Návrh změny formy vlády a správy státu

Pouze čtyři vlády vydržely ústavou předpokládané čtyřleté funkční období – první vláda Václava Klause, vláda Miloše Zemana, Bohuslava Sobotky a Petra Fialy. Z toho tedy plyne, že na zbylou většinu 12 vlád připadá celkem 17 let. Vlády, která nevydržely 4 čtyři roky a je jich většina, vládly v průměru necelý rok a půl.

Vlády jsou nestabilní a zpravidla na základě tří či vícečlenné koalice i ideově protichůdných stran. V koaliční politice se rozpadnou původně jasné volební programy do koaličního handlu, často z něj vyvěrá bahno politiky. Ztrácí se tah na branku i odpovědnost jedinců, která je nahrazena kolektivní koaliční odpovědností vlády, fakticky kolektivní neodpovědnosti. U voličů vzniká pocit, že volby nic nemění. Ztrácí víru v demokracii.

To není situace u nás ojedinělá. Neschopnost vzniku akceschopné a trvalé vládní většiny vedla k vnitřnímu rozložení výmarské republiky v Německu 1933 i třetí a čtvrté Francouzské republiky. Zatímco v Německu to znamenalo pád demokracie, ve Francii došlo k obrození demokracie díky státní změně provedené Charlesem de Gaullem v roce 1958. Tato změna je inspirativní a v praxi ověřená.

Prezident

Ze současné krize vládnutí je cesta v posílení voliče zesílením významu vítěze voleb, ale i jeho individuální odpovědnosti. Nástrojem je posílení role prezident a zavedení poloprezidentské formy vlády, kde by přímo volený prezident jako nejvyšší orgán výkonné moci realizoval svůj volební program a za něj odpovídal.

Prezident je přímo volen občany jako konkrétní jednotlivec. Občan si ve volbách vybírá jedince, kterému svěřuje moc, tedy i odpovědnost. Individualizovaná moc umožňuje vyvození individuální odpovědnosti. Prezident by jako hlava státu a nejvyšší orgán výkonné moci:

- určoval základy vnitřní i zahraniční politice,

- jmenoval a odvolával vládu, ministři musí mít jeho důvěru. Vláda by nemusela žádat o důvěru parlament (předpoklad parlamentní důvěry vládě), ale ten by vládě mohl vyslovit nedůvěru nadpoloviční většinou všech poslanců, což by mělo za následek demisi vlády,

- jmenoval a odvolával šéfy významných úřadů výkonné moci,

- rozpouštěl parlament, pokud dvakrát po sobě vysloví vládě nedůvěru,

- měl právo veta vůči zákonům včetně ústavních, které parlament může překonat 55 % většinou všech poslanců u zákonů a 65 % většinou u ústavních zákonů,

- se souhlasem parlamentu vyhlašoval válečný stav. Na návrh vlády by vyhlašoval nouzový stav,

- byl by odvolatelný v lidovém hlasování nadpoloviční většinou všech voličů na návrh 60 % poslanců. Pokud by odvolán nebyl, mohl by prezident parlament rozpustit, což by bránilo návrhům na odvolání z malicherných příčin bez podpory občanů. Občané by fakticky rozhodovali politický spor mezi prezidentem a parlamentem tak, že buď bude pokračovat prezident a parlament se obmění novými volbami, nebo naopak.

Parlament

Princip individualizace moci a odpovědnosti v rámci parlamentu je spojen s většinovým systémem, který může vést k lepší tvorbě parlamentních většin a vládní stabilitě. Pro zastoupení menších stran v parlamentu je vhodné zachovat i poměrný systém, aby byla zachována politická pestrost parlamentu a lepší možnost malých stran stát se v budoucnu velkými.

Pro náš stát stačí jednokomorový parlament se 151 poslanci volenými na 5 let. Lichý počet zabrání patu při dvou politických blocích. Polovina či více poslanců by byla volena poměrným systémem. Poměrný systém zajistí politické zastoupení i malých stran, tedy politickou pestrost. Část parlamentu volená většinovým systémem by zajišťovala určitý bonus pro vítěze voleb, aby se snáze sestavila akceschopná stabilní vládní většina. Čím větší bude část poslanců volena většinově, tím více lze snížit či zrušit uzavírací klauzuli v rámci poměrné části voleb poslanců.

