Engels a jeho představa o rodině

Ve svojí knize "Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu" Engels vychází ze soudobých poznatků o historii vývoje rodiny, kdy se například zmiňuje o existenci rodinných poměrů jako je mnohomužství (jedna žena a více mužů), mnohoženství (jeden muž a vícero žen) a jednomanželství (jeden muž a jedna žena). V této knize je patrné, že Engels z nějakého důvodu obdivuje uspořádání rodiny pozorované u amerických indiánských kmenů a také na Havaji v jeho době, které má ten společný rys, že děti nejsou vychovávány jen jedním otcem a jednou matkou, ale že se děti stávají dětmi širší skupiny osob - bratrů otců, sester matek, dětí otců, dětí matek, apod. Píše:

"Právě zmíněné příbuzenské soustavy a rodinné formy liší se od dnešních tím, že každé dítě má více otců a matek. Dle americké příbuzenské soustavy, které odpovidá havajská rodina, nemohou být bratr a sestra otcem a matkou téhož dítěte; havajská příbuzenská soustava ale předpokládá rodinu, ve které naopak jest to pravidlem."

Formu jednomanželství vedle toho hodnotí jako "Starý názor" a píše:

"Starý názor zná jen jedno manželství, vedle mnohoženství jednoho muže a pak také mnohomužství jedné ženy, a jak se sluší na mravokárného šosáka, zamlčuje při tom, že praxe přes tyto oficielní společností přikázané meze mlčky, ale bez ostychu přechází. Naproti tomu studium pradějin předvádí nám poměry, kde muži žijí v mnohoženství a jejich ženy zároveň v mnohomužství a společné děti jsou proto také považovány za společné jim všem dohromady; poměry, které samy zase, než se konečně přeměnily v jednomanželství, prodělaly celou řadu proměn."

Engels jako intelektuál samozřejmě staví svoje argumenty na práci jeho předchůdců. V této knize zmiňuje například bádání akademika jménem Johann Jakob Bachofen, kterému je přisuzován výzkum historie konceptu rodiny a jeho vývoje. O něm Engels píše:

"...kde panoval uvnitř kmene neomezený pohlavní styk, takže každá žena stejně náležela každému muži a každý muž každé ženě. O takovém prastavu bylo mluveno už od minulého století, ale jen zcela všeobecně. Teprve Bachofen — a to jest jedna z jeho největších zásluh — pojal ho vážně a začal hledat stopy tohoto stavu v dějinných a nábo ženských mythech.Víme, že stopy, které našel, nevedly nijak na společenský stupeň nevázaného pohlavního styku, nýbrž k formě daleko pozdější, k manželství skupinovému."

Z dalšího čtení se zdá, jakoby byl Engels zklamán, že kultura manželství tuto Bachofenem zjištěnou skutečnost nerespektovala a Engels zklamaně píše:

"V nejnovější době stalo se módou popírati tento počáteční stupeň lidského pohlavního života. Lidstvu má býti uspořena tato »hanba«. A sice poukazuje se vedle nedostatku každého přímého důkazu, zvláště na příklad ostatního zvířecího světa"

Engels dále zavrhuje myšlenku že by lidský monogamní svazek mohl pocházet z říše zvířat.

Ze všech těchto fakt mohu ale činit jen ten závěr, že pokud se týká člověka a jeho životních poměru v pravěku, nedokazují naprosto nic. Páření na delší dobu u obratlovců vysvětluje se dostatečně fysiologickými příčinami, na př. u ptáků tím, že samička v době sedění na vejcích potřebuje pomoci; příklady věrné monogamie nacházející se u ptáků nejsou pro člověka žádným důkazem, jednoduše z toho důvodu, poněvadž lidé od ptᬠků nepocházejí. A je-li monogamie vrcholem všech ctností, tedy náleží palma tasemnici, která v každém ze svých 50 až 200 progíottidů čili článků těla má úplné mužské i ženské tělesné ústrojí a jenž celý svůj život stráví tím, že v každém z těchto oddílů se sama se sebou manželsky spojuje.

Naopak Engels tvrdí, že pokud je možné lidské sexuální chování vysvětlovat chováním zvířat, pak by mělo být promiskuitní:

"Omezíme-li se však na ssavce, tedy tu vidíme všechny formy pohlavního života, nevázanost, příznaky skupinového manželství, mnohoženství, jednomanželství; jenom mnohomužství schází, to mohli uskutečniti jenom lidé."

A teď závěr:

1) Kdybychom měli formovat rodinný život podle myšlenek Engelse, pak bychom se inspirovali primitivními kulturami jako byli indiánské kmeny, kde děti byly vychovávány širší skupinou lidí, než jen biologický otec a biologická matka. Engels se zdá mít k těmto formám rodinného života obdiv.

