Odcizování dětí od přirozeného životního prostředí

Tož mi to nedalo a vrátil jsem se ke své víc jak 13 let staré úvaze o tom, co to těm dětem vlastně děláme... A taky o tom, co si představuju po pojmem "enviromentální výchova": --- Slovo „přirozené“ má etymologický kořen ve slově „rodit“, respektive „rod“. Předpona „při“ pak dodává význam „být při tom“, „u toho“ nebo „s tím“.

Přirozené prostředí je pak z logiky jazyka nabízí významově „být uprostřed něčeho, co se rodí, být účasten při tom zrození“. A právě o to „být při tom“ postmoderní společnost své děti postupně připravila, respektive to bylo přeměněno a redukováno na „vědět o tom“.

Zatímco v historii byly děti vždy účastny, alespoň svou přítomností, většiny dění, dnes je paradoxně jejich přímá účast omezována. Ať to zní sebetvrději, máme historicky a faktograficky potvrzeno, že děti už od pravěku bývaly při tom, když se rodily jiné děti, bývaly dokonce i při plození dětí. Víme, že děti bývaly při tom, když jejich otcové zabíjeli zvířata pro potravu a bývaly i při tom, když se jejich otcové zabíjeli navzájem. Děti byly vždy první při tom, když se objevily nemoci, když přišel hlad nebo když je v jeskyních navštívil predátor či ve středověkých městech nepřítel. Děti byly při sázení obilí i při porážce jehňat. Děti byly přítomny u všech zásadních přirozených procesů a setkávaly se všemi vlivy svého životního, přirozeného přírodního či sociálního prostředí, byly plné prožitků a zkušeností, i když ke většině jim chyběly dostatečné informace. Po tisíciletí děti mnohé zažily, aniž by znaly ono všudypřítomné „proč“. Byly vedeny realitou života k tomu, že upřednostňovaly respekt k tomu, že se prostě nějaké jevy, věci a procesy dějí nezávisle na tom, zda to chápou. Musely je však přijímat.

Děti cítily, že mají hlad. Pravděpodobně si na to stěžovaly. „Mám hlad!“, říkaly. Pravděpodobně se však neptaly: „Proč mám hlad?“. K čemu by jim to bylo? Nasytily by se vysvětlením, že táta má zlomený luk a týden už nic neulovil?

Podobně to bylo s vnímáním životního prostředí. Děti zřejmě nebyly nuceny rozumět tomu, proč prší, ale byly vedeny k tomu, aby, když se blíží mraky, rychle sklidily seno, zahnaly dobytek do stáje.

Děti byly prostě vedeny k tomu, aby nejdříve podmínky svého života, své prostředí a jeho procesy přijaly, respektovaly. A až následně, až po tomto přijetí, o nich mohly přemýšlet.

Naopak to nešlo, naopak by byly mrtvé!

V kontrastu k tomu, jak se museli lidé po tisíce let adaptovat na vnější, nekontrolované podmínky svého životního prostředí, postmoderní doba tyto procesy obrátila.

V mnohých případech učíme děti rozumět věcem, které ještě neprožily, které se jich přímo netýkají. Vytvářejí si k nim pak postoj bez osobního vztahu.

Průměrná 13 letá dnešní slečna má nějaké znalosti o klimatu, má informace o tom, proč je v zimě zima. Ale obleče se podle těchto informací?

Její vrstevnice před 10000 lety věděla houby o výkyvech zemské osy a infračerveném záření Slunce. Ale protože jí v noci umrzl malý bratr, tak byla zabalená v kožešině, co to šlo!

Výše uvedené není hořekování nad civilizací a jejím vývojem, pouze naznačuje, že každý pokrok má svá rizika. Člověk je fyziologický hůře vybaven k přežití proměnlivého a nestabilního životního prostředí, které nemá pod kontrolou. Nemáme huňaté kožichy, extra silné čelisti, kopyta, drápy atd. Naše adaptace a cesta k dominanci nad ostatními konkurujícími druhy šla dvojí cestou: Jednak jsme se měnili zevnitř, velmi zvolna jsme přizpůsobovali svůj neurofyziologický systém tak, abychom dokázali přežít s minimem potřeb, abychom v v těch nejextrémnějších podmínkách dokázali najít a využít šance na přežití. A jednak jsme se adaptovali zvnějšku tak, že jsme kopírovali a „kradli“ konkurujícím druhům jejich nadstandardní výbavu. A naučili jsme se podmínky prostředí ovlivňovat.

Když si zatopím v kamnech, nemusím mrznout. To medvěd venku v lese nemůže. Ten si klidně mrzne, má na to kožich a dokáže hibernovat. My máme radiátor.

Jenomže, jak jsme tak vyhřátí teplem od RWE, ČEZ a spol., tak jsme zapomněli, že pocit chladu je v podstatě přirozený, že má zdravý motivační efekt – podněcuje k aktivitě.

A tak ta 13letá slečna s holým pupkem mrzne pro svého Justina Biebera či jiný idol z Brava (jo, psal jsem to původně fakt už dávno...), je jí to sakra nepříjemné, ale neobleče se. Onemocní, nachladí si bederní nervovou pleteň i vaječníky, protože už neví, že její módní bunda je vlastně potomkem kožichu, který její prapředci v litém boji stáhli z medvěda, aby tak pitomě venku nemrzli, jak ona.

Jenže pro ně nachlazení znamenalo smrt, neschopnost lovit. Smrt pro ně a jejich rodiny. Jejich prioritou bylo Přežít! Nikoliv uvidět po 4 hodinách čekání v mrazu zadek teenagerovské hvězdy.

Snažíme se tyto rizikové stránky pokroku napravovat. Snažíme se např. v rámci environmentální výchovy dětem vštěpovat informace o tom, jak je vlastně ta příroda i s těmi nepříjemnými změnami důležitá.

A jak psáno výše, prostá informace nestačí.

Je třeba vrátit dětem bezprostřední prožitky.

Ano, někdy i ty nepříjemné!

---

Komentář k pojmu "enviroment": Environmentální výchovu nelze zužovat pouze na běžně vnímané životní prostředí, respektive pouze ji redukovat na témata ochrany přírody natož ji okleštit na boj za klima. Ostatně, typickým životním prostředím většiny našich dětí je postindustriální město, v lese či na polích zas tolik dětí nežije...

Do běžného životního prostředí dětí je třeba zahrnout také sociální vztahový systém, kulturní a sociální hodnoty a tradici společnosti. Pokud tyto faktory jsou v soulady s ostatními složkami enviromentu, pak mohou působit jako výrazný katalyzátor zdravého celostního rozvoje osobnosti dětí směrem k prosociální orientaci a osobní a společenské odpovědnosti. Pokud však jsou v nesouladu, v krizi, pak působí silně demotivujícím vlivem na jakoukoliv sebelépe míněnou hodnotovou výchovu, včetně výchovy environmentální. Uměle vyvolaným soupeřením, bojem, válkou mezi jednotlivými složkami "enviromentu" si fakt nepomůžeme...

--- petrhroch@petrhroch.cz https://petrhroch.cz https://fb.com/petrhroch.psycholog