Volby 2024: Několik postřehů

Psychopati

V srpnu M. Šichtařová mnohé překvapila. Veřejně vyprala své rodinné, hodně špinavé prádlo. Titulek na serveru Echo24: „Zažila jsem domácí násilí“(26. 8. 2024). Následuje text plný nechutných pikantností. Je to něco, co člověk obvykle zveřejní jen výjimečně, pokud vůbec. Zejména, je-li mediálně známou osobností a poté, co se rozhodl kandidovat do parlamentu. V jejím případě za Svobodné.

Do Senátu, jak známo, zvolena nebyla. Skončila čtvrtá se 14 procenty odevzdaných hlasů. Kandidáti na prvním a druhém místě (jména nechme stranou) mají 48,2 a 17 procent, kandidát na třetí pozici 15 procent.

Znám M. Šichtařovou pouze jako autorku, publikuje tam, kde já - na blogu iDNES a Neviditelném psu. Chovám vůči ní elementární respekt, byť nepatřím do jejího fanklubu. Zveřejnění bulvárních detailů z privátního života mě nemile překvapilo, některé věci mají i v čase rozvodového procesu zůstat za zavřenými dveřmi.

Ovšem doslova šokem pro mě byl povolební post Markéty Šichtařové zveřejněný 21. 9. 2024 na jejím Facebooku. V něm se nám kromě jiného dostalo následujícího výkladu: „Víte, do politiky vysloveně touží vstoupit jenom psychopaté. Tedy lidé, kteří sytí své ego mocí, touží po moci, postrádají empatii a nemají problém porušovat dohody. Normální člověk po tomhle světě netouží. Pokud normální člověk chce vstoupit do politiky, pak ne proto, že by mu to prostředí dělalo dobře, ale proto, že to považuje v nějakém ohledu za správné. Prožívá to jako své sebeobětování.“ Kdyby to napsal někdo, kdo nikdy nikam nekandidoval, zněl by to důvěryhodně.

Kromě toho mi není jasné, kdo ze současných českých politiků jsou psychopati a kdo normální lidé. A jak se to pozná.

Návrat ukradeného

Krátce před skončenými volbami jsem navštívil web hnutí ANO a ve volebním speciálu se dozvěděl: „Vrátíme lidem, co jim Fialova vláda vzala“. To zní nadějně. Nevím sice přesně, co všechno mi tato vláda vzala (nic mi nechybí), ale pokud mi to něco chce hnutí ANO vrátit, tak ať je to, co je to, byl bych pošetilý, kdybych tím pohrdl.

Mám ale problém. Jde o čas. Má k tomu vracení ukradeného dojít v souvislosti s právě skončenými krajskými volbami, nebo až s celostátními v příštím roce? V tom druhém případě by to byl trochu podvod. Nabízet v souvislosti s aktuálními volbami do krajů a doplňovacími do Senátu, co bude možné realizováno až po volbách do Poslanecké sněmovny 2025? Samozřejmě vše za předpokladu, že ANO volby vyhraje. Ale možná jsem zbytečně velký pesimista a týká se to už těchto voleb. V nich v kraji, kde volím, získalo ANO nadpoloviční většinu, novou senátorku a má i primátorku krajského města. Tedy základní předpoklad, aby slib z webu ANO mohl být začít plněn.

Ptám se tedy voličů ANO, co všechno nám vítězné Babišovo hnutí bude vracet a kdy s tím začne. Rád bych to věděl, abych se mohl začít těšit.

Korupce

ANO ještě jednou. V Ústeckém kraji byl lídrem její kandidátky primátor Chomutova Marek Hrabáč. V srpnu byl policií obviněn z korupce a osmého toho měsíce poslán do vazby. Babišovo protikorupční hnutí tak bylo nuceno jednat: najít nového lídra kandidátky a kandidáta na post hejtmana (exministr Richard Brabec). Ve vzduchu visela otázka, nakolik se tato záležitost promítne do volebního výsledku ANO. Zjednodušeně řečeno nijak. Hnutí zvítězilo, získalo 26 mandátů z pětapadesáti, bude mít hejtmana a teoreticky by mu k většině stačil jeden koaliční partner. Porovnáme-li letošní a minulé volby, tak navzdory Hrabáčově aféře ANO v kraji posílilo, a to o devět mandátů. Zdá se, že voličům hnutí stín korupce nijak zvlášť nevadí. Poučné.

Antibabišismus

Jižní Čechy, to je triumf hejtmana Martina Kuby (ODS). Vzhledem k nevalným volebním výsledkům jeho strany ve většině krajů lze s nadsázkou říci, že vyhrál „ODS navzdory“. V rozhovoru pro Novinky.cz řekl, že politika známá jako „Antibabiš“ je nesmysl. Souhlasím. Co ale jiného?

V srpnu 2021 napsal respektovaný novinář Miloš Čermak na portále Seznam Zprávy glosu „Proč nejsem antibabišovcem“. Vysvětlil: „Pro mnoho lidí se z protibabišismu stala politická orientace, možná až ideologie. Avšak pozor, být protibabišovský je něco jiného než nesouhlasit s Babišem, případně ho nemít rád. To je program.“ A dodal: „Babiš není žádné strašidlo, je naopak ikonou nemohoucnosti. To jasně prokázal za poslední rok a půl, na to existují data a jeho politickým oponentům to stačí připomínat.“

Vzal jsem si z toho tehdy sám pro sebe poučení. Není nutné být antibabišovcem, stačí být nebabišovcem. Toho se držím. Co to ale znamená? Babiše zásadně nevolím, jeho slibům nevěřím, jeho populistický styl („kam vítr, tam plášť“) nepřijímám, darované koblihy nemohou ovlivnit můj úsudek. Na druhou stranu, pokud některé standardní (Babiš říkával tradiční) demokratické partaje vstoupí v regionech s ANO do koalice, hroutit se z toho nebudu. Nejsem fanatický antibabišovec.