Kanada: Transgender ideologie vítězí nad právem zastávat oponentní názor
Dva světy
Žijeme v době, v níž hájení často problematických práv menšin vyvolává nutnost bojovat za právo lidí veřejně prezentovat takzvaně tradiční vnímání světa.
Jedno z oněch problematických práv se týká transgender osob. Jde o to, jestli lidé bytostně přesvědčení, že muž je muž a žena je žena mají povinnost oslovovat muže, kteří se narodili jako muži, ale cítí se být ženami, ženským rodem (ona místo on, její místo jeho a tak podobně); případně také naopak. Jsou známé případy (ze západní Evropy), kdy učitelé nebo zdravotníci odmítli z důvodu svědomí a svého vnitřního přesvědčení považovat žáky za žákyně či pacienty za pacientky – a byli za to byrokraticky postiženi, ba skončili i ve vazbě. Řeč je o situacích, kdy oním žákem je chlapec a pacientem muž, ale oba se považují za dívku, resp. ženu. V tom jim nemůže být ve svobodné společnosti bráněno, ovšem na druhou stranu nesmí být bráněno lidem, kteří zastávají tradiční pohled na muže a ženy, transgender pohled na svět odmítnout. Bohužel nejenže je jim v tom bráněno, ale jsou i postihováni, viz zde:
Specifickým problémem je otázka, kam umístit člověka, který sice biologicky vypadá jako muž (má i funkční mužské pohlavní orgány), ale považuje se za ženu: v případě odsouzení do mužské, nebo ženské věznice? A v civilním životě, má trans žena (s funkčními mužskými pohlavními orgány) chodit do mužských, nebo ženských sprch? (Stranou nechám léčení prostaty u žen a vaječníků u mužů.)
Případ z Vancouveru
Britská Kolumbie je jednou z kanadských provincií. Tamní zdravotnictví řídí pět úřadů, mezi nimi Vancouver Coastal Health (VCH). Jako jeho zaměstnankyně působila třináct let zdravotní sestra Amy Hammová. Před několika dny byla propuštěna. Nikoli kvůli profesnímu pochybení, svoji práci zvládala příkladně. Důvodem jsou její mimopracovní aktivity, názory vyjadřované mimo zdravotnické zařízení. Docela konkrétně, zastávala jiný než mainstreamový pohled na transgenderovou idelogii, pohled kritický. Tím se stala trnem v oku kanadským progresivistům, kteří si stěžovali u profesní organizace British Columbia College of Nurses and Midwives (BCCNM). Ta se jejím případem zabývala dva roky, aby posléze rozhodla, že Amy Hammová se dopustila „profesionálního pochybení“. Načež ji VCH propustil.
Amy je nejen zdravotní sestou, ale také nezávislou publicistkou. O svém případu psala 15. března v deníku National Post jako externí spolupracovnice. Její potíže se táhnou od konce roku 2020. Začala veřejně prezentovat názor, že biologické ženy*/ by měly být chráněny před takzvanými tansgender ženami, které by neměly mít přístup do prostor vyhrazených výlučně pro biologické ženy. Ať už jde o sprchy, sociální zařízení, sportovní soutěže apod. Olej do ohně Amy přilila, když se svým přítelem nechala vztyčit ve Vancouveru obří billboard s navenek nevinným textem I LOVE JK ROWLING (Miluji J. K. Rowlingovou). Zasvěcení vědí, že proslulá britská spisovatelka má negativní postoj k transgenderové ideologii, s nímž Amy Hammová souzní.
*/ Biologická žena je žena, která se narodila jako žena a cítí se jako žena; od narození má primární ženské pohlavní znaky a později i sekundární pohlavní znaky. Má-li jednotlivec mužské primární a od pozdějšího věku i sekundární pohlavní znaky, ale cítí se být ženou, hovoříme o trans ženě (transgender ženě). Jde o rozdíl mezi biologickým pohlavím a genderem – sociálním pohlavím.
