Vysoká americká cla vůči Kanadě. Fungovala v minulosti?

Pohled zpět

Historik Craig Baird, který působí v Albertě a má vlastní specializovaný podcast „Canadian History Ehx“, říká, že nefungovala. Nakonec se obrátila proti těm, kdo je zavedli.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

9:42

Napište první komentář

V rozhovoru pro kanadskou radioteleviní společnost CBC připomněl podobnou (nikoli stejnou!) situaci, která ve vztazích mezi USA a Kanadou nastala v 90. letech devatenáctého století. Tehdy (1890) zavedení vysokých cel inicioval v Kongresu jejich velký propagátor William McKinley, v té době republikánský poslanec Sněmovny reprezentantů a pozdější prezident (1897-1901). Mimochodem, to po něm nechal Donald Trump vrátit aljašské velehoře velehoru Denali její předchozí název Mount McKinley. Smyslem přijatého zákona „McKinley Tariff“ (1890) bylo kromě ochrany domácího amerického trhu učinit Kanadu více závislou na Spojených státech a vynutit si anexi.

Tenkrát to naštěstí nefungovalo a Craig Baird soudí, že to s největší pravděpodobností nebude fungovat ani dnes, za Trumpa. Vysvětluje, že i oněch devadesátých letech předminulého století šlo o poměrně významnou hrozbu. Všem bylo jasné, o co jde. Kanadě i Velké Británii. Šlo o pokus posunout Kanadu blíž ke Státům a dál od Británie. Baird připomíná, že Kanada byla tehdy mladým státem (nezávislost jako dominium pod britskou korunou se datuje od roku 1867), závislým na silných USA; kanadský vývoz na jih byl velice významný a zvýšená cla představovala vážný problém.

Přesto se Spojeným státům pomocí tohoto ekonomického tlaku nepodařilo Kanadu anektovat. A nejen to. Cla zvýšila ceny v USA a Kanada se začala více sjednocovat, stala se víc vlasteneckou a víc se sblížila s Londýnem. Obchod s Británii významně rostl, jmenovitě v letech 1890 až 1892. Kanada se Spojeným státům odcizovala a začala se více cítit jako součást Britského impéria.

A nejen to. Vysoká cla ovlivnila i vnitropolitickou situace v USA. Ve volbách 8. listopadu 1892 získali demokraté většinu v obou komorách Kongresu a republikáni přišli o prezidenta: Benjamina Harrisona porazil demokrat Grover Cleveland. Řada novin tehdy psala, že klíčovým faktorem republikánské porážky byla vysoká cla. Pak za vlády demokratů Američané cla snížili a obchod Kanady s USA se opět rozvinul, připomíná historik. K větší provázanosti pak došlo v 80. letech minulého století, kdy byla podepsána dohoda o volném obchodu (CUSFTA 1988, po ní následovaly NAFTA a dnešní USMCA).

Z porovnání se situací před 135 lety vyplynou principiální podobnosti, ale i rozdíly. C. Baird vysvětluje, že tehdy byla a i nyní jsou cla používána k oslabení kanadské ekonomiky. Dříve zejména v oblasti rybolovu a těžby dřeva, dnes jde o získání jiných zdrojů, především ropy a vzácných nerostů. Na druhé straně Kanada už tolik neobchoduje s Velkou Británií a zajímá se o další partnery – EU, ČLR nebo Jižní Ameriku. Ve snaze obejít Spojené státy, ačkoli zůstávají velice důležitým obchodním partnerem. Nikoli ale jediným. Výhodou naší doby je, že existuje více možností, přeprava zboží je rychlejší a k dispozici je řada globálních obchodních sítí. Historik Baird také poukazuje na to, že když se Kanaďané cítí ohroženi, byť „jenom“ obchodní válkou, mají tendenci neustupovat, ale aktivně hledat náhradní řešení a nechat Američany, ať sami pocítí následky svých vlastních rozhodnutí.