Odezva na článek Alexandra Tomského publikovaný zde na Echu24

S tou věcí jsem se před několika měsíci také seznámil a dovolím si přičinit několik odstavců. Řeč je o Tomského komentáři „Přestřelka s viceprezidentem“ (23. 4. 2025). Sluší se připomenout, že JD Vance je konvertovaný katolík, zatímco R. Stewart anglikán a expolitik Konzervativní strany liberální orientace, takto antitrumpovec: v loňských volbách v USA podporoval Kamalu Harrisovou.

Pomineme-li osobní invektivy, pak podstata sporu tkví v tom, jestli má viceprezident pravdu, když říká (zaznělo to v rozhovoru pro televizi Fox News), že podle starého křesťanského konceptu týkajícího se lásky „je na prvním místě nutné milovat svou rodinu, na druhém souseda, dále pak svou místní obec, občany svého státu a teprve nakonec můžeme pomáhat potřebným na světě“. K tomu Vance dodal, že „mnozí na krajní levici to převrátili.“ Rory Stewart tento Vanceův výklad napadl jako bizarní interpretaci Ježíšových slov, který nás učí (dle 15. kapitoly Janova evangelia): „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Viceprezidentovo pojetí označil jako méně křesťanské a více pohanské, načež debatu vyostřil: „Měli bychom se začít znepokojovat, když se z politiků stanou teologové; domnívají se, že mluví za Ježíše a říkají nám, v jakém pořadí máme milovat.“ Vance kontroval poukazem na princip „Řád lásky“ prosazovaný učitelem církve Augustinem z Hippa (přelom 4. a 5. stol. po Kr.), který v zásadě říká, že věci (osoby) máme milovat v tom pořadí, v jaké si zasluhují, aby byly milovány. Stewarta se v debatě na sociálních sítích zeptal, jestli skutečně věří tomu, že všechny naše morální povinnosti jsou rovnocenné a opět zdůraznil, že povinnosti k vlastním dětem se liší od povinností ke vzdáleným cizincům.

Kdo má pravdu?

A. Tomský píše, že „k přestřelce se vyslovil kdekdo“ – a tak to také od jejího vzniku letos v lednu bylo. Na otázku uvedenou v mezititulku odpověděl na serveru „Seen & Unseen“ evangelikální anglikán Graham Tomlin, bývalý biskup z Kensingtonu. Jeho stanovisko je jednoduché: pointa unikla oběma, Vancemu i Stewartovi. Záležitost rozvádí slovy: „Ježíš říká, že druhým velkým přikázáním po lásce k Bohu je milovat svého bližního,“ to znají všichni čtenáři Bible. Ptá se ale: „Kdo je můj bližní?“ A přiznává, že je to složité. Na příkladu podobenství o milosrdném Samaritánovi podle Tomlina vidíme, že naším bližním může být člověk v nouzi, kterého nám život postaví do cesty a který patří k úplně opačné společenské skupině. Pro stoupence demokratů to může být nenáviděný republikán s pistolí, volič Trumpa. Pro skalního konzervativce zase modrovlasý aktivista s kroužkem v nose. A nejen to. Ježíš naznačil, že láska k našim nejbližším, manželům nebo manželkám, rodičům, bratrům a sestrám, může být posunuta až na druhé místo. Ve 12. kapitole Matoušova evangelia je tato pozoruhodná pasáž: „Někdo mu (Ježíšovi) řekl: »Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.« On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: »Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?« Ukázal na své učedníky a řekl: »Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.«“ Tomlin k tomu dodává: Láska k mé rodině mě učí milovat mé přátele. Láska k mým přátelům mě učí milovat mé bližní. Láska k mým bližním mě učí, jak milovat cizince. A láska k cizinci mi může pomoci naučit mě milovat mého nepřítele.“

Ale abychom se dostali k nějakému závěru. Tomlin říká, že Augustin v díle Boží město hovoří o důležitosti správného uspořádání naší lásky (k druhým). Ale pozor: nevěnuje se příliš lásce k rodině, komunitě, národu. Chce nám říci – a to Vance i Stewart podle Tomlina patrně přehlédli -, že primárním objektem lidské lásky by neměla být naše rodina, náš soused nebo imigrant žádající o azyl – ale Bůh. A jak se učíme milovat Boha, učíme se jinému druhu lásky, než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Takovouto hierarchii lásky musí mít křesťan stále na zřeteli. Nejen podle Augustina, ale především podle Ježíše. Neboť lásku si nelze představit jako dort – ten nemůžeme rozdat každému. Láska je jako oheň, od jedné svíce můžeme zapálit bezpočet dalších. Je to obrovské tajemství. Popsaný druh božské lásky, na rozdíl od té naší, není závislý na atraktivitě či sympatiích druhého člověka. Miluje všechny stejně: má schopnost milovat nepřítele právě tak jako přítele. Graham Tomlin uzavírá: „Budeme-li (jako křesťané) takto o lásce uvažovat, pak internetová debata mezi JD Vancem a Rorym Stewartem nebyla zbytečná.“