Má zůstat azyl v ústavě?
Listina základních práv a svobod obsahuje práva, která jsou ústavně garantována každému, tedy i občanům, anebo jen občanům. Azyl je jediná věc v Listině, která se týká jen cizinců.
Azyl je na ústavní úrovni upraven tak, že jde o závazek státu jej poskytovat. Ale stát má prvotní povinnost starat se o své občany. Proto není důvod, aby v Listině zůstal azyl pro cizince garantován na ústavní úrovni.
Vypuštěním azylu z Listiny nenastane změna azylové politiky, protože nadále zůstane platná současná úprava na zákonné úrovni a námi přijaté mezinárodní závazky, které upravují azyl jako závazek státu jej poskytovat, a tedy nárok cizince vůči našemu státu. Ovšem vypuštění úpravy azylu z ústavního pořádku otevírá možnost tuto oblast nově upravit na zákonné úrovni vzhledem k aktuálnímu vývoji.
Azyl byl dříve udělován jako možnost státu v rámci zahraniční politiky, když vláda chtěla podpořit opozici v jiném státě. Ve středověku mocenské soupeření papeže a císaře vedlo, k tomu, že papež podporoval a na svém dvoře živil odpůrce císaře. Císař to samé dělal vůči odpůrcům papeže. Teprve v druhé polovině 20. století se kodifikovalo právo na azyl v Evropě jako povinnost státu, tedy nárok cizince vůči státu. USA na to nepřistoupily. Ovšem to bylo v dobách, kdy se azyl především týkal jednotlivců z politických důvodů. Dnes je situace jiná, neboť migrace má masový charakter a motiv není většinou politický (ten je zástěrkou), ale ekonomický – chudý Jih jde za bohatstvím Severu.
Je tedy legitimní úvaha, zda azylové zákonodárství nově nepředefinovat a nevrátit se k azylu jako možnosti vlády jej udělit, a ne jako nároku pro cizince. Ústavní změna sama o sobě nedostačuje, ale je k tomu nutným předpokladem.
Právo EU
Evropské právo neurčuje, co mají členské státy upravit na úrovni obyčejného zákona a co na úrovni ústavní. Tedy novela našeho ústavního pořádku je plně v naší působnosti.
Pokud by se přistoupilo k rozsáhlejší revizi azylového zákonodárství, tam by již bylo nutné řešit i naše závazky mezinárodní a evropské. Na Parlamentu by bylo, které závazky chce nadále respektovat a u kterých započít proces jejich změny. Například v oblasti volného pohybu osob v rámci EU je otázkou, zda volný pohyb má být uplatňován jen vůči občanům Evropské unie nebo vůči všem. Občanství má svoji hodnotu a je logické, že s občanstvím se pojí práva, která nemají cizinci.
Pokud si v Německu rozhodnou, že udělí azyl všem občanům afrických států, je to věc Němců, že si takovou vládu zvolili, ale ať pak němečtí azylanti mají právo na pohyb jen v rámci Německa, ne v rámci jiných států Evropské unie. Úprava azylu je měnitelná a současný lid, který je zdrojem moci ve státě, nemusí mít na azyl stejný pohled, jako měli lidé před 50 či více lety.
Politik musí hájit zájmy svých občanů
Určitá míra sobectví je zdravá. Je přirozené, že rodič se postará prvotně o své dítě a zbude-li mu čas, prostředky a chuť, může pomoci jiným. Rodič, který by se staral o děti v Africe, ale kašlal na vlastní děti, které by zemřeli hladem u něj doma, je špatný rodič. I stát, tedy především vláda, se má starat o své občany i za cenu, že dá jejich zájmům přednost před zájmy cizinců. Nebude-li hájit zájmy našich občanů náš stát, nebude je hájit nikdo.