Česko - most mezi kapitalismem a socialismem

Poměrně dobře si pomatuji výkřiky a debaty nejen politiků, zda by Česko mělo být mostem mezi Západem a Východem, či si vybrat stranu. Osobně považuji tyto dohady za nesmyslné. Za prvé, nikdy jsem nepochopil obsesi stát se jakýmsi mostem, stát někde na pomezí, nejenže vám to v dnešním světě, kde i tak velcí rivalové jako Spojené státy a Čína mezi sebou udržují v zásadě standartní diplomatické vztahy, ale dokonce jsou si navzájem i nejdůležitějšími obchodními partnery nepřinese žádné výhody. Zároveň vám ale toto mentální nastavení zabraňuje prosazovat zájmy vaší země, protože více času vám zabere myšlení, zda se více nepřikláníte na jednu či druhou stranu. Osobně to nazývám švýcarský syndrom. Problém je, že Švýcarsko má jedinečný historický status, který nejen Česko, ale i jiná země s nejvyšší pravděpodobností mít nebude. Někdo může namítnou, že bylo myšleno hodnotové ukotvení mezi Východem a Západem. Toto rozdělení dnes už, ale také nepovažuji za smyslné a aktuální.

Problém je, že Česko si opět s touto myšlenkou pohrává, tentokrát ale u dost komplikovanějšího problému, který může napáchat doopravdy velkou paseku. Když totiž posloucháte rétoriku jak vládních politiků(často zástupci pravicových stran), tak i velké části politiků z opozice. Nabydete dojmu, že se Česko chce stát mostem mezi kapitalismem a socialismem. V momentě, kdy se naše země nachází v krizi a máme jasně definované problémy, které brzdí naši ekonomiku(byrokracie, drahé energie atd.), tak náš stát radši upírá pohled na vyvolání umělého dojmu jistoty například v podobě vykoupení plynárenské soustavy v momentě, kdy o ní má zájem i soukromý subjekt a zakrývá to řečmi o kritické infrastruktuře. Zapomíná ale dodat, že právě z tohoto důvodu jsou zde speciální úřady, které mají za úkol tuto infrastrukturu hlídat a kdyby nastal teoreticky nějaký problém, tak má veškeré nástroje zakročit. Nejde ale jen o tento případ, mohli bychom pokračovat u České pošty, Českých drah, pivovar atd.

Někdo by mohl namítnout, že z celkového rozpočtu nejde o zas tak velká čísla. Problém je, že když už i pravicová vláda má potřebu provozovat například poštu a nezbavit se ji, jako v okolních státech, ukazuje to posun myšlení, které nám může doopravdy ublížit. Začínáme mít opět pocit, že musíme věci jako společnost(stát) vlastnit, protože je to tak lepší pro většinu obyvatelstva.

Nejlépe to jde celé shrnout na společnosti ČEZ. Společnosti, kde je majoritním akcionářem stát a de facto společnost ovládá, přes dozorčí radu. V momentě, kdy se vše daří, tak se tváříme, že ČEZ je klasická veřejně obchodovatelná společnost a jsme rádi, když přijde minoritní akcionář a přinese do společnosti peníze, které společnost investuje a na konci dne se díky tomu zvýší dividendy, které má stát samozřejmě velmi rád. Ale v momentě, kdy se něco pokazí a ČEZ se stane pro stát důležitý, tak se najednou o ČEZu začne mluvit minimálně jako o polostátní firmě a ministr průmysl a obchodu je ochoten rozpoutat válku s minoritními akcionáři. ČEZ vlastně demonstruje pomyslný most mezi kapitalismem a socialismem ve který se Česko proměňuje. Na venek se tvářit, že se jedná o kapitalismus, ale zároveň mít vždy jistotu, že stát může kdykoli přijít a změnit věci podle obrazu svého, bez ohledu na ostatní.

Pevně doufám, že na konci dne si uvědomíme, že z dlouhodobého pohledu pro nás bude nejvýhodnější vybrat si cestu, kterou jsme si vybrali, před již zmíněnými 34 lety. Nebyla to cesta bez výmolů a nepříjemných momentů, ale je to cesta, která je dlouhodobě stabilní a udržitelná na rozdíl od divoký jízd, které vždy končí ošklivým nárazem do zdi.