2) Kdybychom měli formovat rodinný život podle myšlenek Engelse, promiskuita by byla společenskou a kulturní normou, neboť tak se chovají jiní savci anebo primitivní kultury, které se vyznačovali jak mnohomužstvím, tak mnohoženstvím. Jak patrno, Engels považoval jednomanželství za "Starý názor".

Nabízí se ale otázky:

1) Pokud feminismus (inspirovaný marxismem) a feministky se považují za pokrokové, pak se ptám, zda ten pokrok vede směrem k primitivním kulturám a chování primitivních tvorů, ke kterým Engels chová takový obdiv?

2) Pokud tyto myšlenky - děti vychovávány v širších komunitách, než rodinách, jaké stále známe dnes- otec, matka, děti, - a promiskuitně chovající se kutlury byly lepšími, než ty "Starého názoru", proč tyto kultury nepřežily anebo neprosperují tak jako kultura Západní? Proč indiáni v Americe byli asimilováni kulturou britskou/americkou, pro níž je typická kultura protestantská? Proč kultury v Africe nejsou schopny vygenerovat kulturu a civilizaci lepší, než je ta Západní, když tam podle Engelse žili v primitivních kmenech, kde dominovalo mnohomužství nebo mnohoženství? Jedná se tu o soutěž myšlenek. Proč myšlenka na jednomanželské svazky, zdá se, na Západě vyhrála, a musí teď na ní být útočeno marxistickým feminismem?

3) Nakolik je naše judo-křesťanská kultura kontaminována Engelsovými a marxistickými myšlenkami marxistického feminismu, když promiskuitní chování a sexuální revoluce se zdá být v naší kultuře ustálenou normou? Neboli - stále žijeme v kultuře založené na křesťanských myšlenkách a tradicích anebo již tyto myšlenky a tradice byly nahrazeny myšlením marxistickým? Žijeme v novodobé formě socialismu? Promiskuitní chování českého obyvatelstva by naznačovalo, že ano.

4) Ještě se zamýšlím, jak to v takové rodině s vícero tatínky a s vícero maminkami musí fungovat, když se jeden otec neshodne s druhým otcem, jak postupovat při výchově dítěte? Oba jsou autoritou, oba mohou být ve střetu názorů a rozhodující autorita v tomto sporu chybí. Totéž samozřejmě v případu dvou hádajících se matek.

5) A jak by rodina podle představy Engelse řešila případnou přítomnou sexuální žárlivost mezi promiskuitně se chovajícími partnery? Ostatně v této knize Engels k tématu žárlivosti píše:

A skutečně, jaká jest nejstarší nejpůvodnější forma rodiny, kterou můžeme v dějinách nezvratným způsobem dokázat a kterou můžeme ještě dnes tu a tam studovat? Manželství skupinová, ta forma, ve které sobě navzájem patří celé skupiny mužů a celé skupiny žen a ve kterých pro žárlivost jest velice málo místa.

Engels vidí tzv. hordy (skupinová manželství) jako vyšší formu rodinného života a žárlivost jako překážku k dosažení této vyšší formy rodinného života:

Horda, vyšší forma společného obcování, jest tu učiněna nemožnou, tam uvolněna anebo v době říjení rozpuštěna, v nejlepším případě jest mužovou žárlivostí ztěžován další její rozvoj.

Možná by to Engels a jemu podobní rádi řešili tak, že přirozenou žárlivost a řevnivost mezi sexuálními partnery je možné kulturní normou označit jako patologickou a nepřirozenou v příštích generacích. A odtamtud je už jen krůček ke kriminalizaci žárlivosti. To už ale zabíhám do sci-fi budoucnosti na způsob románu 1984 od George Orwella. Když už zde ale zmiňuji dystopický sci-fi román, o sociálním inženýrstvím normalizované promiskuitě je možné se dočíst v jiném dystopickém románu s názvem Překrásný nový svět od autora Aldous Huxley. V tomto románu, vykreslujícím společnost zítřka, která je navržena sociálním inženýrstvím, se prvek promiskuitního chování objevuje jako ústřední a samozřejmý. Postavy v tomto románu žijí v "hordě" a žárlivost ve společnosti není. Zdá se, že marxisté a socialisté milují sexuální promiskuitu. Otázka je proč?

Vzpomeňme si na tuto knihu, až znovu v televizi uslyšíme pojem polyamori. A přemýšlejme, kde je kořen tohoto nápadu.

Děkuji čtenářům za přečtení a serveru echo24.cz za platformu pro toto mé psaní. Není to samozřejmost a já si této možnosti nesmírně vážím.

Michal Kučera