Ještě k iluzi bohatství a zklamané důvěře
Ještě dovětek k mému předchozímu článku{article-id="6243f0680238d54e07240058" channel="blog" data-type="article"}. Minulý týden ČNB zvýšila 2T repo sazbu o 0,50 procentního bodu na 5,00 %: https://www.cnb.cz/cs/cnb-news/tiskove-zpravy/CNB-zvysuje-urokove-sazby-00020/ . Současně nerozhodla o (použití svých obrovských devizových rezerv) k intervenci na posílení české koruny.
Co k tomu uvést?
Pokud se podíváme na pravidelný přehled ekonomických indikátorů ve vybraných zemích světa v aktuálním čísle časopisu Economist (https://www.economist.com/economic-and-financial-indicators/2022/04/02/economic-data-commodities-and-markets ), najdeme tam i údaj o meziročním růstu spotřebitelských cen. Jde o údaje z února 2022, tedy před válkou na Ukrajině, tj. jdoucí na vrub dřívější monetární a fiskální politika a pandemickým opatřením (ano, děkujeme MESES!).
Země s dvoucifernou inflací: Turecko (54,4 %), Argentina (52,3 %), Pákistán (12,2 %), Česko (11,1 %) a Brazílie (10,5 %).
Země s jednocifernou inflací: USA, Čína, Japonsko, Británie, Kanada, eurozóna, Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Dánsko, Norsko, Polsko, Rusko, Švédsko, Švýcarsko, Austrálie, Hong Kong, Indie, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan, Thajsko, Chile, Kolumbie, Mexiko, Peru, Egypt, Izrael, Saudská Arábie, Jižní Afrika.
Např. Čína a Japonsko s meziroční mírou inflace 0,9 % neměly problém s dodržováním cenové stability! V tom se výrazně lišily od Česka, které vykázalo pátou nejvyšší inflaci na světě (z cca 50 zemí zastoupených v tabulce). Nižší inflaci měla vesměs i celá Evropa včetně Ruska!
Ať mi nikdo nevykládá, že inflace v Česku je převážně dovezená, když výrazně převyšuje inflaci ve většině zemí světa, včetně rozvojových zemí (viz výše)! V jaké zemi to proboha žijeme?? Uvědomme si, že inflace představuje loupež za bílého dne, nejpodlejší dostupný mechanismus k podloudnému přerozdělení bohatství ve prospěch dlužníků a spekulantů na úkor chudých, věřitelů a střadatelů. Na rozdíl od daní nemá inflace žádná transparentní pravidla, je to prachsprostá krádež. Inflaci lze přirovnat k droze -- na začátku působí příjemně, avšak vyvolává závislost (ekonomika se stává závislou na přílivu bezcenných peněz stále více znehodnocovaných inflací), fatálně ničí důvěru občanů ve vlastní měnu a stát a léčba inflace, která se vymkla kontrole, vyžaduje drastickou léčbu, která může vyústit až v hospodářskou a finanční krizi.
A co na to ČNB? Nic. Při inflaci 11,1 % dále sedí na svých víc než 150 mld. EUR devizových rezerv a pouze kosmeticky zvedá 2T repo sazbu na 5 %. Reálnou sazbu tedy drží na cca minus 6 % (nemluvě o tom, že podle některých expertů inflace může ještě dále růst, tj. reálná sazba půjde v takovém případě ještě více do záporu).
Přečtěme si, co o problematice reálných sazeb píše např. Jim ONeill (dřívější předseda představenstva Goldman Sachs Asset Management a britský ministr financí) ve svém článku z 5. 4. 2022: https://www.fuw.ch/article/the-end-of-the-global-savings-glut :
„(...) we appear to have entered an era of higher inflation, which may or may not prove persistent. For central banks, the only way to ensure that it is temporary is to tighten their monetary policies and pursue normal levels of positive real interest rates, rather than clinging to old theories to justify their persistent low levels. It is to be hoped that everyone will also remember their Economics 101, which holds that there should be a close association between the trend rate of economic growth and real interest rates." Tedy: Zdá se, že jsme vstoupili do nové éry vyšší inflace, která se může či nemusí ukázat jako trvalá. Jediný způsob, jak centrální banky mohou zajistit, že inflace bude dočasná, je utáhnout měnovou politiku a usilovat o normální úroveň kladných reálných úrokových sazeb (namísto lpění na starých teoriích k odůvodnění trvale nízkých sazeb); lze jen doufat, že každý si vzpomene na své přednášky z úvodu do ekonomie, kde se pojednává o tom, že by měl existovat úzký vztah mezi trendovým růstem HDP a reálnými úrokovými sazbami.
Podle této logiky tedy úrokové sazby v Česku při inflaci 11 % musejí stoupnout např. na 13 % nebo 14 %, čímž ČNB zajistí, že inflace půjde dolů (za předpokladu absence dodatečných cenových šoků vyplývajících např. z případné eskalace války na Ukrajině).
