Diskriminace mužů v Evropě

Zatímco protestující francouzští zemědělci blokují dálnice kolem Paříže, schválilo francouzské národní shromáždění doplnění ústavy o článek garantující ženám právo na dobrovolné "přerušení těhotenství", jak se říká hezky eufemisticky. Potraty jsou dekriminalizovány od roku 1975, takže tato novelizace, pokud bude schválena i senátem, žádnou změnu nepřinese. Ve Francii, stejně jako u nás, není žádná relevantní politická síla, která by jejich dostupnost chtěla omezit. Nejde o nic jiného než vysílání signálů, boj proti dávno poraženým, progresivistické mlácení prázdné slámy. A pravděpodobně i o odvádění pozornosti od zásadních problémů v zemi. Argument, že jde o vymezení se vůči vývoji v Americe je lichý, protože tam se právní a názorové náhledy v této otázce ubírají jinými cestami.

Předkladatelé si buď neuvědomují, nebo ignorují fakt, že návrh je v přímém rozporu se zásadou rovnoprávnosti mužů a žen. Textace mluví o "zaručené svobodě pro ženu" (la liberté garantie à la femme). Zavádí se právo jenom pro jedno pohlaví, nepřiznané druhému. Diskriminaci na základě pohlaví zakazuje Listina základních práv Evropské unie a mnoho jiných právních dokumentů. U nás máme antidiskrimanační zákon, na jehož základě může majitel restaurace dostat pokutu 20 000 korun, pokud vylepí na okno ceduli "přijmeme servírku". Stejně diskriminační je španělský zákon o menstruačním volnu pro ženy prosazený v loni tamější socialistickou vládou. Choulostivá otázka, zda může muž otěhotnět nebo menstruovat je z právního hlediska irelevantní. Pokud se přidržíme tradičního biologického názoru, že těhotenství a rození dětí je výsadou žen, tím spíše nebrání nic s ohledem na rovnost pohlaví přiznat chlapovi teoretické právo na potrat, pokud nějakým zázrakem otěhotní. Ve Španělsku se dá diskriminace proti mužům obejít tím, že se člověk prohlásí za ženu, což zase umožňuje jiný zákon, který vymyslela tamější nejpokrokovější vláda v Evropě.

Kvůli diskriminaci podle pohlaví hnala před soudní dvůr EU v roce 2017 Evropská komise Polsko, protože jeden zákon soudní reformy PiS stanovoval nižší důchodový věk pro soudkyně než pro soudce. Výsledkem následných právních bojů mezi polskou vládou a evropskými institucemi je současný právní chaos. U proevropských vlád ale diskriminace podle pohlaví komisi nevadí. Nebyl žádný infringement proti Španělsku a nechystá se proti Francii. Ženy mohou v určitých případech být rovnější než muži, stejně jako jsou některé členské země EU rovnější než jiné.

Minulý týden vyvolalo pobouření, když náš Senát odmítl vyslovit souhlas s ratifikací Istanbulské úmluvy. Ta se na více místech místech dožaduje rovnosti mezi muži a ženami a požaduje její zakotvení do ústavy. Budou se naši progrestivisté, kteří se stydí za ČR, pohoršovat nad zemí na západ od našich hranic, která stejnou úmluvu ratifikovala a nyní se ji chystá pošlapat?