Chceme lepší pražskou čtvrť? Stačí pro to něco udělat
Necelý rok jsem starostkou Prahy 2 a před pár dny jsem dostala důvěru, abych v tom pokračovala. Za což jsem ráda, ale proto to nepíšu. Je to pro mě i příležitost zapřemýšlet, co dál se dá s takovou čtvrtí téměř v centru hlavního města dělat. A jak uspokojit rozdílné potřeby různých lidí, kteří tu žijí.
Není to lehké, ale jde to. Vezměte si oblast, kde žije zhruba 45 tisíc lidí. Takže vlastně takové Karlovy Vary. Žijí tu mladí, staří, malí i velcí, silná střední třída… Motoristi, cyklisti, odpůrci aut. Tradicionalisti, konzervativci (mezi něž se řadím i já), liberálové, progresivisté… Teď, stejně jako minule, jsem slíbila, že budu starostkou všech. Což hodlám dál naplňovat. Zbývá jediný „detail“ – jak na to?
Začnu trošku obecně. Starostou či starostkou městské části se nestanete ze dne na den. A pokud ano, dopadá to podobně, jako jsme bohužel byli svědky několikrát v uplynulých letech i na pražské radnici. Obec, čtvrť nebo město musíte pořádně poznat. Já osobně naštěstí tuto zkušenost měla a děkuji za ni každým okamžikem, kdy cokoliv na „Dvojce“ řešíme.
Jednou z mých zásad je odpor k fanatismu, ať už je jakéhokoliv druhu a jakéhokoliv zbarvení. Nedávno mi například došla trpělivost s elektrokoloběžkami. Nikoliv tedy s nimi – jako prostředek dopravy po zacpaném centru je to myslím docela praktické – ale s neomaleným způsobem jejich parkování. Je to stejné, jako když někdo bezohledně zaparkuje s autem na chodníku, kde nemá co dělat. Tak jsme s tím začali něco dělat (detaily zde).
Další zásadou, byť to může znít samozřejmě, je péče o všechny věkové kategorie obyvatelstva. Nesnáším sliby, jak pouze „myslíme na mladé“, „chceme důstojné stáří“ apod… Vždyť se dá přeci všechno skloubit. Proto se snažíme rozšiřovat kapacity školek a škol, stejně jako domovů pro seniory či pacienty s Alzheimerovou chorobou. Pečujeme o bytový fond naší čtvrti a podporujeme opravu fasád – zničených buď léty, anebo sprejery (o to jsem už psala zde).
A pak tu jsou další věci, které můžou člověku zpříjemnit a zlepšit každodenní život. Třeba hezčí, revitalizované parky, nebo bezpečí na ulicích ve dne i v noci. A jako správná konzervativní politička jsem ráda, že nezapomínáme ani na lidi v nouzi, protože pravicové činy jsou lepší než prázdná levicová slova. Nedávno jsme například zahájili sběr starých mobilů, přičemž část zisků byla určena pro Jedličkův ústav.
Ale dost. Nechci, aby to znělo jako politická agitka. Jen chci říct, co všechno se dá dělat i v tak hustě zalidněné a socioekonomicky vrstevnaté čtvrti, jakou je Praha 2. A jak jsem ráda, že k tomu můžu s dalšími oddanými lidmi z naší radnice dál přispívat. Nadávat na „politiku“ se dá lehko. Ale dělat něco pro veřejné blaho dá přeci jen větší práci. Jsem ráda, že takových ochotných lidí na „Dvojce“ je dost. A nejen tady…