Dynamika ve stavebnictví se mění. Vracíme se blíže k normálu
Je za námi rok, který byl pro můj obor rokem mimořádně těžký. Rok, který nám vzal mnoho jistot, na kterých naše podnikání 30 let stálo. Rok, který nás zcela vytrhl ze světa předem naplánovaného a uvrhnul do světa vynucené improvizace. Byl to rok, kdy jsme nevěděli za jaké peníze za týden nakoupíme materiál, ani kdy takto nakoupený materiál dostaneme. Byl to rok, kdy se dvakrát zdálo, že obor nedostek materiálu nezvládne a stavby se zcela zastaví. A také to byl rok, kdy navzdory všemu se všechny stavby nakonec postavily. Kdy prodlení staveb je menší, než jsme čekali a nežli je součtové prodlení dodávek materiálů. Kdy klienti uvědomující si mimořádnost doby mají ze svých domů ještě větší radost než v dobách normálních.
Třicet let jsme fungovali na principu pevných smluv s dodavateli a výrobci materiálů. Tyto vazby ověřené časem a zkouškami předchozích nepřízní se zdály být naprosto pevným bodem oboru. Ještě v lednu jsme v pevnost těchto vazeb naprosto věřili. Smlouvy s výrobci materiálu nám garantovaly cenu po dobu stavby a také dodání materiálu obvykle v řádu dnů od objednávky. Vlastně bychom si neuměli bez těchto smluvních vazeb vůbec svoji práci představit.
„Nejsme schopni naplnit své smluvní závazky…,“ věta, která se stala symbolem letošního roku. Jeden velký výrobce materiálu za druhým se postupně odhlašoval od dohodnutých kontraktů. Situace na trhu se tolik změnila, že výrobci nebyli schopni dodat materiály v dohodnutých cenách a termínech. Pevné ceny materiálů se naprosto zhroutily. Některé dodávky přicházely za trojnásobek ceny. „Ber jestli chceš. Nebo vezme jiný.“ Explozi cen provázela naprostá nejistota zdali materiál vůbec bude možné získat. A kdy na stavbu přijde. Na zdící bloky jsme běžně místo čtyř dní čekali sedm měsíců. Vazníková konstrukce střechy stála dvojnásobnou cenu. Dřevo nebylo a nebylo jasné, zdali do Česka přijde. Když vazník na stavbu přišel, bylo to s prodlením několika měsíců. Tepelné izolace se nejprve staly naprosto nedostatkovým zbožím, aby později jejich cena byla dvojnásobná. Tuna stavební oceli dovážená v únoru z ukrajinského Azovstalu stála 17 tisíc, v době své extrémní špičky vystoupala až na 85 tisíc korun za tunu. Dnes na konci roku stojí již jen 34 tisíc.
Když odstraníte z našeho oboru pevné body jistoty termínu dodání a jistotu ceny, stává se obor nesmírně složitým.
Práce kvalitního řemesla je drahá a dobrých řemeslníků je v Česku kritický nedostatek. Proto každý stavitel musí velmi přesně předem plánovat, jak se jednotlivá řemesla budou pohybovat po jednotlivých stavbách. Na týdny přesně víte, jak se vám pokrývač, elektrikář či třeba obkladač bude pochybovat po jednotlivých zakázkách. A také víte, jaké práce musejí být před tím hotové, aby dané řemeslo mohlo svoji práci provést. Mít dostatek kvalitních řemeslníků a umět je během roku přesně koordinovat a plánovat, je „velké kouzlo“ úspěšných v mém oboru. Jakmile vám na stavby zdivo místo čtyř dní přijde za několik měsíců, je celé kouzlo plánování ztraceno. Pokud nevíte, kdy přijde materiál, nemůžete plánovat ani následné práce. Z pozice plánování jste nuceni přejít do pozice neustálé improvizace a hašení požárů.
Do příštího roku jsem naladěný optimisticky. Mnohé nedostatky materiálů se začaly od září narovnávat. Dodací lhůty se zkracují a staly se zase předvídatelnými. Prvý výrobci materiálů se opět vracejí ke schopnosti smluvně garantovat nejzazší možný termín dodání. Ceny garantovat zatím nikdo nechce, když jsou nejasné budoucí ceny energií, které do cen materiálů ve stavebnictví promlouvají hodně. Zároveň i u cen vidíme značné uklidnění. Pro příští rok odhadujeme nárůst kolem 8 %, a to již je dynamika udržitelná.
Naprosto senzační byli v posledních dvou letech klienti, pro které domy stavíme. Dokázali svá očekávání přizpůsobit situaci. Nebyli nešťastní, když jsme museli na zdivo či nějaké následné řemeslo čekat. Naopak prožívali radost, když jsme i přes těžkosti doby překážky společně zvládli a dům postavili. Dostalo se nám od našich zákazníků v tomto mimořádně těžkém roce tolik porozumění a podpory až to v nás vyvolávalo dojetí a obrovský pocit závazku se pro své klienty rozkrájet. Právě schopnost inteligentního pohledu, schopnost přizpůsobit očekávání situaci, jsou největší radostí, kterou mi rok 2022 přinesl.
Zima uzavře stavební sezonu. Věřím, že až během března 2023 znovu otevřeme, bude obor fungovat z 90 % podle běžných norem. Snad jen šrámů na charakterech lidí se trochu bojím. Obor měl určitou morálku, která se desítky let kultivovala. Obecná morálka určovala, že něco se jednoduše nedělá. Protože to není přijatelné. Rok 2022 ukázal, že je možné nedodržet dohody, a že se vlastně moc nestane. Viděl jsem epidemii případů, kdy dohody přestali dodržovat i ti, kteří k tomu neměli žádný racionální důvod. „Že jsme měli dohodnuto provedení obkladů za 450 korun za metr? Nevadí, nově chci 1 200 za stejný metr stejného obkladu…“ Obecná morálka oboru byla pro osobní morálky mnohých jakousi dlahou. Dlahou, se kterou se mnozí roky zdáli rovnější, nežli je jim ve skutečnosti bylo úplně přirozené. Teď jsme dlahu sundali. Chování každého je najednou mnohem více odvozené od osobní morálky nežli od té obecné. Charaktery jednotlivců vystoupily do popředí. A není to vždy úplně pěkný pohled.
Přesto jsem optimista. Ty velké problémy v dodávkách materiálů a brutální dynamice cen se v roce 2023 nebudou opakovat. Obor se postupně vrátí do normálního fungování. Už si to všichni opravdu zasloužíme.