Kdo ví, jak se latinsky řekne chřipka?

V uplynulých dvou letech jsem mnohokrát s nostalgií vzpomínala na věk nevinnosti, kdy jsme ještě mí[vali ch]{lang="IT" style="mso-ansi-language: IT"}řipku. Probíhalo to asi takto:[ ]Člověk se zač[al c]{lang="IT" style="mso-ansi-language: IT"}ítit nesvůj a jak tělesný dyskomfort pokračoval, v určit[é]m bodě [si ]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}řekl „Aha, asi na mě leze chřipka["]{dir="RTL" lang="AR-SA" style="font-family: "Arial Unicode MS",sans-serif;mso-ascii-font-family:Calibri;mso-hansi-font-family: Calibri;mso-ansi-language:AR-SA"}. Pak začal zařizovat nezbytn[é ]náležitosti, zašel k doktorovi a zavolal do práce, že má chřipku a asi týden nebude, ledaže se jednalo o OSVČ, který to zkusil přechodit.

Ani zmínka o tom, kdo za to můž[e...]{lang="IT" style="mso-ansi-language: IT"}

Stejně jako covid-19 je chř[ipka respira]{lang="IT" style="mso-ansi-language: IT"}ční onemocnění, na kter[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}každý rok zemře nemalý poč[et lid]{lang="DA" style="mso-ansi-language: DA"}í. Nechci se zde pouštět do složitých debat o míře smrtnosti obou onemocnění, minimálně ale lze podotknout, že v případě poslední varianty omikron se smrtnost odhaduje ještě níže než u chřipky.

Nyní zodpovím otázku, kterou jsem položila v titulu této úvahy. Latinský název chřipky je influenza.[ ]Položili jste si někdy otázku, odkud ten zvláštní název pochází? Jazykově vybavené čtenáře možná napadne souvislost s výrazem „vliv["]{dir="RTL" lang="AR-SA" style="font-family: "Arial Unicode MS",sans-serif;mso-ascii-font-family:Calibri;mso-hansi-font-family: Calibri;mso-ansi-language:AR-SA"}. Ale jaký, nebo čí vliv? S překvapením jsem se dozvěděla, že se jedná o „vliv boží", jinak řečeno, ve středověku si lid[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}vznik epidemií chřipky vysvětlovali vlivem božím. Je samozřejmé, ž[e lid][é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}v dřívějších dobách neměli dnešní znalosti o virech jako původcích onemocnění. Možná že ale nebyli tak naivní, aby si mysleli, že Bů[h z] nebe ukazuje prstem na lidi, kteří pak onemocní. Ne vše je nutno brát doslovně.

Kdysi dávno ve škole, když ná[m u]{lang="DE" style="mso-ansi-language: DE"}čitelka vykládala, jak lid[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}stavěli babylonskou věž, která sahala až do nebe, jsem si říkala: Co je tohle za divnou pohádku, stavěli věž do nebe, vždyť na to ani neměli technick[é ]prostředky a pak došlo ke zmatení jazyků, no to je ale blbost.

A ejhle, dnes už vím, že babylonsk[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}věže z m[ó]dy nevyšly a lidstvo je dál staví [o sto ]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}šest. Nadšení turist[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}[se vrac]{lang="NL" style="mso-ansi-language:NL"}í z dovolen[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}a líčí nádheru města vystavěn[é]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}ho na poušti, kde roste množství palem, kter[é ]spotřebovávají tisí[ce litr]ů vzá[cn]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}vody. Z okolního moře vyčnívají uměle vytvořen[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}ostrovy, prostě kdo tam nebyl, ten než[il!] Zpátky k [influenze. Mo]žná i v tomto případě musíme význam slova chápat spíše metaforicky, možná jde o to uznat, že jsou okolnosti, které člověk nemůže a tak[é ]nemusí řídit. Zásah vyšší moci, boží vůle, chcete-li. Když středověký člověk onemocně[l ch]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}řipkou, tak jak to dokázal, se staral o sv[é ]uzdravení, ale akceptoval, že se tak prostě stalo.

