Jak souvisí letošní změny v penzijku s covidem a válkou?
VŠICHNI JSME SOUČÁSTÍ ZMĚNY A SVĚT NENÍ ČERNOBÍLÝ
Všichni jsme v současné době součástí obrovské změny, přestože to někteří nevidí, jiní popírají. Mění se toho mnoho kolem nás, což samozřejmě mění také nás. A nebo je to naopak? Měníme se my a tím vyvoláváme celospolečenské změny? A je změna dobrá, nutná, žádoucí? Změna je přeci život, život je poznání. A je na nás, jak se k tomu postavíme. Ten, kdo je schopen poznání, kdo je schopen změnu dělat i přijmout, to bude mít v přicházející bouři jednodušší.
Začnu covidem. Od roku 2020, kdy k nám přišel koronavirus a později se z něho nějak záhadně stal covid, je společnost názorově rozdělena a už 5. rok tady probíhá informační válka, argumentační boje na všech frontách. Někteří tvrdí od počátku konzistentně totéž, jiní melou stejné nesmysly stále dokola a někteří změnili názor. Těch, co změnili názor je hodně, odhaduji milióny, ale není to vidět, média to masově nezkoumají a nepřiznají. Věnují se hlavně autoritám, protože, když něco řekne profesor, tak to musí být pravda. Ještě před covidem jsem si vážila všech, co mají nějaký titul, protože to byl pro mě důkaz, že ten člověk nejen něco ví. Pojďme se na pár profesorů podívat.
Jeden z těch co mluví dnes jinak, je prof. Hostomský. V prvních letech patřil mezi ty, co nás z televizní obrazovky strašili, jak je to hrozné a jak je potřeba se očkovat. Nicméně ani v r. 2021 nepatřil mezi propagátory očkování dětí na rozdíl od jiných odborných autorit, které měly v médiích prostor. A nyní prof. Hostomský změnil. Zmírňuje svou rétoriku, už nestraší, přiznává, že s těmi vakcínami to může být jinak. A mnozí to odsuzují. Tu změnu názoru. Četla jsem mnoho negativních komentářů, spoustu kritiky od lidí, kteří od počátku nevěřili očkování. Že prý byl zaplacený, teď má strach z pravdy, z trestu, tak otáčí apod. Nechtějí připustit, že mohl změnit názor, prozřít. Ať už to bylo a je tak nebo onak, cením si toho, že je schopen svůj změněný názor veřejně prezentovat. Jiní jedou pořád stejná hesla: očkovat, očkovat, očkovat.
Nedávno jsme se někteří smáli, když jiný profesor – ministr zdravotnictví prof. Válek - chtěl, ať nastavíme najednou jedno ramínko na covid, druhé ramínko na chřipku jako on. Teď už k tomu očkování mnozí profesoři intenzivně přidávají přeočkování dospělých proti černému kašli.
Nezastávám se prof. Hostomského, neznám ho, nevidím, do jeho hlavy. Ale jestliže tehdy nechal naočkovat své dítě, protože sice nevěřil, že to dítě to potřebuje, ale věřil, že mu to neuškodí, tak bych i věřila tomu, že svůj názor opravdu změnil.
Na rozdíl od prof. Hořejšího, který strašil, straší a stále si trvá na svých původních postojích. Na druhou stranu, ani ho nesoudím a už vůbec neodsuzuji jako člověka. Jestliže stál na straně Válka, tak nestál a dodnes nestojí na straně války. A dokázal se proti ní i opakovaně ozvat, viz odkazy níže. Nevadilo mu, že se dostal mezi „chcimíry“.
Za to prof. Chlíbek, autorita nejen dle titulu, ale třeba i své pozice předsedy v podivné odborné organizaci zvané Česká vakcinologická společnost (ČVS), ten jede stále stejný směr. Očkovat proti všemu, o čem víme, vším, co je skladem. A co není skladem, objednáme, zajistíme, dodáme a naočkujeme, nejlépe všechny. Když např. naočkujeme těhotné, tak to máme dva v jednom (2v1 !!!), proto je dobré se na těhotné opakovaně zaměřovat. Nechci ho soudit, ale působí to mne, že u něj nejde jen o zdraví.
Poznala jsem v posledních letech mnoho lékařů s různými tituly, kteří od počátku prohlédli ten podvod s pandemií. Ale většina z nich přesto dál věří farmaceutickému průmyslu. Já už mu nevěřím. Přestávám věřit i mnoha oblastem moderní bílé medicíny. Ale neodsuzuji je, protože sama jsem si prošla prozřením ve své profesi a ta změna je hodně náročná. To vám zatřese celým tělem, proto se jejich mozky brání. Kdyby lékaři změnili svůj náhled na svou profesi úplně, museli by ji přestat dělat úplně, nebo začít dělat zcela jinak. A to není jednoduché.
Ukážu vám to na penzijku a svém příkladu. Tedy změny jak v penzijku, tak v mé hlavě. Záměrně používám to zjednodušené neodborné označení PENZIJKO, protože státem podporované spoření na důchod má více podob. A věřím, že všichni rozumí, co tím myslím. Znáte změny v penzijku od r. 2024? Mimo jiné se zhoršují pravidla pro poskytování státního příspěvku k vašim příspěvkům:
* Abyste dostali státní příspěvek, musíte spořit měsíčně min. 500 Kč a dostanete od státu relativně méně než tomu bylo dosud.
* Pokud pobíráte starobní důchod, nedostanete od 1.7. 2024 už žádný státní příspěvek (0 Kč!) a tato změna je retrospektivní, tedy týká se všech již dříve zavřených smluv.
To se často nestává, aby měly změny negativní dopad k již uzavřeným smlouvám. Ale v našem státě a světě se stává spousta podivných věcí. Nechci tvrdit, že změna není správná, že nemá ekonomické a jiné opodstatnění, ale jde o způsob jejího provedení a o princip.
Těch změn v penzijku v r. 2024 je více, ale pojďme se nejprve projít historii penzijka, které vzniklo u nás před 30 lety. Ukážu Vám tu historii na svém životním příběhu. Příště.
Pár odkazů na téma profesoři a jejich postoje (k penzijku odkazy v dalším díle)
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ockovani-hostomsky-pazdiora-povinnost_2112031548_pik
https://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=45614