Trump možná špionem KGB

Já věděl, že v tom bude nějaká čertovina. Naše vedení se přece nemůže mýlit. Teď se dozvídám – viz text níže – že Trump byl možná agentem KGB. Žil jsem dlouho v nevědomosti, a teď tohle. Jen si to také přečtěte:

„Americký prezident Donald Trump měl být v 80. letech špionem bývalé sovětské tajné služby KGB. S tvrzením přišel bývalý důstojník (kazašské) rozvědky Alnur Mussajev, informuje britský deník Mirror. Krycí jméno americké hlavy státu mělo být Krasnov a působit měl až do rozpadu Sovětského svazu.“ Uvádí server zprávy, viz níže.

Kdybych se býval místo angličtiny učil kazašsky, mohl bych se o tom dozvědět už mnohem dříve a nemusel bych se v hospodě ztrapňovat řečmi o změnách v americké politice.

Pamatuji si, že v 80. letech jsem byl jednou v Plzni na večeři v hotelu Central a všiml jsem si dvou pánů, kteří se oslovovali „Alny“ a „Krasi“. Zaujali mě tím, jak se k sobě měli – seděli vedle sebe dost blízko a hladili se po rukou. Mluvili sice tiše, ale to, že hovořili kazašsky, jsem bezpečně poznal podle samohláskové harmonie a chybějící souhlásky „f“, což je pro kazaštinu typické. Trochu mě mátlo, že jsem zaslechl některé nosovky, ale jak jsem se později dozvěděl, v některých oblastech Kazachstánu mohou být slyšet.

Pamatuji si to dodnes – jejich chování bylo na tehdejší dobu velmi neobvyklé. Ta blízkost, nepřirozené hlazení po zádech a rukou a věčné špitání doprovázené věčným uchichtáváním. Nějak mi to nesedlo, takže jsem si nedal ani tradiční stoličnou, kvůli tajným ti byli všude, zaplatil a šel si po svých.

Vůbec si myslím, že to s výukou angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny u nás dost přeháníme. Existuje řada asijských jazyků a dialektů, které jsou nejen velmi zvukomalebné, ale – jak je vidět – i velmi praktické. Kazaština patří do turecké jazykové rodiny, konkrétně do její kipčacké skupiny.

Fonetika turecké jazykové skupiny se vyznačuje vokální harmonií, kdy se samohlásky ve slově přizpůsobují sobě navzájem (například přední a zadní samohlásky se nekombinují v jednom slově). Gramatické významy se vyjadřují přidáváním přípon ke kmeni slova – trochu podobně jako v češtině. Trochu nevýhodou je, že mnohé turecké jazyky nemají příliš velkou variabilitu souhlásek ve srovnání s indoevropskými jazyky.

Co se týče syntaxe, ve většině tureckých jazyků se používá pevný slovosled, kde sloveso stojí na konci věty, což je – přiznávám – pro mě trochu matoucí. Například Ben kitap okudum se doslovně přeloží do češtiny jako „Já knihu jsem četl“.

A ještě abych nezapomněl na aglutinaci – gramatické funkce se vyjadřují pomocí přípon připojovaných ke kmeni slova, a to v pevně daném pořadí. Například turecké evlerimizde („v našich domech“) se skládá z ev (dům) + ler (množné číslo) + imiz (náš) + de (v).

Zítra hned po návštěvě svého psychoanalytika jdu do knihkupectví a koupím si nějakou dobrou učebnici kazaštiny nebo alespoň turečtiny.

https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/trump-byl-agentem-kgb-tvrd%C3%AD-b%C3%BDval%C3%BD-%C5%A1pion-p%C5%AFsobit-m%C4%9Bl-od-80-let-d%C5%AFkazy-ale-nejsou/ar-AA1zCf8D