkazem, že je dokonalá svoboda projevu,“

Škoda, že u příležitosti svých „skvělých důkazů svobody projevu“ nedal k dobrému třeba tu historii o vládní blokaci webů . Mohl též připomenout, jak musel jít pro sprdung a trest k ministryni obrany jeden voják a shodou okolností bývalý olympionik, neboť si dovolil otevřeně prohlásit, že sportovci z Ruska a Běloruska mají být připuštěni k účasti na pařížské olympiádě. Dotyčný se též provinil svým nedostatečně důrazným přesvědčením o oficiálním výkladu rusko-ukrajinského konfliktu, ač se za to později kál tak, jako už mnoho lidí za všech možných režimů, kterým došlo příliš pozdě, že ty režimy nejsou svobodné. Též mohl pan plukovník rozebrat, jak nadnárodní organizace, které jsme bohužel podřízeni, Evropská unie, chce zavádět cenzuru prostřednictvím Digital services act nebo jak se nám cynicky vysmívá svým vysvětlením snahy o monitoring veškeré komunikace včetně soukromých SMS ,. , že prý tím bude bojovat proti šíření dětské pornografie.

Na taková fakta patrně právo nemáme, protože odporují obrázku reality, který maluje pan Foltýn stejným stylem, jako všichni propagandisté v dějinách.

Pan plukovník zkrátka nedělá nic jiného, než že opakuje trik pana ministra Rakušana s jeho „Debatami bez cenzury“. Cílem není vysvětlit občanům, co vláda dělá pro jejich „svobodu, suverenitu, důstojnost a spravedlnost“, nýbrž ukázat na ty „kolaboranty, zombíky a svině“. Cílem je rozeštvat lidi mezi sebou ještě více, rozdělit a panovat, vytřískat z toho alespoň jistotu podpory těch, jejichž podpora této katastrofální vlády je jen vlažná. Oni jsou totiž ti dobří, ostatní jsou svině. Už to konečně chápete, nebo má pan plukovník začít nadávat lidem ještě více?

Tato strategie pana koordinovaného komunikátora se setkala s úspěchem u klasické české partičky umělců, kteří se vždy tak starali o naše blaho a nyní zveřejnili otevřený dopis, ve kterém toho pána a vládu podporují. Zaklínají se tam všemi negativními variacemi na slovo „ruský“. Osobně za intelektuální zlatý hřeb dopisu považuji tvrzení, že Rusové spustili „hybridní válku o naše mozky“ a „matení hodnot“. Člověk s mozkem si ho ovšem nenechá vzít nějakým propagandistou, ať už českým nebo ruským a taktéž mu nedovolí, aby mu zmátl hodnoty. V případě autorů dopisu je tedy na místě otázka, o co se ta válka o mozky u nich vlastně vede. Ostatně, ono tady nepůjde ani tak o přemýšlení, jako o ideologickou pružnost za každého režimu, jak by mohli svědčit bývalý člen KSČ, signatáři Anticharty či mluvčí Českých elfů, kteří jsou mezi podepsanými.

Samozřejmě, že kdokoli, kdo chce komunikovat a ne jen chrlit propagandu, musí naopak druhé straně naslouchat, byť s ní v něčem třeba ostře nesouhlasí. Musí s ní dokázat mluvit a umět se shodnout alespoň na něčem. Nesmí to být omezenec a tupý ideolog, který lživě označí za podporovatele současného Ruska každého, kdo ho či vládu obviňuje z cenzury. To ovšem nechápe ani pan Foltýn, ani tito umělci. Jim vyhovuje to hloubení příkopů a dělení společnosti na dvě (a pouze dvě) strany, oni jsou ti lepší a morálnější a kdo není s nimi, je proti nim. S podporou těchto fanatiků však začínaly všechny totalitní režimy včetně toho, který se v současnosti opět zformoval v Rusku a před kterým ten odhodlaný plukovník a starostliví umělci varují.