Historiku, umírají děti
Jako část odpovědi na blog pana Stejskala k mému včerejšímu příspěvku jsem chtěl použít krátkou pasáž z jedné knížky.
Nakonec jsem si ale řekl, že místo toho udělám krátký příspěvek, aby se to dostalo k více lidem. Nemám moc dobrou dlouhodobou paměť, ale i po letech jsem si vzpomněl na tuto pasáž, kterou jsem kdysi četl. Je ze ságy Malazská kniha padlých (orig. Malazan book of the fallen), což je ne moc známá epická fantasy, plná hlubokých myšlenek, a pro mne osobně nejlepší literární dílo, jaké jsem kdy četl. Nenašel jsem on-line celý původní překlad, v originále jsem měl větší úspěch, citovaná pasáž tedy bude mix původního i mého překladu. Předpokládám, že každý pochopí, k jaké aktuální situaci se citace váže, a proč ji chci teď sdílet.
Malý úvod do děje před samotnou citací: jde o konverzaci kapitána Lulla s historikem Kalousem, bývalým vojákem, který má sepsat dějiny slavného tažení malazské říše na jiném kontinentu. Tam ale dojde k velké vzpouře a malazská armáda je na útěku, spolu s velkým počtem civilistů, na pokraji sil a bez zásob. Lull s Kalousem vedou debatu o tom, co do kroniky nakonec zapsat.
..."Umírají děti."
Lull příkývl. "To je výstižná definice lidstva, řekl bych. Kdo potřebuje tlusté svazky historických knížek? Umírají děti. V těchto dvou slovech se skrývá celá nespravedlnost světa. Citujte mě, Kalousi, a vaše práce bude hotova."
Ten parchant má pravdu. Ekonomie, etika, hry bohů - to vše v tom prostém, tragickém vyjádření. Budu tě citovat, vojáku. Tím si můžeš být jistý.