Kohout

Nedávno mě zastavila jedna paní v Lidlu a povídá mi: „Pane doktore, proč právě kohout?“ Poslední dobou mi totiž přichází řada e-mailů a dotazů, proč jsem si na blogu jako svůj symbol zvolil obraz kohouta. Omlouvám se za trochu pozdní odpověď, ale jsem dost zaměstnán novým projektem, na kterém se svým týmem pracujeme – připravujeme vydání nové knihy. Právě teď se vracím letadlem z Limy do Prahy, kde jsem byl na jednodenní konferenci konzervativních stran o recyklování brambor, takže tento čas využiji k krátkému zamyšlení a doufám, že tím i odpovím svým čtenářům a podporovatelům. Mimochodem, v Peru bylo překvapivě teplé počasí a všude kvetl ibišek a fuchsie. Nad sklenkou výborného argentinského vína jsem si pěkně popovídal s jedním podplukovníkem z Chile, který ještě pamatoval generála. Ale o tom někdy jindy.

Odpovídám tedy tímto té paní i dalším četným čtenářům: Kohout je pro mě symbolem především ducha sladké, dobré Francie, i když ten jejich je kohout galský. Francouzi jsou v Evropě dost svébytní – od té doby, co je Caesar začlenil do římské říše, dokázali těžit maximum z kombinace čerstvé galské krve a starobylé římské kultury a organizace. Francouzská revoluce byla naprosto epochální zlom nejen v dějinách Francie, ale celého světa. Ancien régime byl svržen spolu s feudály a církví, a bylo nastoleno právo lidu. Robespierre to občas trochu přeháněl, ale myšlenka, že lidé by si měli vládnout sami, vtělená do Deklarace práv člověka a občana, je osvobozující a na věky inspirující. Pro povahu Francouzů byla tato, z pohledu dějin krátká epizoda, naprosto určující a formativní. Revoluci si zopakovali ještě v roce 1830, pak v roce 1848 a znovu v roce 1871 – Pařížská komuna. Francouzi mají odbojného ducha a silné vědomí národní sounáležitosti a výjimečnosti. Za posledních 200 let si uvědomili, že oni rozhodují o svém osudu a že jsou pány ve své zemi. V parlamentu sice sedí problémová pravice, umírněný střed a stále i komunisté, perou se mezi sebou, ale pořád vědí, že jsou Francouzi a jejich hrdinou byl spíše de Gaulle než někdo jiný. A když si v neděli vyjdou na oběd s červeným, rádi si popovídají bez ohledu na partaj.

Musím ale už končit – právě mi přišla SMS zpráva od mého známého psychoanalytika, který mi vždycky maluje byt za dobrou cenu. Píše mi: „Pane doktore, zvažte ještě toho kohouta – volba kohouta se může v psychoanalýze vykládat jako sublimovaná forma narcismu a může poukazovat na skrytou touhu po uznání.“ Člověk aby se dnes bál dát i vzorek moči u doktora, aby na sebe něco neprozradil! Je pravda, že spojení kohouta, konzervatismu a Francouzské revoluce moc nedává smysl. A ještě k tomu to zveřejňovat... vždyť je to tak trochu pitomé. Ale co, zvykejme si.

P. S.: Rád se pravidelně dívám na každodenní večerní hodinový zpravodajský pořad ČT od 19:00. Dává mi to vhled do dění ve světě a u nás doma a dokumentární šoty jsou často doplněny zajímavými komentáři. Tento týden mě zaujala velmi podrobná, asi půlhodinová zpráva o počasí a pak detailní analýza rozestavěnosti dálnic na jihu Čech, proložená několikavteřinovým komentářem o tom, že Rusko asi vyhlásí NATO válku. Nevím, co lidi pořád mají proti ČT.