Pobertův Nárokář

V Nárokišti kteréhokoli mraveniště se nikdy nepracovalo – ale o to více se plánovalo, diskutovalo a přerozdělovalo. Vše mělo svůj systém. A aby se zajistilo, že nikdo nečerpá „nesprávně“ nebo dokonce nelegitimně prací přispívá k vlastnímu živobytí, Poberta Nárokovec v jednom z nich dokonce vymyslel revoluční nástroj:

📜 Nárokář – nejdůležitější dokument v celém mraveništi!

Bez Nárokáře nebylo možné čerpat žádné dotace. Byl to doklad, který každému mravenci přesně určoval, na co má nárok – a hlavně na co by si měl ještě nárok vytvořit. A tak začala éra nároků všeho druhu. V běžném mraveništi bylo všechno jednoduché: kdo něco udělal, měl výsledek. Kdo pracoval, měl zásoby. Kdo se flákal, musel se o sebe postarat. Ale v Nárokišti bylo všechno jinak. Nárok nebyl podmíněný prací – nárok byl podmíněný papírováním. Každý mravenec, který chtěl cokoliv získat, si musel nejprve vyplnit svůj osobní Nárokář. Každá stránka měla svou kategorii:

• Nárok na potravu: Už není potřeba hledat jídlo! Stačí dokázat, že máš důvod, proč ho potřebuješ víc než jiní.

• Nárok na odpočinek: Práce je stresující. Ale i přemýšlení nad prací je stresující! Máš nárok na pauzu – a pokud si ji nevyčerpáš, jsi nezodpovědný k vlastní psychické pohodě.

• Nárok na ubytování: Tunelová infrastruktura se přeci nebudovala jen pro ty, kteří pracují! Máš právo na vlastní komoru – jen se musíš správně odvolat na principy rovného bydlení.

• Nárok na nečinnost: Pokud má někdo právo na práci, znamená to, že jiný musí mít právo nepracovat. To je přece fér.

Čím více stránek v Nárokáři, tím více práv! A hlavně – čím lépe vyplněný Nárokář, tím větší šance na grant! Brzy se ukázalo, že Poberta vytvořil nástroj moci. Už nezáleželo na tom, kdo něco umí, ale kdo má lépe vyplněný Nárokář. V běžném mraveništi se mravenci museli učit dovednosti – v Nárokišti se museli učit, jak správně formulovat své nároky.

• Mladý mravenec chtěl víc potravy? "Jsem oběť neregulovaného přerozdělování zdrojů."

• Starší mravenec chtěl lepší bydlení? "Mám historickou nevýhodu v rozdělení prostorových kapacit."

• Mravenec nechtěl pracovat? "Cítím se být součástí komunity nepracujících a vyžaduji podporu."

A Poberta? Každou žádost schvaloval – samozřejmě ne zdarma. Kdo chtěl dotaci, musel nejprve zaplatit „administrativní poplatek“. Poberta říkal, že to jsou jen "drobná režijní náklady na zajištění spravedlnosti". A tak se z Nárokáře stal nejen nástroj na čerpání dotací, ale i hlavní zdroj Pobertových zisků. Jak se dalo čekat, mravenci z běžného mraveniště začali protestovat.

„To přece není fér! My pracujeme a sotva se uživíme, zatímco jiní nepracují a mají všechno!“ volali. Jenže Poberta měl plán. Vytvořil nový druh Nárokáře – "Nárokář pro ochránce mraveniště".

• Pokud někdo kritizoval systém, mohl být označen za “toxického pracanta”, který „nerozumí moderním principům inkluzivního přerozdělování“.

• Pokud někdo odmítl přispět na dotace, mohl být zařazen na seznam „ekonomických narušitelů rovnosti“.

• Pokud někdo navrhoval, že by se mohlo zase začít normálně pracovat, byl obviněn z “prorůstového elitářství”.

A tak Poberta změnil realitu samotnou – místo aby byl problém v tom, že nepracující mravenci čerpají, problémem se stali ti, kdo si na to stěžovali. Jednoho dne ale přišla opět ta katastrofa. I toto mraveniště díky přerozdělování na úkor práce začalo čelit hladu. Zásoby se tenčily, a i ti nejpracovitější už neměli co jíst. Mravenci se shromáždili u Pobertovy kanceláře.

„Pane Nárokovče, zásoby jsou pryč!“ volali.

„Musíte zajistit nové zdroje!“

Poberta přikývl a otevřel svůj nejnovější dokument.

„Přátelé, právě jsem připravil nový program – Nárokář pro krizové situace! Zajišťuje, že každý mravenec, který trpí, bude mít nárok na základní příděly.“

„Ale… odkud se ty příděly vezmou?“

Poberta se zamyslel. To byla nepříjemná otázka. Už nebylo kde brát. Dotace došly. A tehdy se mravenci konečně probudili.

„Počkejte! Takže jsme se už teď dostali do stavu, kdy jsme jen přerozdělovali, ale nic nevytvářeli?“

Poberta se bohorovně usmál. "Ano, přesně tak. Ale já jen takříkajíc míchám cukr v čaji, aby se spravedlivě rozpustil. A vy prostě nejste tak šikovní v dodávání cukru do čaje, jako jsem já v míchání. Přece mě nechcete přesvědčovat, že čaj nebývá sladký kvůli cukru, ale kvůli míchání?"

„A kde je teď vaše řešení?“

Poberta se rozhlédl. Jako vždy v této fázi, neměl už jinou odpověď a celé mraveniště včetně Nárokiště začalo kolabovat. Někteří mravenci se poučili, odešli a začali znovu pracovat v jiných mraveništích. A jiní dál čekali… čekali na novou dotaci, která už nikdy nepřišla. A Poberta? Zmizel. Naposledy byl viděn, jak se plíží k jinému mraveništi…

📜 „Nový program pro spravedlivé přerozdělování mezi hmyzími ekosystémy!“

Protože dokud někde existovalo nějaké bohatství, Poberta vždycky našel způsob, jak se k němu dostat.

Čtěte na podobné téma:

Poberta Nárokovec a Zkouk Sítník: Neparodický pastiš Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka pro dnešní dobu