Referendum

Posílení vlivu občanů na správu státu zajistí referendum. Lid by rozhodoval v referendu, které by vyhlašoval prezident ze své iniciativy, na návrh parlamentu, či na návrh 500 000 občanů. Referenda by se konala spolu s nejbližšími volbami, což uspoří náklady a podpoří účast hlasujících voličů.

Právo a Ústavní soud

Právní řád má vycházet z principu svrchovanosti státu a vlády lidu. Ústava a jiné ústavní zákony jsou nejsilnějším právním pramenem ve státě. Ústavu lze měnit jen ústavními zákony, ne rozhodnutím Ústavního soudu. Z toho plynou dva závěry:

1. Ústava jako základní zákon státu nemůže být popřena nařízeními či směrnicemi Evropské unie. Ústava má před právem EU přednost.

2. Ústavní soud není nadřazen nad ústavodárce, ať je jim parlament či lid v referendu. Ústavní soud není pánem ústavy, ale je ústavě podřízen.

Počet soudců Ústavního soudu lze snížit na 13 s tím, že pro zrušení zákona je nutná většina nejméně 9 soudců, tedy zřejmá většina téměř 70 %. Ústavní soud nesmí rušit ústavní zákony.

Ze svrchovanosti státu a občanů státu vychází vypuštění práva na azyl z Listiny základních práv a svobod. Azyl by byl upraven jen na úrovni obyčejného zákona jako možnost vlády azyl udělit, ne jako nárok cizince vůči státu. Stát může přijmout a udržovat jen ty mezinárodní závazky, jež neodporují ústavě.

Územní členění

Zaveďme jednoduší a levnější územní správu státu s respektem k tradici. Současná správa státu vychází z malých Gottwaldových krajů a z oslabení tradičních okresních měst. Navíc existují různé dekoncentráty centrálních úřadů, které užívají odlišené rozčlenění státu (8 regionů soudržnosti - NUTS 2, 8 inspektorátů potravinové inspekce, 7 obvodních báňských úřadů atd.). Je to správa drahá a nepřehledná.

Územní správu lze uspořádat v rámci obcí, obcí s rozšířenou působností, okresů a zemí. Obce jsou přirozenými celky, netřeba je násilně slučovat. Hlavní správní úkoly by nadále vykonávalo asi 200 obcí s rozšířenou působností.

Oslabení okresů zrušením okresních úřadů v rámci správních změn v roce 2000-02 byla chyba. Zvláště chybné bylo přesunutí části působnosti okresů na krajské úřady a jiné krajské instituce, což vedlo k centralizaci. Řešením je obnovení okresní správy, kterou by vykonávala okresní města pro území okresu obdobně jako obce s rozšířenou působností pro území svého správního obvodu, byla by odvolacím orgánem vůči obcím ve správním řízení. Mohou vzniknout metropolitní okresy pro Prahu, Brno a Ostravu a jejich okolí. Krajská zastupitelstva a úřady se zruší.

Republika vznikla z tisíciletých zemí Čech, Moravy a Slezska. Jde o tradiční, historické celky, s nimiž se nadále značná část obyvatel přirozené identifikuje. Bylo a je chybou budovat stát jen jako rozšířené Čechy bez respektu k tradicím Moravy a Slezska. Proto je správné uznat existencí zemí, při zachování politické jednoty státu. Namísto 14 krajů by vznikly dva zemské úřady v čele s hejtmanem jmenovaným prezidentem. Na zemský úřad by přešla prvoinstanční působnost ústředních správních úřadů, aby ministerstva byla jen odvolacími orgány. Rozpočet zemského úřadu by schvalovali poslanci parlamentu zvolení na území dané země, ti by taktéž mohli vyslovit hejtmanovi nedůvěru, což by znamenalo jeho demisi. Politická reprezentace země by tak byla součástí jednoho celostátního parlamentu. Snížením počtu poslanců (49 míst), zrušením Senátu (81 senátorů) a krajských zastupitelstev (675 míst) se zruší 805 funkčních postů.