Koptové, Vánoce a Svatá rodina

Slovo k adventu

Během přípravy tohoto článku jsem si udělal malé Vánoce. Na YouTube jsem si pustil záznam letošní vánoční bohoslužby Koptské ortodoxní církve z katedrály Narození v Nové administrativní metropoli Egypta.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

15. prosince v 12:21

Napište první komentář

Konala se 7. ledna 2024, resp. v noci ze 6. na 7. ledna*/, přenos trval přes čtyři hodiny; liturgii vedl samotný papež – nejvyšší představitel koptských pravoslavných křesťanů Tawadros II. Věřící krátce pozdravil prezident Abdel F. Sisi.

Koptové, jak známo, odvozují počátek své církve z misijního působení evangelisty Marka; dle jejich tradice se tak mělo stát v prvním století po Kristu.

*/ Koptská církev se neřídí gregoriánským, ale starším juliánským kalendářem, podobně jako řada dalších pravoslavných církví, proto její svátek Narození Páně připadá na leden podle našeho datování.

Klíčovou událostí pro koptské křesťany ve vztahu k jejich církvi je pobyt Svaté rodiny – dítěte Ježíše, Marie a Josefa – v Egyptě, jak o ní informuje evangelista Matouš. Vlastně kvůli tomuto příběhu jsem se rozhodl tento článek napsat, abych ilustroval rozdíl mezi Biblí a tradicí.

V Bibli je o odchodu svaté rodiny do Egypta poměrně stručná zmínka: „… anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: »Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.« On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. (…) Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: »Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.« On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.“ (Matoušovo evangelium, 2. kapitola)

Nevíme, kdy přesně Josef s rodinou do Egypta odešel a ani jak dlouho tam pobýval a už vůbec ne kde. Právě tak nevíme, kudy šli ani jestli nezůstali na jednom místě. O tom se v Bibli nic nepíše, tudíž můžeme mít za to, že to není pro naši víru podstatné. Víme pouze dvě věci. 1. Proč museli právě do Egypta a 2. Kdy se vrátili. Ad 1. Aby se naplnilo slovo proroka Ozeáše (11. kapitola), že Bůh svého Syna povolal z Egypta. Ad 2. Vrátili se zřejmě velice brzy po Herodesově smrti; ten dle historických análů skonal s největší pravděpodobností v roce 4 před naším letopočtem. (Ježíš se tudíž nenarodil v roce 1 našeho letopočtu, což ostatně Bible nikde netvrdí a logicky ani nemůže, neboť „náš letopočet“ byl zaveden až několik století po Ježíšově narození).

Bible vs tradice

Některé církve, pakliže se z různých důvodů nespokojí s tím, co je psáno v Bibli, vezmou na pomoc tradici a nejrůznější legendy. Patří k nim i Koptská ortodoxní církev. Otevřeme-li její oficiální internetové stránky, najdeme v odkazu „Svatá rodina“ (navigace v anglické mutaci Coptic Church – Holy Family) podrobný popis putování Ježíše, Marie a Josefa po Egyptě, který zahrnuje více než dvacet míst během jejich egyptského azylu, počínaje severním Sinajem přes Nilskou deltu, dnešní Káhiru a zastávky v Horním Egyptě. Každá z těchto lokalit je pro koptské věřící posvátná, což je samozřejmě nutné respektovat, nicméně žádná není založena na biblickém textu; jde o krásné a poutavé, ale přece jenom legendy, byť plné příkladné úcty ke Svaté rodině.

Obyčeje – církevní i společenské

V koptské křesťanské pospolitosti se kalendářní měsíc před Vánocemi, čtvrtý v pořadí, nazývá Kiyak. Během něj jsou zpívány zvláštní hymny a věřící se zúčastní půlnoční bohoslužby chval zvané Tasbeha a božské liturgie. Koptský advent probíhá ve znamení 43denního půstu, od 25. listopadu do 6. ledna, během něhož se oddaní koptové zdržují potravin pocházejících ze zvířat; z masa jsou povoleny ryby. Tento půst Svatého narození je projevem oddanosti a sebeovládání.

Proč právě 43 dnů? Koptské prameny nás odkazují na biblickou knihu Exodus, v jejíž 34. kapitole čteme o půstu Mojžíše během přijímání Zákona: „A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.“ A zbývající tři dny? Ty byly k půstu přidány na základě legendy z 10. století n. l. Tehdejší chalífa Al Muizz pořádal debaty s významnými osobnostmi z jiných náboženství. Při jedné z nich židovský hodnostář Ibn Killis vyzval koptského papeže Abrahama Alexandrijského, aby dokázal pravost křesťanství tím, že pouhou vírou způsobí pohyb hory Mukattam ve východní oblasti Káhiry. Opíral se přitom o Ježíšův výrok z Matoušova evangelia (17. kapitola): „Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: »Přejdi odtud tam«, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ Chalífa výzvu zdramatizoval tím, že pohrozil egyptským křesťanům popravami, když se papeži zázrak nezdaří. Abraham Alexandrijský požádal o třídenní odklad, během něhož se spolu s celou komunitou postil a modlil. Po těchto třech dnech se hora skutečně pohnula…

Noční vánoční bohoslužbou z 6. na 7. ledna období půstu končí a věřící usedají ke společné hostině lásky zvané agapé. Je to čas oslavy narození Spasitele. Spolu s rodinou a přáteli konečně mohou okusit jídlo, které bylo v období půstu zapovězeno – maso, vejce, mléčné výrobky. Tradiční a populární koptskou vánoční pochutinou je fattah. Sestává z vařeného hovězího nebo skopového masa, rýže, křupavé chlebové placky pita, octa a pikantní rajčatovo-česnekové omáčky a dalších přísad, které z fattahu dělají skutečný labužnický požitek. Zejména po déle než měsíci odříkání.

A jako všude jinde ve světě, koptové zdobí své domovy světýlky, vánočními stromky a svátečními dekoracemi. Bohatě osvětleny svícemi a lampami jsou také kostely. Na Den Narození se rodiny navštěvují a vyměňují si dárky. Dopřávají si také sladkosti jako mandle v cukru nebo máslové sušenky plněné ořechy nebo datlovou pastou.

Ale, jak dodává Mark Youssef, jáhen působící v katedrále sv. Marie a archanděla Gabriela v anglickém Solihullu, snadné je zapomenout na Krista uprostřed všech těchto svátečních rozptýlení. „Toto období mi dává příležitost znovu zaměřit všechny své cíle a úsilí ke Kristu a usilovat o sjednocení s Bohem v každém kroku, který udělám,“ podotýká jáhen. A o to by o Vánocích mělo jít v první řadě.