Amy vyšetřoval tříčlenný panel zmíněné profesní organizace BCCNM a po dvou desítkách sezení dospěl k závěru, že její jednání je diskriminační, nese znaky pohrdání transgender komunitou a podkopává důvěru v ošetřovatelskou profesi. Ale nejen to. Tříčlenný panel ve svém rozhodnutí uvádí: „Porota soudí, že tvrzení, že existují pouze dvě pohlaví – mužské a ženské – je příliš zjednodušující a není v souladu se současným medicínským nebo biologickým poznáním.“ Reakce Amy: „Na to mám jednoslovnou odpověď: Pseudověda.“ A na klíčový závěr panelu, že se dopustila profesního pochybení, reaguje: „ Říkala jsem pravdu o právech žen. To není profesní pochybení.“ Má pravdu? Soudím, že mimo jakoukoli pochybnost.
Její právnička Lisa Bildyová jí radila, aby ve své situaci volila mírnější slova. Odpověď: „To nemohu. Moje tolerance vůči požadavkům genderových aktivistů a institucionálních sil, které jsou zneužívány proti ženám říkajícím pravdu, dosáhla svého vrcholu. Mám toho dost.“ Stejně tak odmítá závěr panelu, že je diskriminační a hanlivé její tvrzení, že transgender ženy by neměly sdílet stejné prostory s biologickými ženami. „Co to znamená?“ ptá se. „Že členové panelu věří, že hájit ochranu ženských prostor, což je právo garantované zákonem, je špatné, nepatřičné a diskriminační. To je přece absurdní,“ a pokračuje, že ženy nedělají nic špatného, pakliže bojují za prostory chráněné před muži, kteří se identifikují jako ženy, ať už ve věznicích, sportu či kdekoli jinde.
Amy zdůrazňuje to, co opakovaně dávala najevo. Že nevěří tomu, co nazývá dualismem mysli a těla, což je základem ideologů prosazujících genderovou identitu. V údivu konstatuje: „Člověk by si myslel, že jsem oprávněna takové přesvědčení vyjádřit, aniž bych byla obviněna z diskriminace. Panel ale souhlasí s tím, že výroky ignorující mystickou víru v genderovou duši jsou formou diskriminace popírající existenci transgender osob.“ To ale považuje Amy za stejný aktivistický nesmysl jako koncept genderové duše, na níž prý záleží víc než na fyzickém těle člověka a která od něj existuje odděleně. Dále Amy vysvětlila, že její odmítání koncepce dualismu těla a mysli jí samozřejmě nikterak neumožňuje kohokoli z transgender komunity „vymazat“, ani jednotlivce, ani skupinu. Žádné takové metafyzické či duchovní přesvědčení nedrží. Netrpí transfobií ani tím, že by neměla trans lidi ráda, stejně tak je nechce zbavit práva na jejich způsob uvažování. Nic takového. Pouze s nimi zásadně nesouhlasí, to je všechno. Toto vyjádření je velice důležité a týká se i homosexuality. Skutečnost, že se mnozí z nás vyjadřují k projevům gay a lesbickému aktivismu kriticky neznamená, že chováme vůči těmto lidem nenávist. Pouze chceme mít právo na beztrestný kritický pohled.
Amy uzavírá, že hájit práva biologických žen není projevem transfobie. Není to nic špatného, nic nenávistného. A není povinností biologických žen, aby hájily práva jiných biologických žen pouze způsobem, který genderoví aktivisté či kdokoli další z mainstreamu považuje za přijatelný. Amy se obává, že Kanada je již řadu let na temné cestě k cenzuře a neliberalismu – dodejme progresivistického neliberalismu -, přičemž její případ je dalším příznakem tohoto neduhu. Končí slovy: „Stojím hrdě při obraně pravdy, truchlím a současně pranýřuji profesi kvůli tomu, že byla podvrácena kvazináboženským, metafyzickým systémem víry, který porušuje práva žen a dívek a poškozuje mládež. Mé svědomí mi nedovoluje lhát nebo pasivně akceptovat genderovou ideologii.
Potrestejte mě tak tvrdě, jak musíte. Pravda ale nakonec stejně vždycky zvítězí.“
Je politováníhodné, že v západních zemích je podobných kauz s přibývajícím časem stále víc. Politováníhodné a varovné.
Volně zpracováno podle serveru National Post, odkazy:
https://nationalpost.com/opinion/amy-hamm-was-just-fired-for-her-gender-critical-views