Demokratické mezigenerační zadlužení: Jak svoboda může vést k dluhům pro budoucí generace

Tento článek se zaměřuje na jeden z možná nejvýznamnějších, ale zároveň neviditelných problémů dnešní doby – mezigenerační zadlužení – a jak si ho můžeme my, současná generace, „demokraticky“ přehlasovat na úkor budoucích. Představme si, že v demokratickém systému, kde každý občan má hlas, je rozhodnuto o velikosti veřejného dluhu. Současná generace, která má přístup k politickým rozhodnutím, se rozhodne vydat obrovské množství veřejných prostředků na různé programy – infrastrukturu, důchody, sociální dávky nebo vzdělání. Tyto programy mohou být pro současnost nezbytné a populární, ale jejich financování je realizováno formou půjček, které budou muset splácet generace budoucí.

A zde nastává jádro problému. V tomto „demokratickém“ systému se současná generace rozhoduje o výši zadlužení a užívání veřejných prostředků, ale hlas těch, kteří ještě neexistují, zůstává bez povšimnutí. Budoucí generace nemají možnost se vyjádřit – nemohou hlasovat o tom, zda chtějí nést tíhu tohoto dluhu, ani si zvolit, jaké budou mít životní podmínky. Takto se „demokraticky“ zadlužujeme na úkor těch, kteří přijdou po nás, což vytváří obrovský finanční a sociální tlak na jejich životy. Co je na tomto jevu znepokojivé, je skutečnost, že to není nějaký izolovaný případ, ale problém, který se děje na globální úrovni, a který má dlouhodobé, složité důsledky. Současné generace využívají svých práv rozhodovat o rozpočtech a politice, ale tím, že nerespektují rovnováhu mezi odpovědností za současnost a potřebami budoucnosti, si ve výsledku „demokraticky“ odsuzují následovníky k nespravedlivé a těžké ekonomické situaci.

Tento typ mezigeneračního zadlužení ukazuje, že demokracie není pouze o právu rozhodovat, ale také o odpovědnosti za následky našich rozhodnutí. Demokratické hodnoty nemohou být redukovány pouze na okamžitou svobodu nebo zájem jednotlivců – musí se brát v potaz dlouhodobý důsledek pro společnost jako celek, včetně těch, kteří teprve přijdou na svět. Takto „demokraticky“ přehlasované zadlužení nejenže ohrožuje ekonomickou stabilitu budoucích generací, ale také zpochybňuje samotnou podstatu spravedlivé demokracie. Demokracie by měla znamenat, že nejenom aktuální generace mají možnost hlasovat, ale že budoucí generace mají být ochráněny před dluhy a rozhodnutími, která si nevybraly a která jim ztíží život. A měli bychom tak plně doceňovat citát briského politika a zakladatele moderního konzervatismu Edmunda Burkeho (1729-1797): „Společnost je partnerstvím mrtvých, živých a nenarozených.“