Grýndýl u nás na vsi a tak
Zatímco studenti obskurních fakult napříč Českou republikou spí v atriích, ještě trochu vytápěných mimo jiné i za moje přerozdělené peníze, na našem venkově a dost možná ještě dál se naplno projevily důsledky Grýndýlu a vládního čekání na mesiáše v podobě evropského řešení cen energií. Jako kdyby vlády měly řešit ceny ...
Přes den je v podstatě neustále hustá mlha, že by se dala krájet, ale sotva nás večer přikryje černočerná tma, začnou se tu dít podivuhodné věci. Poznáte to hlavně po čichu. Vrby a další dřeviny okolo vesnice už byly dohrkány a vůbec, kdo by topil dřevem, že ... Už ani nevím, kdy jsem viděl naposledy hnědé uhlí a vidíte, nedávno jsem ho zase viděl. Soused ho házel do sklepa. Myslím, že do jara z mlhy nevylezeme.
Jelikož po setmění není moc co dělat, věnuji se takové zastaralé činnosti, které se říká čtení. Ale nemám v poslední době šťastnou ruku. Posuďte sami:
Týden od týdne se chaos i rozčilení obyvatelstva stupňovaly. Neboť den ode dne bylo znehodnocení peněz citelnější. Brzy už nikdo nevěděl, kolik co stojí. Nejgroteskněji se vyvíjel nepoměr u nájmů, kde vláda na ochranu nájemníků (kteří představovali širokou masu lidí) a ke škodě majitelů domů jakékoliv zvyšování nájmů zakázala. Brzy stál nájemníka středně velký byt za celý rok méně než jediný oběd. Tímto šíleným chaosem se situace stávala týden od týdne nesmyslnější a nemorálnější. Kdo čtyřicet let šetřil, stal se žebrákem. Kdo měl dluhy, byl jich zproštěn. Zhroutila se víra v neomylnost autorit. Celá nová generace již rodičům, politikům, učitelům nevěřila. Ve školách se ustanovily rady školáků, které kontrolovaly učitele, měnily osnovy, neboť děti se měly a chtěly učit jen tomu, co se jim líbilo. Proti každé ustálené formě se revoltovalo jen z pouhé chuti revoltovat, dokonce proti vůli přírody, proti věčné polaritě pohlaví. (Stefan Zweig, Svět včerejška – Vzpomínky jednoho Evropana, nakl. Sumbalon, 1994, str 296 a dále, kráceno).
Asi bych měl dodat, že autor popisuje dvacátá léta, ale ne našeho století. Ale je to vlastně jedno.
Zjistil jsem tudíž, že v knihách optimismus nenaberu a pustil jsem si Pyšnou princeznu. Tam se snad nemůže nic stát, říkal jsem si, a na rozdíl od chudáka Vinnetoua není ještě na indexu. Vydržel jsem až do té scény, jak tam Josef Hlinomaz říká: "Máš zaplacené daně, uhlíři? Nemáš, viď? Ani na příští rok ne!" Pak jsem to raději vypnul, čeho je moc, toho je příliš, ještě tyhle výběrčí napadne zdanit uhlíře nebo uhlobarony zpětně a u toho být nemusím. Tyhle progresivní pohádky a hlavně jejich věrozvěsty, ty bych nejraději zakázal já, klidně na partajní úrovni.
Zkusil jsem hudbu. Koupil jsem si dvě cédéčka (nesmějte se mi). Říkal jsem si, že raději sáhnu po autorech, které mám za prověřené a poslouchám je celý život. A hledal jsem optimistické názvy! Koupil jsem si dvě naprosto skvělá alba. Ale některé ty texty …:
Na nebi slídí satelit. Krávy se nechtěj otelit. Kdekdo má v hlavě bakelit. A tak nám zase vládne lid … Jan Burian – Probuzení, album má (trochu matoucí) název První láska
No a tak tajně doufám, že už se nezúčastním, a když si někdy zoufám, no tak se prostě zmastím. Lepší ji nezastihnout, tu smutnou periodu, raději se smrtí vyhnout. Nežli zas do průvodu. Samson – Je to tu zpět, album má (trochu matoucí) název Srdcem
V zoufalství jsem nakonec zalezl na půdu. Nejsou tam žádné informační zdroje, z kterých by se člověku dělalo špatně, jen staré krámy, kterými se můžete prohrabovat a žasnout. Ale mně prostě není dáno. Jako na potvoru jsem nalezl staré noviny. Někdo mi je tam schválně schoval, nějaký zlolajník. Chvíli jsem myslel, že čtu nějaký záznam z jednání Rady EU, ale byl to Deník Revolučního odborového hnutí Práce, pamatujete si to někdo ještě? A tam jsem se dočetl, že zdroje prostě nejsou. Život si to vynutil. Datum 2. února 1982. Od té doby přemítám – dojdou-li zdroje, znamená to, že režimu zbývá zhruba sedm let?
Nechtěli byste někdo vyřídit těm pomateným studentům třeba na Fakultě sociálního pokrytectví Masarykovy univerzity, ale i jinde a hlavně nejen jim, že co neroste, to umírá? A že podstatou růstu jsou zdroje? To se asi neučí, že?