Svaz evropských socialistických republik

Nová nomenklatura má ale tvorbu vyhlášek snazší. Mohou za to digitální technologie, které jim umožňují psát ještě delší a nesrozumitelnější předpisy a měnit je ještě mnohem častěji.

Pamětníci RVHP si jistě vybaví fronty na nedostatkové zboží a období nedostatku toaletního papíru. Ta sladká ironie, když si člověk musel utírat zadek výtiskem Rudého práva! Fyzicky to sice bylo jako drhnout si pozadí smirkovým papírem, ale duševní úlevu to přinášelo nesrovnatelnou. Dnes v EU sice toaletní papír máme, ovšem vyrábět se musí způsobem, který schválilo třináct komisí, sedm podvýborů a který je v souladu s dvěma sty padesáti regulacemi. A samozřejmě jej smíte používat pouze v množství stanoveném příslušnou směrnicí o maximální spotřebě papíru na jednu návštěvu toalety (nebo takovou směrnici dosud nemáme?). A vše se objeví v hlášení o udržitelnosti podle směrnice CSRD, CDDD či ESG. Byli jste? Kolikrát? S kým? Udrželi jste?

Sledovat dnešní Evropskou unii je jako číst Kafkův Zámek a Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka současně. Stejná absurdita, stejná bezmoc jedince proti systému, stejný pocit, že někde nahoře sedí někdo, kdo vůbec netuší, co se děje dole. Kde RVHP regulovala výrobu traktorů s grácií opilého slona v porcelánu, EU reguluje plastová víčka, zakazuje brčka a s obzvláštní radostí zlikvidovala tradiční energetiku, aniž by za ni vytvořila náhradu. Německá likvidace funkčních jaderných elektráren, absolutní boj s kysličníkem uhličitým a plán postavený na levném ruském plynu by nám mohl být k smíchu, kdyby naši politici nespojili budoucnost naší energetiky pupeční šňůrou právě z tou německou. Tak máme asi spolu s Němci téměř nejdražší elektřinu na celém světě. Zatím tedy nemáme německé platy, ale ty zaručeně budou, pokud český premiér Superman dostane pět let (nepamatuji si, jestli myslel natvrdo nebo naměkko). Budou i čipy do praček, aj ta umělá inteligence bude, to zase zařídí někdejší ministr zemědělství Jurečka. Lidskou blbost naštěstí nikdo zařizovat nemusí, té máme dostatek.

Spolehlivé tak je pouze další zdražování a růst regulací a dluhů, které by možná splatili naši vnuci. Jenže dětí je méně a vnuků úplně nejméně, takže to nebudou mít snadné. Vousatí soudruzi v Moskvě by uznale pokyvovali, kdyby viděli, jak bruselští eurokrati dokázali během třiceti let zničit bohatou Západní Evropu. Splníme a překročíme emisní cíle! Dnes dluhy a dotace, zítra blahobyt a legrace! Ekonomické zázraky RVHP nakonec skončily bankrotem. EU kráčí ve stejných šlépějích, jen s větším elánem a kreativnějším účetnictvím. Dluh se u nás nazývá "investice do budoucnosti" a tisk peněz "kvantitativní uvolňování". Jediný skutečný rozdíl je, že zatímco RVHP padla pod tíhou své vlastní neschopnosti, EU si buduje svůj krach s nebývalou přesností a plánováním – zcela v souladu s nejlepšími tradicemi ústředního výboru. Takže ať už to mysleli jakkoliv, zase to dopadne jako vždycky. A tak zatímco sedíme na svých ekologicky certifikovaných toaletách a utíráme si zadky papírem vyrobeným podle přísných norem EU, můžeme se alespoň nostalgicky usmívat. Rudé právo nemůžeme vyměnit za bruselské směrnice, ty jsou totiž digitální, ale pocit, že nás někdo shora bere na hůl, zůstává stejně silný jako za starých dobrých časů RVHP. My už můžeme klidní, protože víme, že věčné časy jednou skončí a život je moc krátký na to, abychom si ho bez ohledu na papaláše a jejich vyhlášky, nařízení a přihlášky nemohli užít naplno.

Evropě jsme to osladili, i když se v ní nakonec jako ta kostka cukru asi rozpustíme, tak to nebylo nadarmo. Jak napsal už kdysi Kundera: „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavné krásnému.“