Drony za zlato a Neptunova pomsta

Putin v Kremlu nad ránem,

listuje si Koránem.

Čeká totiž telefonát

s imámovým Íránem.

Asistentka nese mobil

(Medvěděv ho včera dobil),

zvoní jako o závod,

bere si ho na záchod:

„Potřebuji drony, brachu,

v tisícových objemech,

jinak budu pln již strachu,

z našeho na frontě krachu."

Imám mlčí, dlaně svírá,

v rozpočtu i u něj díra:

„U Alláha, drony poslat,

kdepak tisíc, nemám na plat

konstruktérům, čipařům,

snad jen - že bych prodal dům?

Čím zaplatíš, brachu z Moskvy,

nechci ropu, mám sám dosti,

Chci jen zlato, do sytosti.

Potom pošlu dronů tři sta,

Zlata nechť je váha čistá."

Putin mračí čelo rudé,

zlato možná v sejfu bude,

ubývá ho sice rychle,

je ho tam však ještě krychle.

„Chci jich tisíc, dám ti krychli,

jenom pro Bůh buďte rychlí."

Pro Bůh - to jsou správná slova,

pro náměstka Alláhova.

„Domluveno, pošlu zlato!"

Mobilem dal ruku na to.

Drony brzy naloděny

přes Kaspického moře pěny.

V moři jiný bůh však vládne,

Neptun – ten má vody zrádné.

Na válku se rozzlobil,

drony v moři utopil.

KAREL MACHALA