Graffiti jako umění? Někde možná, ale počmárané a zničené fasády to nejsou
Asi jste se s tím setkali také. Čerstvě omítnutý, téměř zářící bytový dům. Nově nahozená obecní budova, nádraží, anebo třeba i jen zeď. A hned za pár dní se tam objeví něco nasprejovaného. Někdy nesrozumitelná čmáranice, jindy třeba i něco vizuálně zajímavějšího. Pořád je to ale ničení cizí práce a cizího majetku.
Jistě, dá se proti tomu bojovat. Ať už kriminalizací pachatelů - což pochopitelně není zrovna lehké, už jen je dopadnout - anebo prevencí. Například třeba antigraffity nátěry, jak se o to snažíme i u nás na Praze 2 (více o tomto projektu zde). Ale kvůli tomu to nepíšu. I když musím přiznat, že jsem ráda, že se do tohoto programu zapojilo už přes 600 domů…
Je to totiž vlastně otázka širší. Kulturní, hodnotová, možná dokonce filozofická. Ostatně i na graffiti se dá použít známá, jednoduchá a vlastně dokonalá definice liberalismu od britského filozofa Johna Stuarta Milla: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ A já bych dodala, kde začíná majetek druhého.
Respektuji všechny formy lidského vyjádření včetně umění. A tak jako se vyvíjí společnost, objevují se i nové, zajímavé projevy. Jako například i zde - street art, vhodné plochy pro murály apod. Ostatně, zrovna teď přes léto tu po České republice probíhá pro mnohé asi zajímavý festival Město=Galerie (odkaz zde).
Ale nikdy jsem jako starostka nedělala – a nikdy ani dělat nebudu - ústupky lidem, kteří své sprejerské „schopnosti“ aplikují na zdi našich domů. Ať už jsou v obecním či soukromém vlastnictví, na tom nezáleží. A zvláště soukromých majitelů je mi líto, protože moc dobře vím, jak moc finančně je náročné dát takový dům do pořádku. Jsou to statisíce, nebo často spíš miliony. Pro rozpočet městských částí je to pak i řádově víc…
Pozornost tento problém vyvolá ve chvílích, kdy utrpí nějaká významná pamětihodnost, viděli jsme to například u Karlova mostu. Ale není to jen záležitost takhle viditelných staveb. Mrzí mě každý počmáraný dům a jsem ráda, že díky výše zmíněnému programu tomu alespoň nějak dokážeme předcházet.
Nejen jako starostce, ale hlavně jako obyvatelce Prahy 2 mi prostě pohled na posprejované fasády těch krásných domů, co tu máme, vadí. A myslím, že většině z nás. Jsem zastánkyní co nejširších svobod, ale nesmí to přecházet do ničení cizího majetku. Proti tomu budu vždy bojovat.