Co je dezolát?
čeština, nálepky
Byl jsem na setkání s Martinou Kociánovou, Annou Hogenovou a Jaroslavem Duškem. V rámci povídání se paní filozofka zeptala, co znamená dezolát, nebo, co je to „zolát“? Což vychází z toho, že "de" na začátku slova označuje opak.
Tak jsem se po čase nad tím zamyslel. První úvaha vedla k tomu, že bychom neměli hledat, co je "zolát", ale vlastně by to měl být spíš "olát", protože vloženým "z" si vypomáháme před samohláskou. Známe třeba (dez)informace nebo (dez)iluze.
Z chemie je známo, že soli a estery organických kyselin mají koncovku "-át", u kyseliny octové acetát, u kyseliny šťavelové je to oxalát. Ovšem soli v češtině se drží spíš českého názvu octan, šťavelan, u esteru se použije název z latiny, např. methyl-acetát. Přes chemii cesta k "olátu" nevede, maximálně by se dalo uvažovat o "oleátu", který také existuje.
Úvaha, že by to slůvko mělo český původ je lichá. Je to slůvko převzaté z angličtiny, tam "desolated" znamená deprivovaný (příp. zdrcený), takže dezolát je vlastně česky deprivant. Takových slovíček počeštěných z angličtiny, přičemž existuje originální český ekvivalent máme, např. rezoluce, česky usnesení. Ještě by mohla být od rezoluce dezoluce a od toho dezolát, ale my už víme, že je to deprivant. Zajímavé je, že dezolát zní hezky česky, a přitom je to anglikanismus.
Naopak cize (nečesky) znějící slovo "libtard" je ryze českého původu, protože jde o zkratku slov liberální retard, neboli liberál retardovaný. Obojí je dnes užíváno jako dehonestační nálepka dvou protistran.
Připadá mi, že mnoho takto označených „dezolátů“ tu nálepku nebere vážně, naopak ji v klidu přijali a někteří jsou na ni dokonce hrdí. A pak, že jsou deprivovaní.
Spíš vidím deprivaci na druhé straně, když volby nedopadnou podle představ. Ti to berou opravdu vážně, až fanaticky. A proto nechápou, že si z dehonestační nálepky může někdo dělat srandu a že mu nevadí.
Také je vidět, jak ty nálepky vznikly. Jedna méně tvůrčím způsobem využila dovednosti češtiny přejímat slova cizího původu, ta druhá využila ohebnost a pružnost češtiny jiným tvůrčím způsobem.
Aspoň je vidět, jak je ta čeština pružná, ohebná, tvořivá a jak jsou Češi tvůrčí národ a mají ještě smysl pro humor. Jinak se politické korektnosti a pokryteckému progresivismu bránit nedá.
Samozřejmě, že ty, co vydělávají méně peněz, protože pracují v hůře odměňovaných profesích nebo jsou na to sami (samoživitelky, jednočlenné domácnosti seniorů), drtí inflace a zvýšené ceny daleko více než ty s nadprůměrnými příjmy. Tady by se dalo o jisté deprivaci uvažovat.
Jenže deprivovaní mohou být i bohatí. Např. poslanci. Pokud se tam dostali z „normálního“ prostředí, mohou být deprivovaní ze životní změny, která je často neslučitelná s dřívějším normálním životem. Tito většinou nejsou od života tak odtržení a rádi se vrátí tam, odkud přišli.
Pak je kategorie „profi-politiků“, ti většinou obsazují lukrativnější posty, v prostředí se už nějakou dobu pohybují a nejvíc jsou deprivovaní z toho, že by nebyli zvoleni (či dokonce nevyhráli volby) a přišli tak o zdroj příjmů, a hlavně moci a vlivu.
Takže už víme, kde se vzalo slovo „dezolát“ a co znamená. Jen už je to horší s tím určit, kdo vlastně dezolát je, tedy, kdo je více deprivovaný z vývoje.
Nejlepší na tom je, že je to vlastně jedno, že je to taková (hloupá) hra, kterou hrát nemusíme. Že díky tomu, že jsme každý jiný, máme i jiné deprivace. Neříká se tomu náhodou diverzita, česky rozmanitost?