Čůrej sem a čůrej tam.
Nešlo nezaznamenat, jakým tématem se v posledních dnech staly toalety v Praze. Ovšem, ne ty veřejné, jak by člověk očekával, ale díky návrhu starosty městské části Prahy 7 právě ty neveřejné. Už jejich název napovídá, že patří někomu konkrétnímu a tím někým rozhodně není veřejnost. Restaurace, bistra či kavárny by měly dle návrhu starosty Čižínského poskytnout své prostory zdarma každému, kdo projeví potřebu. Tedy veřejnosti.
V tu chvíli se však z původně soukromého prostoru, který si restauratér provozuje, platí a udržuje, šmahem stává prostor veřejný. Prakticky se to rovná znárodnění části majetku. Nebezpečně to připomíná praktiky KSČ z padesátých let minulého století. I ve stanici pražského metra za WC pár drobných zaplatíte. Proč by tedy právě restaurace měly kohokoli pouštět na své WC zdarma? A co přijde příště? Židle na předzahrádce pro unavené turisty? Kdo bude na řadě, pokud v některé ulici restaurace a tudíž dostupné WC nebude? Kadeřníci? Kanceláře? Soukromé byty? Postupně se tak můžeme dopracovat do stavu, kdy bude všechno patřit všem. Kdy si kdokoli bude moci dojít na toaletu kamkoli ho napadne. A když už si kolemjdoucí dojde u vás doma na WC, tak proč by si neodpočinul na vašem gauči nebo si nevzal z lednice pivo.
Zdá se vám to absurdní? Je to jen trochu jiná varianta návrhu pana Čižínského. Pan Čižinský nám názorně ukázal, že bychom si na něj a jeho levičácké nápady měli dát velký pozor. Protože přesně podle hesla "z cizího krev neteče" , vás tímto způsobem může snadno obrat o všechno. Veřejný zájem je přeci veřejný zájem... A když sem tam něco zpřístupníme veřejnosti (rozuměj ukradneme), tak máme bez velkého úsilí splněno...
Věřím, že návrh pana Čižínského skončí v propadlišti dějin. Jinak se vracíme zpět do hluboké totality. Soukromý majetek má být nedotknutelný. Doufám tedy, že voliči si pana Čižínského a jeho nápady dobře zapamatují.
A ačkoli to běžně na svém blogu nedělám, dnes si neodpustím trochu politické agitace. Tyto nápady na znárodňování majetku v zájmu společnosti mě totiž děsí natolik, že prostě musím upozornit na stranu, která by žádný návrh na omezování svobody a zásah do soukromého vlastnictví nikdy nepodpořila. Tou stranou jsou Svobodní. A já za to děkuji, protože v tom množství neskutečně nesmyslných nápadů z hlav našich politiků vidím naději, že není vše ztraceno.