Cla jako důkaz Trumpovy idiocie?

Ke skupině lidí, kteří formování svých postojů k politickým tématům staví na postojích k osobám, jež je nesou, se v tématu cel připojili i ekonomicky liberálně smýšlející a začali připomínat výhody volného trhu a globalizace v mezinárodních obchodních vztazích. I Elon Musk, partikulárně v problematice zainteresován svými elektroauty, se jal omlouvat pytli cihel za to, že jejich inteligenci srovnával s Peterem Navarrem, autorem návrhu Trumpovy celní politiky, kterého přezdívá Retarrdo. Po čase tak veřejné pozornosti dopřál i slavnému videu s tužkou Miltona Friedmana, prostřednictvím kterého dokladuje jasné výhody ekonomické spolupráce.

Výtky vůči clům jsou obecně pochopitelné: Globalizovaná ekonomika nabízí vyšší produktivitu, a tedy nižší ceny. Když už ne skrze vyšší specializaci, tak v jiných důsledcích mezinárodní konkurence. V ideálním případě to může být win-win pro všechny. V ideálním případě, ke kterému se všichni vztahují. Takový ideální případ zahrnuje i plovoucí kurz měn států, které spolu obchodují. Ty pak dohromady s obchodní bilancí představují zpětnovazební systém, který se stabilizuje. To ovšem není případ USA, jejichž měna slouží světu jako měna rezervní.

Za normálních okolností posiluje u zemí s obchodním přebytkem tlak na zhodnocení měnového kurzu vůči zahraničním měnám, což brzdí export. V případě USA nic takového možné není, protože dolar zaparkovaný ve finančních institucích okolo světa výrazně snižuje jeho volatilitu. Silný dolar tak nemá šanci reagovat na vysoké saldo obchodní bilance USA se zahraničím, pročež jsou exportéři trvale znevýhodněni a dovozci zvýhodněni. Domácí poptávka je tak uspokojována ze zahraničí, a pokud ta zahrnuje i veřejné výdaje na dluh, nemůže ani v tomto případě dolar reagovat oslabením, protože poptávka po dolaru a amerických dluhopisech v této rezervní měně neklesá.

Na jednu stranu může tedy pozice amerického dolaru umožňovat situaci, kdy USA mají největší saldo obchodní (ale i platební) bilance na světě, a současně krýt schodky veřejných financí. Na druhou stranu je zřejmé, že se jedná o jednu z ekonomických bublin, jejíž prasknutí je otázkou času. Časového okamžiku, kdy bude pozice amerického dolaru coby rezervní měny otřesena. Jedná se o otázku kdy a ne jestli – diverzifikace rezervních portfolií národních bank probíhá a příchod kryptoměn je jednou z cest, kterou se proces urychluje. Trumpova administrativa je tak nucena reagovat minimálně z tohoto důvodu.

Kritici Trumpových cel se strefují do merkantilismu jako takového, stejně jako se usmívají nad zdánlivě naivním způsobem výpočtu, který byl k získaní celních sazeb využit a který vychází z „nesouvisející“ velikosti salda obchodní bilance ve vztahu k objemu dovozů. Pokud jde o výhradu ke kvantifikaci, je provedený výpočet paradoxně (ale současně pravděpodobně) méně nepřesný, než kdyby se administrativa pokoušela kvantifikovat všechny možné necelní bariéry typu kvót, dotací, technických norem nebo hygienických předpisů. Nejen že převést náklady na implementaci dílčích regulí do celního ekvivalentu by bylo nepochybně zdrojem chyb, především pro některé exportéry se může jednat o mez, na základě které se k vývozu vůbec neodhodlají (vliv necelních bariér tedy není lineární). Pokud se pak místo vyjádření vstupní zátěže vezme v potaz rovnou výsledek, může být takové číslo přesnějším vyjádřením skutečnosti.

Cla mezinárodnímu obchodu v principu neprospívají a jejich zavedení s tímto cílem také Američané neobhajují. Pokud jimi chce Trump doručit svým voličům jasné sdělení, že dělá vše pro udržení pracovních míst ve Spojených státech, je otázkou i to, s jakou časovou perspektivou můžou na cla neamerické společnosti reagovat zahájením výroby na území USA. Ale stále je třeba mít na mysli, že nemá význam navržené opatření porovnávat s neexistujícím ideálem, pokud jsou k dispozici pouze reálná řešení. Co je na stole, pokud je cílem nastavit udržitelný model chodu americké ekonomiky?

Využívat nástroje měnové politiky, zkoušet snižovat hodnotu amerického dolaru prostřednictvím Federálního rezervního systému? Pokud navíc ten, podobně jako Česká národní banka, má řešit inflaci, a nikoliv obchodní deficit? Nebo snižovat rozpočtový schodek zvyšováním daní (které vedou ke snižování spotřeby, tedy i snižování schodku obchodní bilance), pokud ekonomickou aktivitu je třeba posilovat a ne ji otravovat daněmi? Nebo se stát „surovinovou“ ekonomikou a tlačit vývoz zkapalněného zemního plynu? Nebo regulovat kapitálové toky, a jiným způsobem tak ohrožovat pozici dolaru coby rezervní měny? Jakmile si člověk udělá soupisku reálných nástrojů, které mají USA k dispozici, nejeví se využití cel jako ta nejhorší varianta.

Cla, jakkoliv jsou ekonomicky neliberální, můžou být nejméně špatnou cestou k nápravě stavu, který je neudržitelný. Kdyby ne svým přímým ekonomickým dopadem (který z principu není win-win), tak vytvořením tlaku pro další vyjednávání, na základě kterého můžou odpadnout některé necelní bariéry, které jsou kladeny do cesty amerického exportu, aby výsledek win-win byl. I ti, kdo nemají rádi Trumpa, nemůžou nepochopit, že není coby reprezentant země s rekordním obchodním schodkem spokojený s tím, aby Američané na svůj dluh tlačili hospodářský růst jiných zemí. A dolar coby globální rezervní měna je jedinou bariérou, která zatím brání nástupu „řecké“ cesty pro USA.

Řecko a USA v tomto totiž odlišují jen dvě věci: Jednou z nich je americká inovativní ekonomika s předními odvětvími v technologii a službách, které svojí jedinečností dokážou částečně kompenzovat nevýhodnou pozici amerických exportérů. Ovšem tou druhou zatím je právě rezervní status dolaru, protože zahraniční subjekty hromadící dolary (a dolarové dluhopisy) umožňují relativně levně financovat americké rozpočtové schodky. V krajním případě mají Američané k dispozici nástroje měnové politiky, o kterých si Řekové bez drachmy mohli v kritické chvíli jen nechat zdát. Bez dolaru by nastoupení řecké cesty pro USA, cesty, které je dlážděna nevolatilní silnou měnou a nízkou konkurenceschopností exportérů, nebylo otázkou vyšší či nižší pravděpodobnosti v budoucnu, ale žitou skutečností. A USA musejí reagovat dřív, než svět dolar přestane případně držet.

Ilustrační obrázek: Design by Freepik