Sport po vládním poločase. Ještě je co napravovat

Má různé formy – profesionální, amatérský, rekreační či jen pasivně sledovaný doma u televize.

Samozřejmě také vnímám, že stejně jako i v jiných stranách, tak je i v ODS řada názorových proudů, které nespatřují smysl v tom řešit sport na politické úrovni. Proto si dovolím zopakovat heslo své předchozí kampaně:

„Dokud nezačneme sport vnímat jako součást zdravotní politiky státu, ale jen jako kratochvíli zpocených triček, co se honí za míčem, nepohneme se. Potřebujeme systémovou reformu a naše děti vrátit zpátky na hřiště!“

Do politiky jsem před více než 15 lety vstupoval s jedním obecným cílem: zlepšovat život u nás. A jednou konkrétní oblastí, na kterou jsem se zaměřil, je právě sportovní prostředí. Výhodou mi samozřejmě bylo, že jsem jej jako někdejší vrcholový sportovec poznal doslova na vlastní kůži.

I proto jsem v roce 2018 uvítal nápad se vznikem Národní sportovní agentury, tedy specializovaného úřadu spadajícího přímo pod vládu, respektive pod premiéra. Zároveň jsem ale upozorňoval na to, že projekt Agentury je špatně připraven a nebude funkční.

Bohužel hned následný vývoj mi dal za pravdu. Místo zpřehlednění a zlepšení fungování sportovního prostředí začal v Agentuře panovat chaos. Dotace byly vypláceny se zpožděním, sportovní kluby přežívaly v permanentní nejistotě.

Tento stav se naštěstí postupně podařilo napravit. Opravdu skutečné zlepšení nastalo až za jejího nynějšího předsedy Ondřeje Šebka. Peníze určené na sport jsou rozdělovány včas, řádně a situace ve sportovním prostředí se uklidnila.

Není to ale jen o personální obměně. Především se podařilo pomocí novely Zákona o podpoře sportu, na jejímž vzniku jsem se podílel, přenastavit zákonné mantinely fungování Agentury. Připomenu ty nejdůležitější změny:

• Ustavily se nové řídící a kontrolní orgány.

• Zpřísnila se pravidla pro neslučitelnost funkcí všech členů Rady jako výkonného orgánu s jinými veřejnými funkcemi.

• A hlavně to nejdůležitější: zpřesnily se kompetence Agentury a nově upravila její věcná působnost.

A nejde jen o Národní sportovní agenturu. Dalším, respektive hlavním nástrojem pro ovlivňování sportovního prostředí jsou peníze, které tam proudí z veřejných zdrojů. Ze státního rozpočtu je nyní na sport vyčleněno sedm miliard. Za sebe se samozřejmě budu snažit o zvýšení této částky. Mimo jiné proto, že jen na sportovní infrastruktuře stále existuje vnitřní dluh, který je odhadován až na 250 mld. Kč.

Dalším obrovským deficitem je chystaný Zákon o sportu, na který čekáme už nějakých třicet let. A i tento dluh se snažíme co nejdřív splatit. Na zákonu se pracuje už od loňského roku – společně s dalšími poslanci, kde vyzdvihnu a poděkuji hlavně Karlu Haasovi. Zákon o sportu by měl kromě jiného konečně definovat i takové základní věci, jako kdo je profesionální sportovec, kdo amatér apod.

Na závěr zmíním ještě jeden cíl, respektive vizi, o kterou bychom měli usilovat. Ministerstvo, které by mělo sport jako svoji hlavní agendu. A aby bylo jasno, nejde o žádné bujení vládní byrokracie. Stačilo by přeorganizovat skladbu ministerstev, přesměrovat úředníky odjinud a stejně tak využít již existující finance. Ku prospěchu sportu.

Stačí se podívat do okolních zemí. Jak v Polsku, tak i na Slovensku mají ministerstvo cestovního ruchu a sportu, což mi osobně dává velký smysl. Takže inspirace jsou…

Když to shrnu. Za této vlády, jejímiž jsme hlavní silou, se už pro sport řada věcí udělala, další věci se chystají a o jiných se můžeme zatím aspoň bavit. V úvodu textu jsem sport označil za oblast, která prostupuje životy téměř každého z nás. Na závěr bych dodal, že je to i oblastí, která by právě proto měla být i mezi prioritami ODS. Já osobně v tom udělám maximum a doufám, že pro to najdu podporu.