Klastrování odlehlých bodů

Není nejmenší pochyby, že v téhle zemi je voličský potenciál pro nějaký skutečně pravicový subjekt. Pro pořádek dodejme, že v Poslanecké sněmovně nemá pravice ani jednoho poslance. Soudě podle mé vlastní bubliny je zhrzených voličů, kteří už mimo jiné pochopili, že pan Fiala zachránil ODS jenom proto, aby ji mohl zničit sám, víc než dost. Rovněž vítězství politického outsidera Filipa Turka v eurovolbách je do jisté míry dokladem existující poptávky. Ale ačkoliv je Miroslav Kalousek nepochybně pozoruhodná a stále vlivná osobnost české politické scény, jeho potenciál založit dlouhodobě stabilní pravicový subjekt, který by neživořil v nižších jednotkách procent, se limitně blíží nule. Což máme bohužel ověřeno i empiricky.

K založení nové politické strany, která bude mít trochu větší dosah než tři kavárny na Národní, potřebujete jenom dvě věci, peníze a populární ksicht. Kalousek nemá ani jedno a jeho politická (ne nutně ministerská) kariéra za posledních patnáct let je dost možná právě proto slušný zmar.

V roce 2009 spoluzaložil TOP09, vetkl jí do názvu tradice a krátkodobě přitáhl voliče na populární tvář Karla Schwarzenberga. Něco o tom vím, také jsem mu na to skočil. Jenže pan Schwarzenberg byl ke Kalouskově smůle a svému štěstí starý. A hlavně zadruhé, TOP09 oba rukou svornou pustili ve prospěch "osobností" formátu Markéty Antoinetty Pekarové Adamové, která nám všem doporučila koláče ve formě ikonických dvou svetrů a rozplakala se na plénu Sněmovny při obhajobě tradičního manželství každý s každým. Kalousek dost možná ani pořádně neví, proč vlastně udělal to, co udělal, a pokud to ví, tak toho opakovaně litoval. Každopádně se coby politický důchodce a otec zakladatel jedné z nejprogresivinějších současných stran naší politické scény zabetonoval na Twitteru a začal okopávat kotníky nejen jí ale všemu a všem.

Díky étosu, který se mu kolem své osoby podařilo - do značné míry po zásluze - vytvořit, a bonmotům zemanovské úrovně, má i dnes, coby řadový občan Bechyně, do některých médií v podstatě garantovaný přístup. Nemusíte vůbec sledovat Kalouskův Twitter, abyste věděli, do koho buší, stačí číst Echo24.

Tuto mediální exkluzivitu ale Kalousek naneštěstí využívá k tomu, aby mimo Twitter, který většinový volič stejně nepoužívá, promlouval slovníkem naprosto nekompatibilním s něčím, čemu se říká volitelnost. Namátkou třeba zde:

Má pravdu pan Kalousek, to je nesmírně smutné. Takhle prostě nemluví politik, který chce dostat víc než dvě procenta, a je úplně jedno, že ta promluva je za paywallem, to je jenom další chyba. Každopádně Kalouskův jazyk je ptydepe (stejně jako název tohoto textu), bez ohledu na to, že je to asi pravda.

Pokud někdo chce volit rozpočtově zodpovědnou stranu, která bude snižovat strukturální saldo bez ohledu na to, co to znamená, nemusí čekat, až ji Kalousek založí. Může to už roky házet Svobodným. A nic nevypovídá o popularitě dané myšlenky víc, než fakt, že se Svobodní do sněmovny nikdy nedostali a jejich předsedu Vondráčka v podstatě nikdo nezná, v lepším případě si ho splete s jeho jmenovcem, tím kytaristou z ANO.

Konzervativní kemp

Nedávno jsem dostal newsletter Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP), pozvánku na Konzervativní kemp. V momentě, kdy mi pozvánka přistála v emailu, byla už akce obsazená, protože věřte nebo nevěřte, je určená pro 100 účastníků.

Pominu, že mi uniká smysl takové pozvánky, mám činnost SOSP dlouhodobě v hluboké úctě. Má se zjevně jednat o jakýsi thinktank, pozvánka se tím netají.

Jak zjistíte náhledem na program akce, sdružuje do značné míry (ale ne nutně jenom) lidi, které za covidu ze řetězu utržené omezování osobních svobod, cenzura (po vpádu mužiků mezi kozáky obhajovaná mimo jiné i jedním z řečníků akce Alexandrem Vondrou, to je zrovna jedna z výjimek, Vondra je součástí problému) a státní a evropský dirigismus, to vše zavedené či aspoň eskalované Babišem a vypilované Fialou, vyhnaly z jejich komfortní zóny odlehlých bodů a donutily k jakémusi pokusu o klastrování. Které je jim z podstaty věci cizí, uvedená a obdobné aktivity (někdy až marginální včetně tohoto blogu) jsou primárně projevem pudu sebezáchovy a je velká otázka, jak dlouho jim (nám) vydrží. Spasit se lze i jinými způsoby.

Nikoliv Kalouskovo mlžení nebo nedejbože budoucí konání ale toto, Konzervativní kemp, je typ akce, která má potenciál vyprofilovat to, co české pravicové scéně zoufale chybí, totiž lídra. Samozřejmě ne schwarzenberkovského typu, býti flegmatikem je dobrá osobnostní charakteristika, když svolíte, aby vaším jménem někdo založil stranu, ale naprosto nevhodná k jejímu vedení. Někoho s potenciálem nakonec úspěšně prodat neokrajovým voličům i to Kalouskovo snižování strukturálního salda. A bude-li tvář, peníze se pak už snad najdou, stačí se třeba poradit s týmem nějakého rozvědčíka.

Pokud chtějí média jít tomuto procesu hledání a formování naproti, možná by měla namísto nekonečného přepisování Kalouskových tweetů dávat systematicky prostor pravicově konzervativním názorovým proudům, frakcím a třeba i relativně neznámým jednotlivcům z toho, co zbylo z pravice v té fialové straně. Není totiž nic jednoduššího, než si vzít zpátky co jednou bylo vaše.

Než a pokud vůbec se to podaří, bude vyhrávat volby jeden populista za druhým. A při všem respektu k panu Fialovi, na populistickou linku naskočil opravdu dobře, pořád je nula oproti Andrejovi s jeho pošahanými sliby. Namátkou třeba Babišův aktuální výkřik zřídit lékařskou fakultu v kdejaké díře. Někdo by tomu člověku měl vysvětlit, že mezi počtem lékařských fakult a kvalitou péče opravdu neleží rovnítko. I když vlastně proč, on to ví. Je potřeba to vysvětlit jeho voličům. Kdo na to máte? Anebo budeme čekat tak dlouho, až bude nutné vzít motorovou pilu?