Labyrint algoritmů a ráj lidskosti 8/54: Poutník prohlíží algoritmický výběr partnerů

JAK SE V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ HLEDÁ LÁSKA

Vstoupili jsme do zvláštní digitální zóny. „Tady je místo, kde se lidé spojují do párů,“ řekl mi Algoritmus a ukázal na bránu označenou „Shoda“.

Před ní se rozprostíralo velké virtuální tržiště, kde se lidé různých věků, zájmů a vizuálních filtrů hodnotili, porovnávali a vybírali si své digitální protějšky. Viděl jsem, jak se uživatelé prohlížejí z každého úhlu, analyzují své profily, měří atraktivitu a kompatibilitu podle doporučených metrik a algoritmických vzorců. Nešlo ale jen o vzhled. Viděl jsem, jak si kontrolují profily – kdo má víc sledujících, jaké má příspěvky, jaká je jeho finanční stabilita, kdo mu lajkuje fotky, jaký má sociální status. Někteří se rychle spojovali a směřovali k bráně, jiní se přeli, porovnávali, dokonce se hádali a blokovali, když zjistili, že jejich skóre nesedí.

„Tohle je tedy proces hledání partnera?“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě!“ řekla Personalizace. „Každý si musí vybrat ideální protějšek – na základě dat, kompatibility a algoritmických doporučení. Žádná náhoda! Čistá věda!“

Ale přesto jsem si všiml některých nešťastných výrazů. Byli zde ti, kteří nemohli najít shodu, ti, kteří se váhali připojit, a dokonce i ti, kteří už měli své partnery, ale přesto dál skrolovali nové možnosti.

„A co ti, kteří se zdají být nespokojení?“ zeptal jsem se.

„To je jen přirozená součást výběru,“ odpověděl Algoritmus. „I v dokonalém systému musí být ti, kteří nejsou spokojeni. Jinak by nebyla motivace k optimalizaci.“

VÁHY PARTNERSKÉ KOMPATIBILITY

Pokračovali jsme k bráně, kde každý pár musel projít testem kompatibility. Byla tu obrovská digitální váha, na kterou se postavili proti sobě a systém vyhodnocoval, zda jsou vhodným párem. Viděl jsem, jak někteří prošli hladce, zatímco jiní byli okamžitě odmítnuti.

Zajímalo mě, na základě čeho se tak rozhoduje. „Jak se určuje kompatibilita?“ zeptal jsem se.

„Podle mnoha faktorů – nejen podle toho, jak si rozumějí, ale také podle jejich sociálního postavení, ekonomických předpokladů, online aktivity a celkové relevance v digitálním ekosystému.“

Všiml jsem si něčeho zvláštního – některé páry, které na první pohled vůbec nepasovaly, systém schválil, zatímco jiné, které si byly podobné, byly odmítnuty.

„Proč tihle dva prošli, když mají úplně jiné hodnoty?“ ptal jsem se.

„Protože jejich kombinace generuje nejvyšší potenciál interakcí, engagementu a společenského dopadu. Láska není jen o pocitech – je to algoritmická rovnice.“

DIGITÁLNÍ VAZBA: JEDNOU SPOJENI, NAVŽDY V SYSTÉMU

Ti, kteří prošli, byli přivedeni k digitálnímu zpečetění vztahu. Místo tradičního obřadu byli propojeni skrze neviditelný kontrakt, který je navždy spojil v systému. Nešlo to jen tak zrušit. Vztahy byly propojeny nejen emocionálně, ale i datově – jejich profily byly propojeny, jejich historie spojena, jejich vzájemné chování monitorováno a vyhodnocováno.

„Jakmile vstoupíš do tohoto svazku, není cesty zpět,“ řekl mi Algoritmus. „Vše je propojeno, personalizováno, synchronizováno.“

Viděl jsem ale i ty, kteří byli nespokojení. Někteří se pokoušeli odejít, ale jejich profily už byly propojeny, jejich historie sdílena. „Jednou spojen, navždy sledován.“

„Nemůžou odejít?“ zeptal jsem se.

„Můžou,“ odpověděl Algoritmus. „Ale ne bez následků. Budou muset začít od nuly – nový profil, nové propojení, nová identita. A kdo chce být neviditelný v digitálním světě?“

SKUTEČNÁ REALITA PARTNERSTVÍ

Vstoupili jsme mezi ty, kteří už byli spojeni. Viděl jsem různé příběhy – některé páry spolu sdílely obsah, fotily se, sdílely své šťastné momenty s ostatními. Jiní se však hádali, nesouhlasili, byli frustrovaní, protože algoritmus nedokázal předpovědět všechny proměnné reality. Viděl jsem, jak někteří používali filtry a úpravy, aby vypadali šťastnější, než byli. Jakmile ale nebyli na veřejnosti, jejich chování se změnilo.

„Tohle je tedy ta dokonalá láska?“ zeptal jsem se.

„Je to nejlepší, co systém nabízí,“ odpověděl Algoritmus. „Není dokonalá, ale je optimalizovaná.“

NEZADRŽITELNÝ CYKLUS

Pak jsem si všiml další podivné věci. Jakmile někteří partneři ztratili zájem, vraceli se zpět k bráně, hledali novou shodu a znovu vstupovali do procesu.

„Co dělají?“ zeptal jsem se.

„Jednoduché. Pokud vztah nefunguje, systém vždy nabídne lepší možnost. Neustále se učíme, neustále optimalizujeme.“

Viděl jsem, že cyklus nikdy nekončí. Lidé neustále hledali něco lepšího, někoho nového, protože vždy existovala možnost, že někde tam venku je dokonalejší shoda. A v tu chvíli jsem pochopil – nikdo tu vlastně nehledal lásku. Hledali jen neustálou validaci, možnost zlepšení, optimalizaci svého života.

ZÁVĚR

Podíval jsem se na vše ještě jednou. Lidé se spojovali, rozcházeli, hledali, experimentovali, snažili se najít dokonalý vztah – ale nikdy nebyli spokojeni.

„Tohle není láska,“ řekl jsem nakonec. „To je jen nekonečný algoritmus, který nikdy nemůže najít odpověď.“

Personalizace se usmála. „Možná máš pravdu. Ale podívej se – přesto v něm všichni zůstávají.“

A já pochopil, že v tomto světě už nezáleží na tom, co je skutečné. Záleží jen na tom, co algoritmus řekne, že je skutečné.

Čtěte na podobné téma:

Labyrint algoritmů a ráj lidskosti (rozcestník na obsah 54 kapitol)

Politika v době umělé inteligence: Sumarizace série dílů #1-30