Chvála jednoduchých politických řešení
Pamatujete si na povýšené obličeje politiků, posmívajících se "příliš jednoduchým řešením" pro krizi eura nebo invazi migrantů? Se shovívavým výrazem majitelů pravdy nám chtěli namluvit, že jednoduchá řešení jsou amatérská a nedomyšlená. Donald Trump právě dokazuje, že to není pravda.
Od demokracie ke kleptokracii
Politické elity zatracují „příliš jednoduchá řešení“ a snaží se tak vymýtit z politiky přímočarost a účinnost. Drtivá většina z nich jsou totiž ve skutečnosti političtí podnikatelé, kteří již dávno nezastupují sociální skupiny (dělníky, zemědělce, nebo malé podnikatele) ale pouze sebe sama. Nešli do politiky proto, aby rychle a efektivně odstraňovali problémy svých voličů, nýbrž proto, aby s co nejmenší námahou získali co nejvíce výhod pro sebe.
Proto politici vytváří dojem, že rychlá a účinná rozhodnutí nejsou přijatelná, jelikož prý nepřihlížejí ke všem důležitým skutečnostem. Elity samozřejmě vědí, že se každá situace dá pochopit pomocí otázek, které lze zodpovědět „ano - ne“. Touto metodou se dá vyřešit většina problémů a to co zbude je buď neřešitelné, anebo to není skutečný problém.
Tento pragmatický přístup by ale politikům nic nepřinesl, a proto vydávají všechny problémy za řešitelné, ale jenom pomocí jejich metody. Podle ní nestačí, aby bylo řešení účelné a účinné, ale musí být také morálně a formálně „správné“. To jsou neměřitelná a proto nesplnitelná kritéria a tím i „neprůstřelné“ důvody pro odmítnutí jednoduchých řešení. Vždycky se najde nějaká skutečnost, smlouva nebo hodnota, kterou prý jednoduché řešení porušuje. Ale proč trvají na tom, že vládnutí je tím kvalitnější, čím je složitější?
Složitost rozhodování opravňuje jejich moc a zisky, zdůvodňuje jejich pomalost, ospravedlňuje jakékoliv finanční náklady "řešení" a předem omlouvá neúspěch. A proto vládnoucí hledají a často sami vytvářejí důvody, proč nejde „jen tak“ vyloučit Řecko z eurozóny, zavřít hranice, nebo regulovat banky.
Výnosné krize
Místo rychlých a účelných rozhodnutí se politici setkávají v diskrétních kroužcích s anonymními úředníky, povolnými experty a všehoschopnými lobbisty, ale i s tak zvanými filantropy a neziskovými organizacemi. Výsledkem jejich zákulisního špitání jsou „vyvážená řešení“, která zajišťují, že si všichni zúčastnění přijdou na své a útratu zaplatí celá společnost.
Do tohoto obchodního modelu pasuje opečovávaní klimatické krize, zachraňování eura, vítání všech utečenců, oblažování nejmenších menšin, „objevování“ nemocí a boj proti nepřátelům demokracie, zevnitř i zvenčí.
To vše probíhá jak na národní tak na mezinárodní úrovni. Evropská unie tímto způsobem již patnáct let vytěžuje eurokrizi a deset let obhospodařuje migrační krizi. Její vůdci velmi dobře vědí, že nakonec stejně budou muset zavřít evropské hranice a euro buď zrušit, nebo z něj vyloučit ty, kteří na něj nikdy neměli. A přesto oddalují tuto kapitulaci před neúprosnou realitou, aby se mohli co nejdéle navzájem oblažovat drobnými finančními pozornostmi. Američané tomu říkají „Kick back“. A právě v USA se díky Donaldu Trumpovi odhaluje dlouholeté a svým objemem naprosto bezpříkladné ztělesnění tohoto výnosného vytěžování problémů a krizí agenturou USAID. To je cesta od demokracie ke kleptokracii.
Útěk před realitou
V Německu se oproti posledním volbám počet voličů AfD vyšplhal z pěti milionu v roce 2021 na přes deset v roce 2025 a v celé Evropě posilují konzervativní a národovecké strany. Proč? Protože přibývá lidí, kteří konečně pochopili, že politici slouží jenom sobě a ne jim.
Zároveň na vládnoucí kastu dotírají neodvratné následky jejího dosavadního „řešení“ problémů. S politickými a ekonomickými procesy bohužel nelze podepisovat zákulisní dohody, v nichž se začerní celé odstavce. Realita nereaguje na sms, které se po přečtení smažou a kupodivu s ní nehne ani vysílání „silných politických signálů“. Realita, to je skomírání eurozóny, vedlejší účinky očkování, exploze kriminality migrantů a škodlivost green dealu.
Přesto se politická kasta jen hlemýždím tempem a za cenu obrovských lidských a finančních ztrát vzdorně šourá k těm „příliš jednoduchým“ opatřením. Od začátku je jasné, že důsledkem zatvrzelého odmítání „příliš jednoduchých“ řešení bude rozpad eurozóny, bankrot klimatické věrouky a „pevnost Evropa“. A přesto udělají to, co bylo od počátku správné, až tehdy, když jim samotným bezprostředně hrozí ztráta moci, tedy i přístup ke krmítkům.
Dnešní svět potřebuje zjednodušení
Náš svět potřebuje reformátora Trumpa, protože je poškozený kapitalistickou nadvýrobou a cílem nekonečného ekonomického růstu. Proto současná západní společnost produkuje nejenom nadbytek zboží, ale i nadbytečné velkoprostorové závislosti a nadbytečné organizace, chrlící nadbytečné předpisy.
Tuto neprůhlednou a neovladatelnou provázanost všeho se vším zneužívají ve svůj prospěch všichni ti, kteří, vytvářejí, prodlužují a obhospodařují problémy a krize. Pod jejich vedením náš svět zabloudil a uvízl v džungli nadnárodních hospodářských závislostí, nevyžádaného exportu demokracie, morálních zásad a tzv. rozvojové pomoci. V tomto pralese ušlechtilých úmyslů skrývají politici, byrokraté, experti a lobbisté svojí hrabivost.
Cestu ven najdeme jenom průseky jednoduchých a přímočarých řešení, která jsou nejenom proveditelná, ale i účinná a proto nezbytná.
Že nejde zavřít hranice, zrušit špatný zákon a dysfunkční organizaci, že nejde vypovědět nevýhodnou smlouvu nebo odpískat skomírající evropský projekt a že nejde jednat o míru s agresorem? Donald Trump ukazuje, že to jde velmi snadno, když o tom nerozhodují ti, kteří z „neřešitelnosti“ těží.
psáno pro DNES