Čecháčci, evropáčci a světáčci nebo Češi, Evropané a světoobčané?

Čecháčci: Tradiční obraz malosti

Čecháčkovství jako takové má své kořeny hluboko v historii. Už v roce 1881 zaznělo varování, že čecháčkovská nestatečnost, slabost a uhýbavá podlézavost z nás dělá "lokajský národ". Eliška Krásnohorská o rok později přidala do obrazu čecháčka i rysy mudrlantského šosáctví a zpátečnické zaslepenosti. A když se podíváme do literatury pozdější doby, Václav Černý v roce 1972 popsal čecháčkovství jako "neuvěřitelnou směs intelektuální nedochůdnosti a charakterové slabosti". Čecháček je podle něj domýšlivý mentor, který však při prvním okřiknutí zbaběle zmlkne a začne se podlézavě přitiskávat k silnějšímu.

Eva Kantůrková pak v 80. letech trefně vystihla čecháčkovství jako vrozené slouhovství a zištné prolnutí s totalitarismem. Tato charakteristika ukazuje, jak těžko se část českého národa vyrovnává s vlastními slabostmi – místo sebevědomí se často uchyluje k servilnosti a pokrytectví.

Evropáčci: Moderní verze čecháčků

Dnes se čecháčkovství transformovalo do nové podoby – "evropáčkovství". Evropáčci se tváří jako ti, kteří se vymanili z provinční malosti a stali se občany Evropy. Realita je však často taková, že i když si evropáček navenek hraje na kosmopolitního intelektuála, ve skutečnosti se stále potýká s vnitřní nejistotou a potřebou uznání od "velkých bratrů" z Bruselu či Berlína.

Evropáčci rádi mentorují o liberálních hodnotách, světovosti a otevřenosti, ale stejně jako jejich čecháčkovští předchůdci se při prvním střetu s realitou začnou krčit a hledat nové autority, k nimž by se mohli přitisknout. Oproti čecháčkům jsou však evropáčci mnohem uhlazenější a jejich podlézavost má elegantnější kabát.

Světáčci: Globální verze čecháčků

Světáčci jsou pak globální obdobou čecháčků. Rádi se prezentují jako občané světa, kteří překonali hranice národní identity a dosáhli jakéhosi vyššího kosmopolitního vědomí. I oni však často propadají komplexu méněcennosti, který kompenzují okázalým přijímáním cizích hodnot a servilním přístupem k těm, kdo jsou považováni za světové elity.

Stejně jako čecháčci jsou pružně přizpůsobiví a ochotní ohnout se před aktuálním globálním trendem. Ať už jde o módní ekologické postoje, technologické inovace nebo boj za nejnovější politické ideály, světáčci se s nadšením přizpůsobí, aniž by hluboce rozuměli kontextu nebo si udrželi vlastní kritický odstup.

Češi, Evropané a světoobčané: Žádoucí opaky

Naštěstí vedle čecháčků, evropáčků a světáčků existují i jejich žádoucí protipóly. Tito lidé dokáží čelit výzvám moderního světa se zdravým sebevědomím, kritickým myšlením a odvahou stát za svými hodnotami.

Čech je člověk, který si váží svého původu a kultury, ale není zaslepený malostí a předsudky. Umí být hrdý na své kořeny, aniž by se uzavíral před světem.

Evropan si zachovává evropské hodnoty svobody a demokracie, ale neztrácí svou národní identitu a nenechá si diktovat zvenčí, jak má smýšlet.

Světoobčan je člověk, který dokáže žít v globalizovaném světě bez toho, aby ztratil přirozené sebevědomí a kritický odstup. Přijímá inspiraci z různých kultur, ale nenechá se slepo manipulovat momentálními trendy.

Čecháček, evropáček nebo světáček? Vždycky budeme přirozeně balancovat mezi těmito póly, ale je na nás, zda si naopak zvolíme vědomou cestu hrdých Čechů, sebevědomých Evropanů či otevřených světoobčanů. A co vy? Kam se řadíte? A jak se vám daří balancovat mezi národní identitou a globálním světonázorem?