Dnes tu ale máme kovid a s ním krásný a zodpovědný nový svět. Pokud někdo onemocní, je to přičítá[no n]{lang="IT" style="mso-ansi-language: IT"}ěkomu za vinu -- nemě[l respir]{lang="ES-TRAD" style="mso-ansi-language: ES-TRAD"}átor, nechodil se pravidelně testovat, nenechal se očkovat.[ ]Vytváříme hru na vinu a viníka, s veškerou psychologickou zátěží s tím spojenou. Zvláště [tristn]{lang="SV" style="mso-ansi-language:SV"}í je to v případě dětí, kter[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}se postupně dozví[dali, ]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}že: „Pokud navštívíš [babi]{lang="IT" style="mso-ansi-language:IT"}čku, zabiješ ji. Pokud obejmeš dědečka bez respirátoru, zabiješ ho. Pokud se nenecháš naočkovat, nejspíš je zabiješ [oba!][" ]{lang="DE" style="mso-ansi-language:DE"}Domyslel někdo, jak[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}následky na citliv[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}dětsk[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}duši vytváří zatížení takovou vinou, pouze za to, že dýchají[?]{lang="ZH-TW" style="mso-ansi-language:ZH-TW;mso-fareast-language:ZH-TW"}[ Nehledě na to, že mnoho zralých prarodičů chápe, že důležitější než prosté přežívání jsou jiné hodnoty jako vztahovost, blízkost a láska. ]{lang="CS" style="mso-ansi-language:CS;mso-fareast-language:ZH-TW"}[]{lang="CS" style="mso-ansi-language:CS"}

Dosavadním vrcholem těchto tendencí je ale prohlášení rakousk[é ]vlády, že pokud neočkovaný člověk někoho nakazí, bude to považováno za trestný čin s hrozícím odnětím svobody na několik let. Ponechám stranou technickou proveditelnost takov[é]ho opatření, neboť si nedokáž[u p]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}ředstavit, jak se bude dohledávat, komu dotyčný [virus pat]{lang="ES-TRAD" style="mso-ansi-language:ES-TRAD"}řil. Poselství je ale jasn[é]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}: Tady jste dodýchali! Minimálně tedy dodýchali beze strachu.

Toto lidumilství a ochrana nesmírn[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}hodnoty lidsk[é]ho života proklamované rakouskou vládou vyznívá obzvláště pikantně ve světle nedávn[é ]af[é]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}ry, kdy jistá učitelka nechala v mraziv[é]m dni sedět mal[é]ho školáka pod oknem třídy. Školník ho nepustil do školy bez roušky, a tak mu skrz otevřen[é ]okno diktovala písemku. Následkem toho nachladl nejen on, ale i několik spolužáků. Ale to je v pohodě, nařízení jsme pečlivě dodrželi a hlavně že to nebyl kovid, meine liebe Kinder.

Lidská společnost a to, co uznáváme jako normu, se neustá[le prom]ěňuje. To je v pořádku, beze změny by ani nebyl žádný vývoj. Jenom je dobr[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}se občas kriticky podívat na změny, kter[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}proběhly a zamyslet se nad tím, zda skutečně chceme právě takto žít. I ty nejl[é]{lang="FR" style="mso-ansi-language: FR"}pe míněn[é ]záměry mohou mít vedlejší důsledky, kter[é ]jsme nedomysleli. Jistě dává smysl například penalizovat to, když někdo vědomě nakazí druh[é]ho člověka závažnou nemocí jako je HIV. V případě sexuálně přenosných nemocí můžeme sv[é ]sexuální chování korigovat.[ ]V případě hledání viníka za přenos kap[é]nkov[é ]infekce je to ale zatížení vinou za prosté dýchání, nejzákladnější fyziologický proces, bez kter[é]ho nevydržíme žít ani několik minut.

Můžeme se přít, zda a o kolik se riziko přenosu nákazy sníží [za pou]žití [respir]átoru. Zda a o kolik m[é]ně virov[é ]nálože přenáší očkovaní versus neočkovaní lid[é]. Já ale nostalgicky vzpomínám na časy chřipky a nevinnosti a byla bych moc ráda, kdybychom se rozhodli se do nich vrátit. Znamenalo by to oprostit se od viny, která nám nemusí přináležet. A naprost[é ]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}většině z nás by se l[é]{lang="FR" style="mso-ansi-language:FR"}pe dýchalo -- bez respirátoru a beze strachu.