Sebevražda Demokrata

Na páté stránce píšete: „Pan Adams nás upozorňuje na stovky moudrých a ctnostných patricijů, znetvořených a krvácejících obětí lidového běsnění.“ A vážně vypočítává několik obětí demokratického běsnění jako důkaz, že demokracie je zhoubnější než monarchie nebo aristokracie.“ Je to spravedlivé, pane? Popíráte snad některá z mých faktů? Netvrdím, že demokracie byla celkově a dlouhodobě zhoubnější než monarchie nebo aristokracie. Demokracie nikdy nebyla a nemůže být tak trvanlivá jako aristokracie nebo monarchie. Ale dokud trvá, je krvavější než obě tyto vlády. Prosím Vás, pane, abyste si vzpomněl na dobu, kdy byly napsány a vytištěny mé tři svazky „Obrany“, tedy na roky 1786, 1787 a 1788. Dějiny univerzity mi tehdy neposkytly abecední slovník jmen a vlastností osob „znetvořených a krvácejících Obětí demokratického běsnění a lidové zuřivosti“ ve Francii během tyranie demokracie v této zemi, kterou by měl Napoleon zvěčnit za to, že ji nazval IDEOLOGIÍ. Toto dílo je ve dvou tištěných svazcích ve formátu oktávy stejně velkém jako Johnsonův slovník a nachází se v knihovně našeho zesnulého ctnostného a vynikajícího viceprezidenta Elbridge Gerryho, kde bude, jak doufám, s úzkostlivou péčí uchováváno. Sami demokraté se na to nemohli dívat. Zakázali ji a potlačili, jak jen mohli. Je v ní nesmírné množství tak skvělých a talentovaných lidí, které Francie vyprodukovala. Proklínají inkvizici a jezuity, a přesto jsou sami novou inkvizicí a jezuity. Rituálně proklínáme památku Marie za upálení dobrých Mužů ve Smithfieldu, zatímco kdyby Anglie byla demokratická, upálila by jich mnohem víc, a my jich v posledních letech osmnáctého století zavraždíme ještě mnohem víc gilotinou. Proklínáme Guye Fawkese za to, že ho napadlo vyhodit do povětří Westminster Hall, ale Ross vyhodil do povětří Kapitol, palác a knihovnu ve Washingtonu a udělal by to se stejnou sang froid, kdyby byl Kongres a prezidentova rodina pod střechou. Ach, má duše! Jsem unaven těmito chmurnými úvahami! Kdy lidstvo naslouchá rozumu, přírodě nebo Zjevení? Naříkáte, že nectím „miliony Plebejců, obětovaných pýše a ctižádosti monarchie a aristokracie“. To je velmi pravdivé. Mohl jsem vystavit také milionů Plebejců obětovaných pýše, šílenství a ctižádosti svých kolegů Plebejců a své vlastní, úměrně rozsahu a trvání jejich moci. Pamatujte, že demokracie nikdy netrvá dlouho. Brzy se vyčerpá a vyvraždí. Ještě nikdy neexistovala demokracie, která by nespáchala sebevraždu. Je marné říkat, že Demokracie je méně marnivá, méně pyšná, méně sobecká, méně ctižádostivá nebo méně hrabivá než Aristokracie nebo Monarchie. Ve skutečnosti to není pravda a nikde v dějinách se to neobjevuje. Tyto vášně jsou stejné u všech lidí ve všech formách prosté vlády, a pokud nejsou kontrolovány, vyvolávají stejné účinky podvodu, násilí a krutosti. Když se před Ješitností, Pýchou, Lakomstvím nebo Ctižádostí otevřou jasné vyhlídky na jejich snadné uspokojení, je těžké i pro nejrozvážnější Filosofy a nejsvědomitější Moralisty odolat pokušení. Jednotlivci si podmanili sami sebe, národy a velká lidská tělesa nikdy. Když Aristeidés zničil Solónův systém a dal převahu tyranii většiny, za což byl odměněn titulem spravedlivého, zatímco měl být potrestán ostrakismem; Athéňané byli stále agresivnější úměrně tomu, jak se Společenství stávalo demokratičtějším. Nemusím vám vyjmenovávat pošetilé války, do nichž lid nutil své nejmoudřejší muže a nejschopnější generály proti svému vlastnímu úsudku, jimiž byl stát nakonec zruinován a Filip s Alexandrem se stali jeho pány. Úměrně tomu, jak se systém, nedokonalý, jaký byl zde i v Athénách, stále více přikláněl k Dominatio Plebis; Kartáginci se stávali stále neklidnějšími, netrpělivějšími podnikavými, ctižádostivými lakomci a zbrklými; až Hannibal přísahal Římanům věčné nepřátelství a Římané byli nuceni vyhlásit Delenda est Carthago. Co mohu říci o francouzské demokracii? Netroufám si napsat, co si myslím a co vím. Byli Brissot, Condorcet, Danton Robespiere a Monsiegnieur méně ambiciózní než César, Alexandr nebo Napoleon? Jaké byly cíle této demokracie? Nic menšího než šířit se, to je dogma každého systému všude na světě, setnout hlavy všem králům, zničit všechny šlechtice a kněze v Evropě? A kdo byl nástrojem, který použili hadi v pozadí, aby dosáhli těchto vznešených cílů? Rybářky, Badaudové, ochotníci, ateisté, deisté, pisálkové z jakéhokoli důvodu, za tři livry denně, Židé a, Ach! kéž bych je mohl vymazat z paměti! Učení bohoslovci, hluboce studující Proroctví. Skuteční Filozofové a upřímní Křesťané v úžasném počtu po celé Evropě a Americe byli unášeni proudem nakažlivého Nadšení. Demokracie je zodpovědná za všechnu krev, která byla prolita za poslední generaci. Napoleon a všichni jeho generálové byli jen stvořeními demokracie. Tento demokratický hurikán, záplava, zemětřesení, mor, říkejte tomu, jak chcete, nakonec vyburcoval a znepokojil celý svět a rozpoutal konflikt, který nemá obdoby. -- John Adams, Otec Zakladatel a druhý prezident Spojených Států amerických v osobním dopise Johnu Taylorovi, 17. prosince 1814.