Jednání parlamentu o bezpečnosti

Včerejší jednání o bezpečnosti skončilo fiaskem. Koalice krátce před jeho zahájením oznámila, že proběhne v utajeném režimu, což zaskočilo opozici i prezidenta, který byl na jednání sněmovny pozván.

Pokud vyloučíme jakýkoli manipulativní úmysl koalice – tedy že by tímto opatřením chtěla zamezit veřejné debatě o bezpečnosti – pak si sama vzala možnost veřejně vysvětlit opozici i občanům, proč považuje svůj přístup k zajištění bezpečnosti země za správný. Z tohoto úhlu pohledu jde o velkou ztrátu. Koalice tak nedokázala čelit podezřením, že na ministerstvu obrany není vše v pořádku. Neshody mezi ministryní Černochovou a náčelníkem generálního štábu Řehkou se už staly téměř folklórem, mluví se o předražených a netransparentních nákupech a o neschopnosti efektivně vynaložit značné prostředky na chod armády. O tom, že z armády odcházejí lidé a nedaří se nabírat nové, se rovněž veřejně hovoří. Všechno toto – a jistě i mnohé další – mohla koalice vysvětlit veřejnosti i skeptické opozici.

Koalice však, patrně v dobrém úmyslu ochránit informace vojenského charakteru před nepřátelskými stranami, si na poslední chvíli uvědomila, jak by obranyschopnost země mohlo podlomit, kdyby se například Mosad dozvěděl, že údajně mezi paní Černochovou a panem Řehkou panují spory. Zřejmě vycházela z předpokladu, že jednání v utajení každý pochopí – i ti, kteří si myslí, že o skutečně důvěrných informacích se nejedná na plénu parlamentu, ale v komisích či na uzavřených schůzkách se zvláštním režimem. Parlament – až na malé výjimky – přece slouží k projednávání věcí veřejného zájmu a tedy pod veřejnou kontrolou, jak si myslí běžný, možná naivní občan a snad i sám pan prezident.

Pokud tedy vezmeme v úvahu zájem koalice na spolupráci s opozicí při jednáních o bezpečnosti státu, která by měla být prioritní, stačilo opozici o úmyslu jednat v utajeném režimu informovat předem. Tím by se předešlo procedurálním neshodám. Tak by postupoval každý průměrně kompetentní organizační pracovník na nižším stupni řízení.

Nemusím nutně zpochybňovat dobré úmysly koalice zabránit úniku utajovaných informací. Pochybuji však – a myslím, že oprávněně – o její elementární schopnosti zajistit, aby vůbec k nějakému jednání došlo.

Z poněkud pobavených komentářů představitelů koalice po tomto fiasku jsem nabyl dojmu, že chování opozice, která se odmítla jednání za těchto podmínek účastnit, absolutně nechápou a považují ho za průhledné a nedomyšlené. Přitom to není zas až tak těžké – stačí vzít v úvahu běžný postup pro přípravu jakéhokoli formálního jednání kdy se stanoví:

Místo a čas konání – Domluva na vhodné lokalitě a přesném termínu, včetně rezervace prostor.

Agenda schůzky – Stanovení programu, hlavních bodů k projednání a časového harmonogramu.

Účastníci a jejich role – Seznam zvaných, potvrzení účasti, určení klíčových řečníků či moderátora.

Technické a organizační zajištění – Připravenost prostoru, audiovizuální techniky, občerstvení a případná logistika.

Follow-up a výstupy – Pořízení zápisu, rozeslání shrnutí a určení dalších kroků či odpovědností.

Ačkoli má jednání sněmovny specifická pravidla, některé z těchto bodů by mohly být pro organizátory inspirativní – zejména agenda schůzky, která by měla být účastníkům známa předem, aby se předešlo překvapením, jako tomu bylo v tomto případě.

Vím, je to docela primitivní, ale my vzdělanější máme stále povinnost edukovat ostatní o věcech, které pokládáme za samozřejmé – ať už jde o organizaci schůzky, pravidelné čištění zubů nebo neplivání na veřejných prostranstvích.