K otevřenému dopisu faráře Miloše Rejchrta církevním představitelům

Také evangelický farář Miloš Rejchrt.

Ve středu 19. července publikoval server Christnet.eu jeho „Otevřený dopis představitelům a zástupcům českých církví, signatářům prohlášení k manželství“. M. Rejchrt se v něm vyjádřil kriticky k řadě tvrzení, která jsou ve zmíněném prohlášení obsažena.

U některých se zastavme.

M. Rejchrt vnímá jako vzájemně si odporující dvojí tvrzení, jež nacházíme v úvodu prohlášení. Představitelé církví nejprve uvádějí, že „manželství je trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu“ a hned v další větě dodávají, že „institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka“. Odkazují přitom na biblický verš z úvodní kapitoly knihy Genesis: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“

Farář Rejchrt zastává názor, že citovaný text „nepojednává o založení institutu manželství, nýbrž o tom, že muž a žena dohromady jsou člověk“. Přísně vzato má pravdu, nicméně vezmeme-li do úvahy stvořitelský proces jako celek a principy, které v jeho rámci Stvořitel (Bůh) stanovil, jasně z nich vyplývá, že platí to, co je uvedeno v dalších verších knihy Genesis.

Připomeňme co následovalo po stvoření člověka – muže a ženy: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Genesis 1:28) V druhé kapitole téže knihy čteme: „ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“

Na základě těchto a dalších biblických oddílů lze jednoznačně dovodit, že to, co dnes nazýváme institutem manželství má Boží původ a že lidé – u nás vložením do příslušného ustanovení občanského zákoníku - tento stvořitelský princip přijali. Nejde tedy o žádný rozpor, ale o respekt k Božímu řádu, byť ateistická společnost si tuto skutečnost nemusí uvědomovat.

M. Rejchrt dále píše: „Hlavně mne ale zaráží, že věcnou argumentaci nahrazujete citací veršů z Písma svatého, což by snad bylo přijatelné v debatě uvnitř nějakého církevního společenství, ale v prohlášení určeném většinové nábožensky lhostejné společnosti se tím vyvolává přesně to, čemu chcete zamezit, totiž ´různé asociace a zmatky´“.

Osobně to vnímám přesně obráceně. Je nanejvýš správné, že církve při obhajobě manželství (jako svazku muže a ženy) citují verše z Písma svatého, neboť tím ukazují na soulad mezi učením svým a učením Bible. Naopak různé asociace a především zmatky vyvolávají u hloubavých lidí, a mohou to být i ateisté, postoje těch křesťanských duchovních, kteří hlásají, že homosexuální intimní styk je OK, zatímco Bible učí, že OK v žádném případě není. Toto je skutečný rozpor, který si při nejlepší vůli a upřímné snaze nedokážu vysvětlit.

Týká se to žel i M. Rejchrta, který v závěru svého otevřeného dopisu přiznává, že kdyby byl v činné duchovenské službě, stejnopohlavním vztahům by „s radostí a s dojetím ochotně požehnal“. Těmto jeho jistě upřímným slovům předchází tato věty: „Uznávám ale, že povinnosti a práva, kterých se muži a ženě v politicky organizované společnosti dostává uzavřením manželství, jsou přenosná i na jiné formy vztahu, pakliže o tom zákonodárce rozhodne.“ Pokud se tak stane, ochotně se podřídí.

Takže ne Boží Slovo, Stvořitelova vůle a jeho řád, ale rozhodnutí zákonodárce má hrát pro křesťana zásadní roli v tom, jak se postaví k manželství homosexuálů? Už neplatí v podobných situacích, kdy je nutné volit pouze jednu ze dvou vzájemně se vylučujících možností (myšleno pro křesťany), ono apoštolské: Boha je třeba poslouchat, ne lidi? To se máme slepě podřídit vůli většiny, vůli mocných? Kdyby to udělal v Kostnici Mistr Jan Hus, patrně by si ušetřil trýznivou smrt. Co by ale zbylo z jeho odkazu? Vzpomeňme si, co mnozí z nás vnitřně prožívali při četbě příběhu Mistra Jeronýma Pražského, když jsme se dozvěděli, že nejprve odvolal. A jakou duchovní vzpruhou pro nás bylo následné zjištění, že své odvolání definitivně odvolal (a zaplatil cenu nejvyšší).

M. Rejchrt také odmítá myšlenku českých církevních představitelů týkající se „komplementarity mužského a ženského prvku“. Autorům prohlášení vytýká, že tuto spekulaci předkládají jako výplod křesťanského učení, daného v Písmu svatém. Dodává: „V Bibli se však nikde o žádném mužském a ženském prvku nepíše, natož o nějaké komplementaritě.“ Osobně chápu zmíněné vyjádření církevních vůdců ve smyslu vzájemného doplnění „A“ a „B“ při působení v rámci jednoho celku. O tom se ale v Bibli píše. V 2. kapitole knihy Genesis: „I řekl Hospodin Bůh: ´Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.´… Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ Nelze snad toto poselství chápat jako princip komplementarity mezi mužským a ženským prvkem? V tom smyslu, jak mu rozumí nejvyšší duchovní českých křesťanských církví, signatáři Prohlášení k manželství.

M. Rejchrt soudí: „Nevím o ničem z našeho lidského světa, co by se neměnilo, toliko Hospodin se nemění, on je skála věků a jeho milosrdenství je věčné.“ S druhou části věty je možné bezvýhradně souhlasit. Ovšem s dodatkem, že nemění se jak Hospodin, tak Jeho Slovo. Byl to On, kdo v Zákoně daném lidu Izraele na Sinaji nezměnitelně stanovil: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (Kniha Leviticus).

Aby nedošlo k nedorozumění. Je jistě možné cokoli: že český právní řád zahrne do pojmu manželství i vztah stejnopohlavních dvojic, že někteří duchovní budou z kazatelen hlásat, že homosexuální intimní styk není hřích, že některé církve umožní (vlastně již umožňují) žehnání dvojicím, které uzavřely registrované partnerství, že v budoucnu budou existovat vedle občanských i církevní sňatky homosexuálů. To vše je možné a osobně si myslím, že k tomu dříve či později dojde. Současně jsem ale přesvědčen, že to bude nikoli v souladu, ale v přímém rozporu s biblickým učením a poselstvím křesťanského evangelia. Dle vyjádření pocházejícího z evangelikálního společenství Anglikánské církve (která je ve věci žehnání stejnopohlavním párům hluboce rozdělena: „Je vyloučeno, aby Bůh žehnal hříchu.“

Farář Miloš Rejchrt je pro mě nesporná morální autorita. Ovšem v zásadních záležitostech víry musí být ještě větší autoritou ona „skála věků“ - Bůh a Jeho Slovo. Je mi upřímně líto, že mezi názorem faráře Rejchrta a přikázáním této Nejvyšší autoritou nepanuje ve věci homosexuálního intimního styku shoda.

.

ODKAZY

Prohlášení zástupců církví k manželství

Otevřený dopis Miloše Rejchrta