Bojím se
Celá pokroková Evropa si sedá na zadek ze zjištění, že válka na Donbase není americkou válkou. O politiku jindy se moc nezajímající lidé se bojí Donalda Trumpa. Co prý s nimi bude?
Myslel jsem si, že na toto téma už nebudu exhibovat, ale nevydržel jsem to.
Nebojím se pana Trumpa a důsledků jeho aktuálních kroků. Naopak je vítám a naprosto chápu. Jen houšť a větší kapky. Co je Američanům do nějaké války na Donbase?
Tím bohužel „nebojím se“ končí. „Bojím se“, to je podstatně delší seznam.
Namátkou se bojím české armády, jejímiž nejviditelnějšími osobnostmi jsou soukromý vývozce dronů a pravidelný mediální mobilizátor v jedné osobě Řehka nebo lovec sviní Foltýn.
Bojím se ministra financí Stanjury, který prohlásil, že Evropa si bude muset vybrat mezi dekarbonizací a obranou. To je jako chtít po středověkém člověku, aby si vybral mezi Bohem a králem. Taková volba nebude vůbec na stole. Bojím se, že to lidem jako Stanjura nikdy nedojde.
Bojím se elektorátu pana Babiše, hlouposti paní Nerudové, neviditelnosti pana Rakušana, viditelnosti pana Fialy. Bojím se zarputilosti ministra Beka, jehož hlavním nepřítelem je ruština.
Bojím se Německa, tohoto rodiště totalitních ideologií.
Bojím se, co zase vědci za moje peníze zjistili. Bojím se korporátů, nejvíc těch amerických očkovacích.
Bojím se, za kolik bude za dva roky elektřina a kolik mne budou stát povolenky na vytápění. A že mi někdo přijde zbourat kamna. Bojím se, že při tom zjistí, že mám doma nadměrné metry.
Bojím se, že ve volbách půjde už zase o všechno. Že neparlamentní strany zůstanou neparlamentní.
Ze všeho nejvíc se bojím většiny. Že mne vezme s sebou.