Podobně viz též proslov A. Carstense (ředitele Bank for International Settlements -- mezinárodní instituce označované někdy jako „centrální banka centrálních bank") ze dne 5. 4. 2022 (zdroj: https://www.bis.org/speeches/sp220405.pdf ):
„It seems clear that policy rates need to rise to levels that are more appropriate for the higher-inflation environment. Most likely, this will require real interest rates to rise above neutral levels for a time in order to moderate demand." Tedy: zdá se jasné, že sazby centrálních bank musejí stoupnout na úrovně, které lépe odpovídají prostředí vyšší inflace. Pravděpodobně to bude vyžadovat dočasný nárůst reálných úrokových sazeb nad neutrální úrovně za účelem zmírnění poptávky.
Všimněme si také, jak na inflaci reaguje světová veřejnost. Např. se lze v těchto dnech dočíst o násilných nepokojích a zákazu vycházení v Limě (hlavní město Peru, kde mají podle časopisu Economist inflaci 6,1 %, tj. oproti Česku cca poloviční): https://www.bloombergquint.com/politics/peru-declares-curfew-in-lima-due-to-inflation-protests nebo na Srí Lance: https://www.msn.com/en-us/money/markets/inflation-protests-turn-to-clashes-at-sri-lanka-president-s-home/ar-AAVJmM7 ; v únoru měli na Srí Lance meziroční inflaci 15,1 %, v březnu pak 18,7 % (viz https://tradingeconomics.com/sri-lanka/inflation-cpi); v reakci na protesty ministři tamní vlády podali demisi (https://www.timesnownews.com/world/sri-lanka-economic-crisis-all-cabinet-ministers-resign-with-immediate-effect-mahindra-rajapaksa-remains-pm-article-90629194 ). Některé jiné země se mohou pyšnit horkokrevnější populací než Česko, nelze však automaticky spoléhat na to, že Češi si nechají na hlavu donekonečna.
Setrvávám tedy na svém názoru (a úpěnlivém apelu) ohledně toho, že Česko musí ihned a velmi důrazně zakročit proti drasticky narůstající inflaci. Zakročit musí zejména ČNB (výrazným navýšením úrokových sazeb a měnovými intervencemi a případně i dalšími nástroji, která má ČNB k dispozici např. v oblasti bankovní regulace). Měnové intervence mají výhodu, že zapůsobí okamžitě a není možné jejich účinek obejít zadlužením v jiné měně (např. eurech). Nemusely by být dlouhodobé -- mohlo by jít o krátkodobý nástroj pouze po dobu trvání inflační krize.
Podpořit ČNB v jejím úsilí o záchranu důvěryhodnosti českého státu a jeho měny by měla i vláda a Parlament, a to např. snížením nepřímých daní, nenavyšováním dávek, důchodů a platů ve státní sféře a osekáním výdajů a dotací; např. kurzarbeit je naprostým zvěrstvem v současné době, kdy Česko vykazuje astronomickou inflaci a téměř nejnižší míru nezaměstnanosti na světě -- třetí nejnižší ze zemí uvedených v tabulce časopisu Economist; pro pravostředovou vládu se nabízí též příležitost redukovat hypertrofovanou byrokracii, kterou můžeme v Česku pozorovat, a tím i počty úředníků (např. jsem za posledních 30 let nepochopil, k čemu jsou dobré živnostenské úřady -- např. v USA se bez nich obejdou; takových případů by se našlo nespočet).
Snížení DPH a dalších nepřímých daní má podobně jako měnové intervence výhodu, že je lze uskutečnit rychle a s okamžitým účinkem. To lze v aktuální krizové situaci považovat za klíčové. Pokud necháme inflaci eskalovat, ocitneme se v bludném kruhu, neboť vysoké ceny budou spouštět valorizace důchodů a dalších mandatorních plateb, což však zpětně bude opět působit na další růst inflace. Mluví se např. o hrozbě třetí valorizace důchodů tento rok -- to byl však znamenalo další obrovský inflační impuls. Pokud tomu lze předejít snížením nepřímých daní, pak snížení nepřímých daní lze v aktuální krizové situaci považovat za rozumný krok (nota bene když např. v sousední země mají nižší úroveň DPH než Česko).
Proti astronomické inflaci musí ČNB zakročit ihned a s veškerou rozhodností, byť to krátkodobě může být bolestivé. To je však nepodstatné, neboť hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu (viz § 2 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance). Jakékoli jiné cíle jsou vedlejší a není namístě k nim v aktuální situaci astronomické inflace nadále přihlížet; opačný postup by s největší pravděpodobností byl v rozporu se zákonným mandátem ČNB (tj. péče o cenovou stabilitu jako hlavní cíl). V situaci dvouciferné inflace totiž nelze již hovořit o hrozbě cenové stabilitě -- cenová stabilita již dostala na frak a ČNB nyní musí podniknout všechny kroky potřebné k okamžité nápravě tohoto svého fatálního selhání a k obnovení cenové stability v České republice na úrovni cenové hladiny konsistentní s dřívějšími roky.
Pokud se inflace vymkne kontrole, bude to mít nedozírné následky pro tuto zemi. Povede to k ožebračení mnoha obyvatel (vesměs těch poctivých a odpovědně uvažujících) a na dlouhou dobu to zničí důvěru občanů v český stát a jeho měnu. Navíc potřeba zakročit proti inflaci ani v takovém případě nezmizí, naopak se bude ještě stupňovat. Ve výsledku pak bude nutné zakročit proti inflaci ještě drastičtějším způsobem, než kdybychom zakročili nyní (tj. pět minut po dvanácté, ale stále lepší než v šest ráno).