Politika v době umělé inteligence #20: Čapkovský ne-fušerský inženýring ne-melhubovské politiky
Politika v době umělé inteligence
Karel Čapek, mistr pera a bystrý analytik lidské společnosti, by s dnešní dobou pravděpodobně nalezl řadu styčných bodů. Jeho články o politice a kompromisu, psané v roce 1925, nabízejí pozoruhodně aktuální vhled do dynamiky politiky, který lze aplikovat i na současný kontext umělé inteligence a nových technologií. Přenesení jeho myšlenek do dnešní doby by mohlo inspirovat nový model politického inženýrství, který by překonal jak fušerskou improvizaci, tak melhubovskou (prázdnou) rétoriku.
Čapek ve svém článku O KOMPROMISU (1925) zdůrazňoval, že kompromis je často výsledkem nedomyšlených zásad, které se nehodí na skutečné poměry. Politika by podle něj měla fungovat jako inženýrská práce – přesně plánovat a počítat s reálnými překážkami. „Když se v politice nepracuje inženýrsky, ale handluje o okliky kompromisem, je to fušeřina,“ sděluje prakticky Čapek a trefně poukazuje na problém, který dodnes trápí politiku: orientaci na dočasné dohody místo dlouhodobých řešení. S příchodem AI se zdá, že politika získala nástroj, který by mohl poskytnout onu „inženýrskou přesnost“. AI je schopná analyzovat data, předpovídat důsledky rozhodnutí a simulovat dopady různých strategií. Její potenciál však zůstane nevyužit, pokud bude přístup k ní řízen spíše handlováním než systematickým plánováním. Klíčem je, aby politici AI využívali jako nástroj k řešení reálných problémů, nikoliv jako nástroj pro upevnění své pozice.
Čapek také v jiném svém článku O POLITICE (1925) kritizoval melhubovskou politiku – nekonečné diskuse, které často nepřinášejí konkrétní výsledky. Demokracie podle něj nemůže spočívat pouze v debatách, ale v činech, které reflektují zkušenosti a znalosti. „Každá užitečná práce je politická,“ píše a dodává, že ideál demokracie je „součinnost odborníků“. V kontextu AI by Čapek zřejmě volal po větší občanské odpovědnosti a participaci. AI nemůže nahradit lidskou iniciativu, ale může ji podpořit – například umožnit efektivní správu dat, urychlit rozhodovací procesy nebo poskytnout informace pro veřejné debaty. Politika by se měla posunout směrem k participativnímu modelu, kde občané hrají aktivní roli v rozhodování, posilováni technologickými nástroji, nikoliv oslabováni jejich zneužíváním.
Čapek trefně poznamenává, že kompromis často ukazuje na špatné zásady, které se nehodí na skutečné poměry. V době, kdy AI začíná nebo začne hrát roli při rozhodování – například v soudnictví, zdravotnictví nebo vzdělávání – je třeba zajistit, aby její využití nevytvářelo kompromisy na úkor spravedlnosti nebo rovnosti. Například rozhodovací algoritmy musí být transparentní, férové a podrobeny veřejné kontrole. Jinak se ocitneme v situaci, kdy AI nepřináší žádoucí změny, ale pouze automatizuje již existující nespravedlnosti.
Jedním z klíčových bodů Čapkova přístupu k politice je loajálnost – nikoliv k systému nebo státu, ale k člověku. „Loajálnost je politický styk člověka s člověkem,“ říká Čapek, což je zásada, která má zásadní význam i v době AI. Pokud mají technologie skutečně sloužit společnosti, musí být vyvíjeny s ohledem na lidské hodnoty. To znamená zapojit etiku do návrhu a implementace technologií a zajistit, že rozhodnutí podporovaná AI jsou v souladu s potřebami a zájmy lidí.
Karel Čapek by v době AI zřejmě apeloval na důsledné využívání technologických možností, které nám umožní opustit kompromisy vycházející z nepromyšlených zásad. Inspirováni jeho myšlenkami bychom měli usilovat o inženýrský přístup (plánování politiky s přesností a předvídavostí, jakou umožňuje AI), osobní politickou odpovědnost (zapojení občanů do procesu rozhodování prostřednictvím demokratických technologií) a etiku v AI (zajištění, že technologie budou sloužit lidem, nikoliv naopak).
Budoucnost politiky v době AI by měla být „čapkovská“ – založená na přesném plánování, respektu k lidským hodnotám a odmítnutí prázdné rétoriky. Pokud se toho dokážeme držet, snad překonáme dosavadní „éru nekybernetického fušerského politikaření“ a vstoupíme do období skutečné politické zralosti.
Čtěte na podobné téma:
Politika v době umělé inteligence #1-10
Politika v době umělé inteligence #11: Uměle vygenerovaní influenceři
Politika v době umělé inteligence #12: Uměle vygenerovaní uživatelé
Politika v době umělé inteligence #13: Libertariánská a republikánská hesla pro digitální věk
Politika v době umělé inteligence #14: Kybernetická agora
Politika v době umělé inteligence #15: Parafráze totalitárních citátů do digitálního věku
Politika v době umělé inteligence #16: "Digitální objektivismus" Ayn Rand
Politika v době umělé inteligence #18: Ombudsman pro "oživlou" umělou inteligenci a "charta práv AI"