Čarodějnické procesy na severní Moravě (1678–1695): Teror inkvizitora Bobliga z Edelstadtu
Doba temna
V letech 1678 až 1695 zasáhla severní Moravu jedna z nejtemnějších kapitol její historie – čarodějnické procesy, které vedl inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Během této hrůzné éry bylo mučeno, souzeno a popraveno až 250 lidí, z nichž mnozí byli zcela nevinní. Tyto procesy patří mezi nejznámější hon na čarodějnice v českých zemích a zůstávají mementem fanatismu, lidské krutosti a zneužití moci.
Čarodějnické procesy se v Evropě rozšířily v 16. a 17. století, kdy církev i světská moc začaly hledat viníky za neúrodu, morové epidemie a další pohromy. Strach z ďábla a magie byl živnou půdou pro inkviziční soudy, které často pracovaly na základě udání a vynucených přiznání. Na severní Moravě k vypuknutí procesů přispělo několik faktorů:
Náboženský fanatismus – Katolická církev v době rekatolizace hledala způsoby, jak upevnit svou moc.
Sociální a ekonomická krize – Chudoba a bída vedly k hledání obětních beránků.
Osobní zájmy – Mnozí inkvizitoři si z procesů udělali výnosný obchod – například Boblig z Edelstadtu.
Hlavní postavou moravských procesů byl Jindřich František Boblig z Edelstadtu (dnešní Zlaté Hory). Tento bezskrupulózní inkvizitor neměl právnické vzdělání, ale přesto dostal povolení vést vyšetřování a soudit údajné čarodějnice. Jeho metody byly brutální:
🔥 Používal drastická mučení – palečnice, skřipec, pálení kůže, trhání nehtů.
🔥 Vynucoval přiznání – obvinění museli „prozradit“ další jména, čímž se procesy lavinovitě šířily.
🔥 Zneužíval moc – zabavoval majetek odsouzených a bohatl na jejich smrti.
Bobligovy procesy měly podobu nekonečné spirály hrůzy, kdy se každý snažil zachránit tím, že obvinil někoho jiného. Procesy vypukly v roce 1678 ve Velkých Losinách, kde byla obviněna skupina žen z čarodějnictví. Inkvizice tvrdila, že se setkávaly s ďáblem a škodily dobytku i lidem. První popravy se konaly už v roce 1679. Postupně se procesy rozšířily i do Šumperka a dalších měst severní Moravy. Oběťmi nebyly jen chudé ženy, ale také místní elita – měšťané, duchovní a vzdělanci. Mezi nejslavnější oběti patřili např Kryštof Alois Lautner (děkan ze Šumperka, který kritizoval Bobligovy metody. Přesto byl obviněn a popraven) či Kašpar Sattler (bohatý šumperský měšťan, který vlastnil barvírnu látek). Procesy dosáhly vrcholu mezi 1680–1690, kdy byly upáleny stovky lidí.
Jak procesy skončily? Po roce 1695 se začal měnit postoj církve i světské správy. Bobligovy metody už byly příliš brutální a začala se objevovat kritika. Navíc už nebylo koho obviňovat – většina podezřelých byla mrtvá nebo uprchla. Postupně byly procesy zastaveny a Boblig se stáhl do ústraní. Zemřel v roce 1698 v úctyhodném věku, nikdy nebyl potrestán a dožil v klidu. Důsledky čarodějnických procesů tedy byly:
🩸 250 popravených – jedna z největších čarodějnických vln v českých dějinách.
🩸 Strach a rozvrat společnosti – podezřívavost a nedůvěra mezi sousedy přetrvávala desetiletí.
🩸 Ekonomický úpadek – popravení byli často majetní měšťané a obchodníci, což oslabilo místní hospodářství.
🩸 Konec inkvizičních soudů – po roce 1700 už čarodějnické procesy v Čechách a na Moravě postupně vymizely.
Příběh Bobliga z Edelstadtu je varováním, kam až může vést fanatismus, manipulace a strach. Čarodějnické procesy ukazují, jak snadno lze v těžkých dobách nalézt viníka a rozpoutat nekontrolovatelnou vlnu represí. Dnes si tuto temnou dobu připomínáme například v Sobotíně, kde stojí památník věnovaný místním obětem těchto procesů. Je to připomínka toho, že i moderní společnost není imunní vůči podobným honům na čarodějnice – a může mít jen jiné podoby a intenzity.
Čtěte na podobné téma: