AI for Science – Nová zlatá éra objevování s Hassabisem, Doudnou, Nurse a Jumperem
Umělá inteligence
21. listopadu 2024 se v prostorách britské Royal Society odehrála událost, která by v jiné éře měla nádech vědeckého Woodstocku: AI for Science Forum. Spojila se zde elita z oblastí umělé inteligence, biologie, chemie a výpočetní vědy, aby společně ukázali, že jsme možná právě na prahu nové vědecké renesance – tentokrát řízené ne tužkou a pipetou, ale algoritmem.
Průvodkyní celého dne byla charismatická profesorka Hannah Fry, která otevřela kulisy této velké interdisciplinární show a přivedla na pódium Demise Hassabise, šéfa DeepMind, a poté i tři držitele Nobelovy ceny: Jennifer Doudnu, Johna Jumpera a Sira Paula Nursea.
Když v roce 1609 Galileo namířil dalekohled na oblohu, otevřel lidstvu nový vesmír. A stejně jako teleskop nebo mikroskop kdysi proměnily lidské vnímání, dnes se začíná psát další kapitola – tentokrát ne pomocí čoček, ale neuronových sítí. Fórum AI for Science bylo právě o tom: jak může umělá inteligence změnit samotný způsob, jakým objevujeme svět. Profesorka Hannah Fry v úvodu vystoupila ze studia DeepMind Podcastu a přivítala nás do živého prostoru diskuse mezi elitou současné vědy. A jak se ukázalo, šlo o jeden z nejpozoruhodnějších rozhovorů letošního roku.
První část patřila rozhovoru Fry s Demisem Hassabisem, zakladatelem DeepMind. Jeho výčet titulů by zaplnil celý odstavec: šachový mistr, videoherní designér, neurovědec, zakladatel, výzkumník, držitel rytířského titulu a letos i čerstvý laureát Nobelovy ceny za chemii. Demis připomněl, že motivací pro vytvoření AlphaFoldu bylo řešení tzv. root-node problému – tedy takového, jehož vyřešení umožní objev celých nových větví vědění. A AlphaFold to splnil: díky němu se dnes vědci dostali k pochopení struktur bílkovin, na které nestačily ani dekády pokusů. Věci jako nukleární pórový komplex, molekulární injekční stříkačka nebo enzymy pojídající plasty by bez něj stále zůstaly neznámé. Vědecká komunita přijala AlphaFold s ohromující rychlostí – více než 2 miliony výzkumníků po celém světě jej už použily. Právě to byl moment, kdy si tým uvědomil, že jejich práce žije vlastním životem.
Dalším projektem je GNoME, který mapuje kombinatoricky ohromné množství možných krystalických struktur. Cílem? Objevit nové materiály – třeba baterie s větší výdrží, nebo jednou i supravodič při pokojové teplotě. A pak tu je jeho „everestovský“ sen – virtuální buňka. Simulace živé buňky, například kvasinky, kde by bylo možné testovat hypotézy ještě před pokusy. AlphaFold2 už poskytl statický obraz bílkovin, AlphaFold3 přináší jejich interakce. Co bude AlphaFold4?
Překvapivý moment nastal, když Hassabis vyjádřil názor, že klasické počítače dokáží víc, než jsme si mysleli. A možná, říká, dokáží simulovat i kvantové systémy, pokud budeme hledat efektivní modely místo hrubé výpočetní síly. I když jde o kontroverzní hypotézu, i ti největší kvantoví badatelé prý uznali, že to „není úplně bláznivé“. David Deutsch to okomentoval slovy: „Bláznivé – ale tím správným způsobem.“
Po úvodním rozhovoru se na scéně objevili tři další laureáti Nobelovy ceny: John Jumper, tvůrce AlphaFoldu, Jennifer Doudna, spoluvynálezkyně CRISPRu, a Sir Paul Nurse, který už v 80. letech dokázal, že lidské geny mohou zachránit defektní kvasinky – experiment, který „neměl šanci fungovat“, ale přesto fungoval. Každý z nich sdílel klíčový moment, kdy si uvědomil, že jejich práce není jen důležitá – ale že mění samotný běh vědy. Jumper vzpomínal na chvíli, kdy mladí vědci začali tweetovat, že AlphaFold přesně trefil jejich vlastní, nepublikované struktury. Doudna popsala euforii, když poprvé pochopila, jak bakterie stříhají DNA, a jak rychle se pak začal CRISPR šířit laboratořemi. A Nurse připomněl, že největší objevy přicházejí tehdy, když riskujete s vírou, že příroda vám dá šanci. Ve druhé části se otevřel prostor otázkám z publika. Zazněla témata jako:
Potřebujeme AI, která umí vysvětlit, nejen odpovídat – jak najít mechanistické poznání ve světě „černých skříněk“?
Jak mají být připraveni vědci budoucnosti? A co by měli vědět, co AI nikdy dělat nebude?
Jak zapojit globální jih – především Afriku – do této nové zlaté éry objevů?
A dokonce i odlehčené: „Kdy už konečně vyléčíme rýmu?“
Zazněl také důležitý závěr: AI je jen nástroj. Otázky, které klademe, musí přijít od nás. Intuice, kreativita a odvaha – tyto tři lidské vlastnosti zůstávají klíčové. Závěrečné slovo patřilo Hannah Fry, která vystihla podstatu celého dne: „Žijeme v době, kdy nejsou potřeba osamělí géniové, ale týmy, které spojují znalosti napříč obory. AI není konec vědy. Je to nový začátek.“ A pokud se ptáte, jak podpořit budoucnost vědy, Hassabis přinesl konkrétní zprávu: Google.org investuje 20 milionů dolarů do interdisciplinárního výzkumu. Věda se mění. Neznamená to ale, že přestává být lidská. Naopak – potřebuje nás víc než kdy dřív. Ať už jste programátor, biolog, filozof, nebo jen někdo, kdo se diví, jak bakterie „vymyslely“ CRISPR, vězte, že jste součástí stejného příběhu.
Tip na závěr: Přečtěte si To snad nemyslíte vážně! – knihu z roku 1985, kterou doporučil i Hassabis. Protože ve světě velkých otázek je pořád místo i pro úsměv, hru a zvědavost.