Pronásledování křesťanů

Problémy naší doby

International Christian Concern (ICC) je lidskoprávní organizace zaměřená na pronásledování křesťanů v celosvětovém měřítku. Každoročně vydává zprávu Global Persecution Index.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

12. ledna v 19:27

145 zobrazení

3 komentáře

V ní shrnuje výsledky svých zjištění. Závěr je alarmující. Ne všude se křesťané těší míře svobody, která by odpovídala standardům 21. století.

V nejnovějším vydání svého výročního přehledu datovaného rokem 2025 (monitoring se týká roku předchozího) rozděluje země, v nichž dochází k extrémní či o něco menší perzekuci, do tří zón – rudé, oranžové a žluté.

Ve státech rudé zóny jsou křesťané kvůli své víře pravidelně mučeni a zabíjeni. V oranžové zóně vlády, místní úřady a nacionalistické skupiny práva křesťanů vážně potlačují. I v relativně nejmírnější žluté zóně jsou lidé křesťanské víry nuceni snášet útlak, útoky, šikanu, zatýkání.

Kdo kam patří? Do rudé zóny na prvním místě komunistická Severní Korea. Pro křesťany zůstává jednou z nejvíce nebezpečných zemí. Prezident ICC Jeff King ji definuje jako obří vězení; tamní ultratotalitní režim považuje křesťanství za existenční hrozbu a věřící čelí z jeho strany nevýslovné brutalitě. Vyznavači Krista trpí v žalářích a pracovních táborech, kde jsou mučeni, znásilňováni a vražděni. Jeff King odhaduje, že v KLDR přišlo o život za dobu nadvlády diktátorů z dynastie Kimů kolem jednoho milionu křesťanů.

Další pro křesťany nepřátelskou zemí je Nigérie. Na celém území severní části státu pravidelně útočí na křesťanské komunity islamističtí extremisté a militantní členové pasteveckého etnika Fulbů (známé též jako Fulani). Za posledních dvacet let bylo v této části Afriky zavražděno přes 100 tisíc křesťanů a nuceně vysídleno bylo na tři a půl milionu farmářů křesťanského vyznání. Jeff King hovoří v této souvislostí o „tajném džihádu“ a „pomalé genocidě“ prováděné islamistickými formacemi. 26. prosince 2024 zabili muslimští Fulbové katolického kněze Tobiase Ch. Okonkwa, o den dříve došlo k masakru 33 křesťanů, další dva byli zavražděni 1. prosince 2024. To je jen vrchol ledovce toho, co se v Nigérii děje. Podobné zprávy přicházejí z dalších afrických zemí rudé zóny: států Sahelu (Burkina Faso, Mali, Niger), DR Kongo nebo Somálska. Autoritářská vláda Eritreje drží křesťany v hrozných podmínkách ve vězení, zhusta bez soudního rozhodnutí.

Do rudé zóny byl zákonitě zařazen Afghánistán, kde režimu Tálibánu extrémní výklad práva šaría umožňuje trestat smrtí či jakkoli jinak stíhat každého, kdo sdílí nebo přijal křesťanské evangelium. A také Pákistán. V této zemi jsou křesťané stále častěji terčem fyzických útoků muslimů, a to na základě legislativy o rouhání, která je proti křesťanům účelově a zhusta lživě zneužívána. Přitom člověk usvědčený z rouhání, třebaže nespravedlivě, čelí v Pákistánu trestu smrti.

Oranžová zóna zahrnuje čtyři země. Komunistickou Čínu – tamní úřady pravidelně zavírají kostely, vězní duchovní a sledují věřící -, dále Indii, kde hinduistické skupiny prosazují, aby celá země byla výlučně hinduistická, což se promítá do nenávisti a fyzického napadání křesťanů; vliv těchto militantů sahá podle ICC až k premiérovi. V Íránu, kde je u moci represivní šíitský režim, jsou křesťané často žalářováni a odsuzováni jako nepřátelé státu. Těžké podmínky, pokud jde o vyznávání své víry mají křesťané také v Saúdské Arábii. Nemohou otevřeně praktikovat své přesvědčení ani stavět církevní budovy.

Do žluté zóny zahrnula organizace ICC osm zemí, v nichž dochází ke zvůli vůči křesťanům, ať už ze strany státní moci, nebo militantních fanatiků. Jde o Ázerbájdžán, Egypt, Nikaraguu, Rusko, Myanmar, Vietnam, Malajsii a Indonésii.

Celkem je podle ICC vystaveno nějaké formě perzekuce či nesvobody ve světě na 300 milionů křesťanů. K tomu si dovolím dodat, že k nejrůznějším protikřesťanským excesům dochází i v zemích mimo uvedené tři zóny, a to nejen rozvojových, ale i těch, které patří do svobodného světa. V tom druhém případě stačí, aby křesťan veřejně zastával učení Bible a respektoval vlastní svědomí v záležitostech jako je homosexuální intimita nebo záležitost transgenderu a může se dostat do konfliktu s úřady, orgány činnými v trestním řízení a dokonce jít do vazby. Jistěže ve srovnání s utrpením a pronásledováním, kterému čelí věřící ve výše zmíněných zemích, jde o záležitosti méně drastické a spíše ojedinělé, nicméně v principu jde o to, že skutečnou svobodu vyznání v dané zemi všichni křesťané buď mají, nebo nemají.

Utrpení, z pohledu moderního člověka nepředstavitelné, patřilo ke křesťanství od jeho vzniku. Připomeňme prvního mučedníka Štěpána, z mezidobí mezi Starou a Novou smlouvu také Jana Křtitele. Po Štěpánovi následovala doslova nekonečná řada mučedníků, kteří pro víru položili život, většinou tomu předcházela nevýslovná muka. Jak ilustruje zpráva ICC, s příchodem „moderního“ věku tato řada uzavřena nebyla. Jak se ale k pronásledování stavět, když je, jak tvrdím, od počátku nedílnou součástí života Církve? Je to závažné a složité téma. Můj názor. Když my máme tu výsadu, že žijeme ve společnosti, v níž křesťané pronásledováni nejsou, nemělo by nám být lhostejné, že jinde čelí perzekucím, někdy až nelidským. Co můžeme dělat? To nejmenší: zajímat se, informovat, modlit se.

Ale abych nekončil výlučně pesimisticky, uvedu povzbuzující poznatek Jeffa Kinga (volně): „Navzdory těmto chmurným skutečnostem vede pronásledování často k růstu Církve. Desetiletí trvající represe v Íránu způsobily odklon lidí od islámu a křesťanství tam nyní velice rychle roste. Je to pravděpodobně nejrychleji rostoucí Církev*/ na světě.“ Jeff King je hluboce přesvědčen, že Bůh nakonec zvítězí. Koneckonců Ježíš Kristus, Hlava Církve, nás podle Matoušova evangelia (10. kapitola) učí: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

*/ Termínem „Církev“ zde není myšlena některá konkrétní denominace, ale v biblickém slova smyslu „Tělo Kristovo“.