Důslednost v (ne)intervencích

Jednou z klíčových věcí je pro mě svoboda moci se kdykoli individuálně rozhodnout, například jak naložit s vlastním tělem nebo jeho produkty, aniž by do tohoto rozhodnutí mohla zasahovat jakákoli třetí strana (například stát).

Považuji se za neintervencionistu a myslím si, že je nemorální zasahovat do života jiných lidí, s výjimkou situací, kdy je to ohrožuje (a i v takovém případě musím počítat s tím, že se jim to nemusí líbit).

S progresivními liberály souhlasím v otázce eutanazie, zásadního práva vzít si život, a když ne úplné legalizace, tak alespoň dekriminalizace drog. V obou případech považujeme za nemorální, aby stát zasahoval do individuálních rozhodnutí samotných lidí. A stejně tak považujeme za absurdní, aby stát zasahoval do individuálního rozhodnutí dvou homosexuálů a něco jim zakazoval.

Už větším problémem je ale shodnout se na legalizaci prostituce, kdy stát rozhoduje o tom, zda dva lidé mohou mít dobrovolně sex za peníze - je samozřejmě otázka, co je to „dobrovolně“, ale asi se shodneme na tom, že jakákoli nucená práce, nejen prostituce, je nemorální. Troufám si tvrdit, že v západním světě jsou prostitutky většinou emancipované ženy, které chtějí být prostřednictvím prostituce méně finančně závislé na mužích.

Ještě větším problémem je pak shodnout se na tom, zda legalizovat tento byznys i s jeho zprostředkovatelem (pasákem), když vztah mezi klientem prostitutky a pasákem zůstává dobrovolný. To je zakázáno i v liberálních zemích, jako je Německo nebo Nizozemsko, kde je prostituce legální. Za zamyšlení stojí analogie s OnlyFans, kde jsou vztahy dobrovolné a kde OnlyFans může reálně sloužit i jako zprostředkovatel, tedy pasák.

Kde však progresivní liberálové považují státní zásahy za nevyhnutelné, to je cenzura dezinformací. Cenzura je ošklivé slovo, a tak ji nazývají blokováním dezinformací a nenávistných projevů ve prospěch veřejného blaha nebo boje proti vnějšímu či vnitřnímu nepříteli.

Nemusí se vám líbit drogy, eutanazie, prostituce nebo dezinformace, ale otázkou samozřejmě je, zda si myslíte, že máte právo zasahovat do svobodné volby lidí a zakazovat jim tyto věci, protože to prostě nevyhovuje vašemu estetickému cítění a vy tyto věci ve společnosti prostě nechcete.

V čem se pak s progresivními liberály neshodnu vůbec, je to, že si myslím, že lidé mají právo rozhodovat o tom, s kým budou nebo nebudou dobrovolně obchodovat (a stát nemá právo jim do toho zasahovat, pokud tím nikomu neškodí), a stejně tak mají právo na soukromí. A to jistě zahrnuje i právo na soukromí jejich finančních transakcí. A opět, stejně jako státní úředník nemá právo rozhodovat o tom, co si dáte nebo nedáte do těla, nemá státní úředník právo rozhodovat o tom, k jakým informacím máte přístup nebo s kým a v jakém rozsahu obchodujete.

Což zcela rozkládá koncept pokrokových liberálů o demokratické společnosti založené na kolektivním zdanění, které bez vynucené transparentnosti všech transakcí nemůže fungovat.

Vzpomněl jsem si na německé hackery z Chaos Computer Club. Jsou to největší aktivisté za „soukromí“, které znám. Stojí za řadou projektů na ochranu soukromí, pravidelně kritizují EU legislativu proti soukromí a ostře vystupují proti praktikám šmírovacích korporací.

Jsou přesvědčeni, že máme právo na soukromí téměř ve všech aspektech našeho života.

Vidí však jednu výjimku - právo na anonymitu při finančních transakcích. Ty musí být vždy transparentní, jinak nebudou mít tito hackeři fungující stát, který se „postará“ o ochranu jejich soukromí.

Proto si mimo jiné vstupenky na největší hackerskou konferenci na světě nekoupíte za Monero, ale pouze pomocí kreditní karty, přičemž tím CCC svěří veškeré informace o vašich transakcích slídícím korporacím, proti kterým tak bojují.

Pokud jste liberál a skutečně respektujete individuální rozhodování lidí, pak se zamyslete nad tím, zda chcete být ve svých (ne)intervencích důslední, nebo naopak – v zájmu zachování současného společenského statu quo – nedůslední.