Německé (ne)zvládání migrace a nizozemské (ne)pogromy na Židy

Vzpomínám na ta léta od roku 2015, kdy se migrační krize naplno projevila a vybavuje se mi pár střípků z té nedávné historie.

Celá Evropa od té doby zná výrok německé kancléřky Merkelové „Wir schaffen das“ – my to zvládneme. A ta osoba i pět let poté zopakovala, že by jednala stejně i dnes. Zopakovala to v roce 2020, kdy už i slepý, hluchý a ve sklepě zabarikádovaný Němec musel vědět, že nezvládají nic a že na sebe i celou Evropu přivolali pohromu. Ostatně, v minulém století první pohromu německo-rakouský živel přivolal na Evropu už roku 2014, z tohoto pohledu se tedy slušelo na stoleté výročí přivolat pohromu další. Pokud budou Němci s dávkováním katastrof postupovat jako ve dvacátém století, měli bychom se v Evropě v tomto století obzvláště obávat let třicátých a čtyřicátých.

O tom, že by i České republice slušelo přijmout takových 80000 uprchlíků nepochyboval ani pan Schwarzenberg, který se dočkal druhého místa v prezidentské volbě. V tomtéž vyjádření kritizoval Čechy, že prý

„Řveme, jako by nám (uprchlíci) málem řezali krky“

K řezání celých hlav nikoli málem, nýbrž úplně ovšem došlo třeba ve Francii. Salónní intelektuál, který vlastní manželku ani při kandidatuře na českého prezidenta nepřivezl z Rakouska do Čech, nám tedy ordinoval léčbu migranty v době, kdy každý český Pepík věděl, že taková migrace je šílenství a ne naděje.

Ostatně, vydávat sebevražedné šílenství za příležitost je u politiků Schwarzenbergova nálevu evergreenem. Tak například jistá paní Nerudová, která kromě svých dalších kandidatur a angažmá kandidovala pochopitelně též na naši prezidentku, viděla příležitost v migraci i v Green Dealu. A to se nepsal rok 2015, nýbrž rok 2023, kdy vypustila tento prozíravý výrok! Onen Green Deal považuje dosud za příležitost i český premiér Fiala. Pokud někdo z pudu sebezáchovy vymazal tohoto člověka z okruhu svého vnímání, tak mu připomínám, že je to ten pán, který se právě proslavil poplašnou zprávou, že za dalších osm let jeho vlády české platy dosáhnou německé výše. Přes to zde však určitá možnost rovnosti mezi českými a německými příjmy v budoucnu existuje. Bohužel je to pouze šance na rovnost v chudobě.

Německé zvládání migrace, a to i když odhlédneme od společenských konfliktů jen k finanční stránce věci, ze všeho nejvíce připomíná slavný výrok z filmu Titanic:

„Titanic půjde ke dnu, to je matematická jistota“.

Vypovídá o tom rozbor domácích a „přišlých“ příjemců německých sociálních dávek v tomto článku, přičemž příjemci s „migračním pozadím“ tvoří v Německu dvě třetiny ze všech. K tomu jen připomínám, že statistika je tu hrubě zkreslena faktem, že „Němec jako poleno“ je dle použité metodiky každý, jehož oba rodiče mají německé občanství. Může to být klidně Turek, Iráčan, Iránec, Syřan z druhé a třetí generace. Může klidně pocházet z kultury, která má s tou Německou společnou nanejvýše planetu, na které se vyskytuje. Při vědomí porodnosti těchto vrstev a brutálního poklesu německého průmyslu v důsledku dalšího ideologického fanatismu, tentokrát zeleného, půjde německá loď plná černých pasažérů v sociálním systému prostě ke dnu.

Titanic se potopil za dvě hodiny a čtyřicet minut, jak dlouho to bude trvat „Merkellandu?“ Zde je nutno upozornit, že když Titanic vyplouval ze Southamptonu, vytlačil z přístavu takové množství vody, že za sebou táhnul i menší lodě. To bylo fajn, když německá ekonomika šla nahoru. Ovšem Titanic by stejně tak utopil i menší lodě, kdyby je stáhnul vírem, když klesal po srážce s ledovcem. Dnes Německo k ledovci míří plnou parou a Česko je mu po boku až příliš těsně. Mimochodem, evidentně právě na zemích jako je Česká republika bude chtít Německo zahojit stále větší díry v rozpočtu, čehož dokladem je třeba to, že místo slíbeného zrušení poplatku za tranzit plynu tento poplatek zvýší!

S migrací kulturně neslučitelných jedinců do Evropy přímo souvisí i nedávné organizované útoky arabsko-muslimské komunity na Židy, které se odehrály v Amsterdamu. Starostka města to označila za pogrom, ale jen pár dní na to se za to označení omluvila. Možná vysvětlení jsou dvě: Buď jí bylo nějak exaktně dokázáno, že za „pogrom“ je možné považovat pouze smrt dvou, tří, nebo dejme tomu sta Židů, nebo, a to se mi zdá maličko pravděpodobnější, si paní starostka s hrůzou uvědomila, jaké organizované „kultuře“ tady čelí nejen její politická kariéra.

Ani Českou republiku propalestinští aktivisté neminuli, jak opakovaně zmiňuje třeba historik a zdejší kolega bloger Ivo Cerman, který popisuje, jak byl vykázán z místnosti, kde propalestinská aktivistka publikovala výsledky své antisemitské činnosti – bohužel placené z daní nás všech!

Pan Cerman dokonce tvrdí, že jeho text byl na stížnost oněch aktivistů stažen z publikace na Seznamu i na Idnes! Chápu, že tuto informaci přináší pouze pan Cerman sám a není možné ji ověřit. Bylo by tedy nanejvýš vhodné, aby se k tomu obě média veřejně vyjádřila. Jinak mlčení rovná se souhlas.

Je-li tomu totiž opravdu tak, pak vývoj v České republice kopíruje ten na západě. Tam nátlakové skupiny krajně levicového aktivismu, který ovšem přebírá také aktivismus propalestinský ovlivňují akademické prostředí i největší média a ona jim vyhovují bez jakéhokoli relevantního důvodu. Snad ze strachu, snad z vypočítavosti výhod spojenectví s tou brutální aktivistickou silou, snad je důvodem klasické propojení prostředí médií a wokeistických aktivistů nové levice.

Lék na to je jediný: Nenechme si diktovat jedinou pravdu či morálku autoritami, které nejsou přirozenými autoritami, nýbrž nám je někdo – třeba média – předhazují na všech kanálech. Nevolme od reality oproštěné lidi s přehršlí akademických titulů, ale neschopností vnímat svět kolem sebe, jako stále častěji ukazuje premiér Fiala. Nenechme si vzít svobodu na to upozorňovat. A nikdy nenahraďme kritické myšlení fanatismem, jako se stalo většinovým trendem v Německu.