"Přijďte k volbám", nám říkají

Sice si dnes říkáme, že žijeme v demokracii, ale co se týče hiearchie moci, zase tolik se nezměnilo. Stále tu jsou ti, kteří mají moc a tu jsou ti, kteří moc nemají a musejí plnit to, co si mocní přejí.

Kde byli šlechtici a urození, jsou dnes politici. Kde byla učená církev, jsou dnes akademici. Kde byly cechy, jsou dnes podnikatelé. Kde byly silné paže vojáka, který na příkaz mocipána mohl vynutit poslušnost poddanných, je dnes policie. Kde byli poslové královských novinek, jsou dnes novináři. Kde byli poddaní, jsou dnes zaměstnanci. Kde byli kejklíři, jsou dnes herci.

Nedávno jsem se znovu díval na svůj oblíbený seriál Hra o trůny. A přemýšlel jsem. Kdybych jen žil v Králově přístavišti (King´s landing), a měl podobné společenské postavení, jaké mám dnes (v demokratickém systému) kým bych asi byl? Kdybych se jen mohl přenést do děje, do toho placatého vizoru, televizoru a žít v onom sledovaném ději, kým bych byl? Možná bych byl kovář, zbrojnoš, pekař nebo taky žebrák (dnešní terminologií - nezaměstnaný), poroučel by mi voják se zlatým brněním, který by konal na příkaz nějakého vysoce urozeného lorda.

Dnes jsem zaměstnanec a musím poslouchat policistu, který jedná na příkaz mocipána (který prosadil zákon). A když jsem byl nezaměstnaný (také se mi stalo), tak jsem musel poslouchat ouředníka (poskoka lordů), který mi kyne, že ovládaným poddaným bych se znovu stát měl. V Králově přístavišti, kdybych řekl o mocipánu něco pravdivého (a tedy pro mocipána urážlivého), tak by mi vyřízli jazyk. Dnes, když řeknu něco proti mocipánům, tak mě zavřou za šíření poplašné zprávy anebo mě umlčí veřejnými pomluvami a intrikami či dokonce cenzurou. V Králově přístavišti, kdybych odmítl pracovat, tak by mě třeba i zbičovali a do kladby dali a dnes, když odmítnu pracovat, tak mi odepřou přístup k jídlu, bydlení, vodě a teplu. Tresty nemusejí být tak násilné, ale stále mají mocipáni moc a propracovaný systém mě přinutit dělat to, co oni si přejí a co já třeba ne. A říkají mi, že to jsem já, kdo má tu moc.

Jistě, demokracie sice umožňuje voličům svého šlechtice dnešní doby odvolat a vyměnit za jiného šlechtice, to je pravda. Byl tu zde i uskutečněn pokus o decentralizaci moci z rukou jednoho lorda do rukou vícera lordů. Byly ustáleny a lidé jsou kulturou vychováni, aby bezmyšlenkovitě přijali tzv. pojistky (checks and balances) jako status quo, aby moci jednoho konkurovala moc jiného (teoreticky - duo Babiš, Zeman - mě naučilo, že ony pojistky selhávají v momentu, kdy jsou mocipáni kamarádi). A stále nutnost poddaného (mě) poslouchat své mocipány, tu stále je. Když neposlechnu, trest se najde. Nebudu jíst, nebudu pít, nebudu bydlet nebo mě do žaláře hodí.

Proto se ve vší pokoře zde táži Vás přítomných, proč bych jako poddaný, obdarovaný mocí jednoho hlasovacího listu oním slavnostním Aktem do urny vhození, tuto nadvládu dnešních mocipánů stvrzovati a seznati měl? Protože mi říkají, že když mi bude vládnout ten, tak se budu mít lépe, než když mi bude vládnout ten druhý? No to je báječné, že takovou moc mám. A jak mám věřit, že se pod tím či oním mocipánem dobře míti budu, když ten či onen anebo ten třetí jen slibuje, lže, a nesplní, co dříve slíbil? Samozřejmě až poté, co se znovu nechám zvábit a znovu svůj hlas jednomu z těchto mocných lordů dám.

A co takhle, kdybych si chtěl vládnout sám a už mocipány neposlouchat? Proč pro tuto možnost hlasovati nemohu? A co by se stalo, kdybych už nikdy svůj hlas nikomu nedal? A co by se stalo, kdybyste se i Vy, zde přítomní, k mému přání a touze po Bohem dané svobodě také přidali? A co by se stalo, kdyby celkový počet sečtených hlasů navečer slavnostního Dne hlasování byl jedna veliká tlustá 0 (zero, zilch, nada, niente, ničevo, nolla)? Stále by dnešní mocipáni měli právo mě nutit dělat, co si oni přejí? Stále by dnešní mocipáni mohli říkat svým silným pažím, aby mě přinutili dělat, co si přejí? Jakým právem? O jakou legitimitu by svou moc nade mnou, ubohým poddaným, mocipáni drazí opřeli, kdyby nikdo s jejich mocí nesouhlasil? Snad by to nebylo tak, že by mi byli rovni? Anebo ano? A proč bych si já, ubohý poddaný, měl nechat poroučet od jiného mně podobně bezmocného a bez moci nade mnou stvrzené, když tu jen před Bohem, Vesmírem či snad Alahem klečím jako svobodný člověk, kdo chce plnit přání pouze svá? Kdo chce bojovat s přírodou, aby mě nezabila a nikoli s mocipánem, který mě svými příkazy pomalu zabíjí? A proč bych já, člověk svobodný a klečící před Bohem, do ruky své meč nepozvedl a za svou Vyšší mocí danou svobodu bojovati se nemohl dát?

Proč bych nemohl jít do lesa ulovit si něco k snědku? Proč bych nemohl pokácet stromy, abych si postavil střechu nad hlavou? Proč bych si nemohl rozdělat oheň kde chci, abych se zahřál? A proč bych si nemohl říkat a myslet, co teď zrovna mi mé srdce praví?

Tak příště, až uslyšíte politika, jak Vás prosí, abyste šli/y k volbám, vzpomeňte si na jeho pohnutky a úmysly. Není to proto, že chce, abyste se Vy měli/y dobře. Je to proto, že on vám vládnout chce a bez vašeho seznání nebude již moci. A myslete na otázku:

CO BY SE STALO S PRÁVEM POLITIKŮ NÁM VLÁDNOUT, KDYBY K VOLBÁM UŽ NIKDO NIKDY NEPŘIŠEL A SOUČET SEZNANÝCH HLASŮ SE ROVNAL 0?

Děkuji za přečtení.

Michal Kučera

P.S. A co bych si jen v Králově přístavišti musel vybrat, kdyby se mě mocipán po přečtení tohoto mého díla, zeptal - "Co je pro tebe důležitější, co by sis přál, abych ti nenechal uříznout? Jazyk anebo prsty?". A protože žiju v době ÁÁÁJTÝÝÝ technologie a ťukám tu prsty do klávesnice, vzdávám se svého jazyka. Do zpěvu mi stejně není.