Předvánoční koleda

Některé citlivé duše s tím jedině správným morálním instinktem pohoršilo, že předsedkyně KSČM zapálila adventní svíci. To si dovolila hodně. Hned však právem dostala, co proto, od lidí, kteří dbají na morální čistotu našeho světa. Pod textem jsem vybral jeden článek, ale podobných by se našlo více. V článku se například píše:

„Jakékoliv náboženské tradice nevoněly nacistům ani komunistům a trnem v oku jim byly i Vánoce. Přesto se tento významný křesťanský svátek nepodařilo zrušit. Je až paradoxní, že se komunistka Konečná chlubí, jak zapaluje svíčku na adventním věnci.“

Dobře, že se ještě najdou novináři, kteří svým prudce analyticko-investigativním myšlením dokáží objevit ten neuvěřitelný paradox spočívající v tom, že, považte, komunista zapaluje svíčku na adventním věnci.

Lidí pečujících o morální hygienu v naší zemi je naštěstí mnoho. Není přece možné, aby člověk, který se otevřeně hlásí ke komunistické ideologii, nejen zapálil, ale vůbec se jen přiblížil k adventní svíci! Já bych šel ještě dál a zakázal bych komunistům konzumovat i vánočku. A kdyby si třeba opřel nějaký komunista kolo o zeď kostela a přitom jedl vánočku, už bych se asi neudržel a také bych jim to vytmavil. Třeba bych to i oznámil na příslušných úřadech.

Jak to asi musí vypadat, když takový komunista přijde ke svatému Petrovi a chce být puštěn do nebe? Představuji si to tak, že někde úplně vlevo stojí fronta chudých duchem. Ti nečekají a jdou rovnou. Svatý Petr na to má oko a chudého duchem hned pozná, takže jdou šupem. Aspoň to říká Matouš:

„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3)

Situace je také celkem jasná u bohatců. Ti jsou zase někde až na druhém konci, zahazují Rolexky, elektronické prsteny a drahé obleky si mažou blátem, aby předstírali, že jsou nuzáci. Nikdo jim na to ale neskočí; svatý Petr má už velkou praxi. Jak se praví v písmu:

„Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ (Matouš 19,24; podobně Marek 10,25; Lukáš 18,25)

S komunisty byly ale vždy potíže, a nejiné je to i tady. Svatému Petrovi to vůbec neulehčují. Napravo od svižně postupující fronty chudých duchem se tvoří několik dalších front, které jsou tak trochu v šedé zóně – třeba muslimové a Hebrejci, „národy knihy“. U nich to už není tak jednoznačné jako u chudých duchem.

Pak bych si tipnul, že jak se přibližujeme k už dost ušmudlaným bohatcům, objeví se politologové, investigativní novináři a různí poradci v samostatné frontě. Nejsou většinou sice bohatí, takže to není poslední řada, ale jak se snaží za každou cenu prorazit, ulpělo na nich něco, co tam nahoře hned poznají. Čekají neklidně a snaží se i odbíhat zleva doprava a až příliš úslužně rozdávají rady na všechny strany, o které ale nikdo nestojí. Moc to smysl nemá, protože bohatcům už to stejně nepomůže a chudí duchem zase moc nevědí, která bije. Jedinou jejich nadějí je, že se budou kvalifikovat do fronty úplně nalevo, což by v mnoha případech mohlo být průchodné.

Komplikované pro svatého Petra to ale začne být, když takový kandidát třeba komunistou dříve byl a teď už není, nebo naopak dostal stranickou knížku teprve třeba včera. Případně když je komunista bohatý nebo třeba zároveň chudý duchem. Právně je to dost zapeklité. Co s tím? Tady i svatý Petr musí žádat o radu svatého Gabriela nebo Michaela, jak s takovou kombinací vlastností naložit.

Karl Kautský, kovaný marxista, napsal svého času knihu, kde se snažil ukazovat, že kořeny komunismu vlastně leží v raném křesťanství. Kniha Původ křesťanství (Der Ursprung des Christentums, 1908) analyzuje historické, sociální a ekonomické podmínky vzniku křesťanství a jeho souvislosti s ranými formami komunismu. První křesťané se projevovali vzájemnou pomocí, ohleduplností a sdílením majetku s potřebnými – což je z dnešního pohledu dost podezřelé. Každopádně se ten proces výběru vhodných kandidátů do nebe dost komplikuje.

V dějinách Evropy se objevovala řada sociálních hnutí inspirovaných Biblí – třeba čeští táborité nebo angličtí levelleři, od nichž pochází známé rčení:

„Když Adam oral a Eva předla, kdo byl tehdy pánem?“

Tak co zase s tímhle? Mluví jak komunisté, ale jsou to puritáni.

Eric Voegelin, velmi známý konzervativní německo-americký politický filosof, přece řekl, že marxismus je také forma náboženství. V komunismu a marxismu viděl projev gnosticismu. Gnosticismus a křesťanství – to je pro pravověrného katolíka jako kočka a myš, ale nás běžné agnostiky nebo ateisty to celkem nechává v klidu.

Musím na konec říci, že jsem nikdy komunistou nebyl, nejsem a ani to neplánuji. Mám ale rád Vánoce s celou jejich atmosférou a tradicí. A to také ani nechodím ke zpovědi ani se nemodlím růženec. Myslím, že to nemusí být jen kostelníci a jáhnové, aby si mohli ozdobit vánoční stromek a třeba i zapálit tu adventní svíci, ale zas nemám tak hluboké vzdělání a pronikavé myšlení, abych za to mohl dát ruku do ohně. Vždy se ale nechám rád poučit.

Zdroj: Seznam Medium

https://medium.seznam.cz/clanek/pan-sova-katerina-konecna-zapaluje-svice-na-adventnim-venci-komuniste-pritom-chteli-vanoce-zrusit-104142