Maminka Širi, synové Ariel a Kfir: Poslední pocta

K poslednímu odpočinku byli uloženi Širi Bibasová a její dva chlapci, Ariel a Kfir. První měl v době únosu čtyři roky, druhý devět měsíců. Jak se nedávno potvrdilo, všichni tři byli teroristickými netvory záhy po zavlečení do Pásma brutálně zavražděni; stvůry, které mají na čelenkách islámské vyznání víry, se v ďábelské protiizraelské nenávisti nezastaví před ničím, ani před prolitím krve nevinných dětských duší. Je to zlo, které slovy nelze popsat, rozumem uchopit. Nebetyčná krutost.

Zbývá jediné: neodpustit, nezapomenout. A bojovat, eliminovat je.

Z prostorových důvodů nebylo možné, aby se na hřbitov Tzohar, nacházející se jižně od kibucu Nir Oz, odkud byli Bibasovi – tatínek Jarden, maminka Širi a Ariel s Kfirem – brutálně vyrváni, vešel „celý Izrael“. Proto byl obřad pouze pro pozvané. Pozůstalá rodina vyzvala spoluobčany, aby vzdali Širi, Arielu a Kfirovi poctu tím, že se shromáždí podle trasy s izraelskými vlajkami a oranžovými balónky – jako připomínkou, že oba hoši měli zrzavé vlasy. Tak se i stalo. Zhruba stokilometrovou trasu z pohřebního ústavu ve městě Rišon le Cion ležícím v Centrálním dikstriktu, jižně od Tel Avivu, až k místu uložení ostatků do posvátné země lemovaly desetitisíce Izraelců. Viděli jsme bezpočet modrobílých vlajek s Davidovou hvězdou, bezpočet oranžových symbolů i žlutých symbolů (žluté stužky jsu výrazem sympatií pro pohřešovné a unesenémděti). Na řadě míst zněla izraelská hymna Hatikva. Objevily se nápisy „Promiňte“ a hebrejská prosba o odpuštění „Selicha“

Oranžovou barvou byly osvětleny významné budovy a místa Státu, parlament Kneset, Dům prezidenta, jeruzalémský Strunový mosta další.

Když v pohřebním průvodu projížděl otec a manžel zavražděných Jarden Bibas, lidé vyjadřovali účast voláním „Jardene, je nám to líto.“ On sám zažil v posledním měsíci emočně vyhrocené okamžiky. Nejprve se po 16 měsících dostal ze zajetí teroristů na svobodu, bylo vzápětí zjistil, že jeho nejbližší nežijí. Jardenova sestra Ofri o pocitech rodiny řekla: „Přešli jsme od ohromující radosti z Jardenova návratu ke zničujícímu smutku, když jsme se dozvěděli, že Shiri a děti byly v zajetí zavražděny.“

Krutý úděl.

Srdcervoucí obřad bylo možné sledovat živě kanále KAN 11 izraelské veřejnoprávní televize. Zažili jsme koncentrovaný žal, déšť slz, nekonečný smutek a beznaděj. Takový konec přece nikdo nechtěl. Emocionální prožitek ještě umocnily záběry tří obětí tohoto islamistického zla ze soukromého archivu rodiny, zejména malého Kfira a Ariela.

Všichni tři byli pohřbeni v jedné rakvi – navždy tak zůstanou spolu. Jejich tatínek a manžel Jarden nad hrobem řekl: „Je mi líto, že jsem vás všechny nemohl ochránit.“ Jistěže těmto slovům dobře rozumíme. Na druhou stranu jsou chvíle, kdy je obludné zlo silnější. Rodiče, které byly nacistickými zrůdami nahnány i se svými dětmi do plynových komor, také nemohli tyto děti zachránit. Nebyla to jejich vina. Ta padá v případě holocaustu na jeho organizátory a ty, kdo mu slepě sloužili, v případě 7. října 2023 a následných dnů pak na islamonacistické netvory, ať už z hnutí Hamás a jeho Kassámových brigád, Palestinského islámkého džihádu nebo Brigád mudžahedínů. Zločinec jako zločinec.

Zbývá doufat, že 26. únor 2025 se stane pro celý svět mementem – varováním, co jsou bojovníci za „palestinskou věc“ zač. A koho podporují ti, kdo „palestinskému odporu“ vyjadřují své sympatie.

Závěrem slova izraelského prezidenta Isaaca Herzoga, která zveřejnil na blogu serveru The Times of Israel. Oslovil Jardena a ostatní pozůstalé a řekl: „Všichni pláčeme s vámi. Všichni vás objímáme. Všichni jsme tak jako vy zlomení. Jako prezident Státu Izrael vás jménem Státu Izrael žádám o odpuštění. Odpuštění za nesplnění naší povinnosti. Odpuštění, že jsme v ten temný den neochránili vaše milované. Odpuštění za to, že jsme je nezachránili a nedostali je bezpečně domů.“

Ano, povinností izraelského státu a armády bylo ochránit obyvatele pohraničních komunit. Proč tomu tak nebylo, je nutné důsledně vyšetřit. Nicméně primární vinu za to, co se stalo, za vraždy, znásilňování, mučení, únosy, rabování, krádeže a žhářství nesou pouze a jenom islamonacističtí teroristé z Pásma Gazy.

Tři nevinné duše, Širi, Ariel a Kfir, odpočívají v posvátné půdě Izraele, Země zaslíbené. Nechť je jejich památka požehnána.