Odporné komerční rituální porážky v ČR fakt nechceme
Welfare zvířat vs. náboženství
Jsem vegetariánka a jsem na to hrdá. Považuju se za lepšího člověka, neboť mi leží na srdci welfare zvířat (popravdě víc než welfare většiny cizích lidí, protože dvě nohy vážně nejsou lepší než čtyři). Co je mi naopak úplně volné, to je náboženství. Podle mého názoru něco takového nepatří do veřejného prostoru 21. století. Náboženské projevy patří někam za zavřené dveře, aby se nevěřícíh vůbec nijak nedotýkaly. Rituální porážky pak naprosto nesnáším. Jestli někdo nedokáže jíst maso z aspoň trošilinku humánně zavražděných zvířat, tak ho přece nemusí jíst vůbec. Není to zapotřebí a na absenci masa v jídelníčku se neumírá. Zvířata mají přednost před náboženstvím! Doopravdy mne proto rozesmutnilo, když jsem si přečetla, že naše Poslanecká sněmovna si to nemyslí a poslala do Senátu návrh zákona, který podporuje obchod založený na rituálním mučení zvířat. Proč? K čemu? Na co? Nechápu.
K tomuto počinu Poslanecké sněmovny se dočtete: "Nové podmínky pro rituální porážky prosadila do novely čtveřice poslanců v čele s lidovcem Karlem Smetanou. Cílem jejich povolení pro komerční účely je podle zdůvodnění to, aby se zvířata k porážce podle náboženských pravidel nemusela vyvážet živá do zahraničí, především do Turecka. Místo nich se budou vyvážet až produkty."
Hmm... Namísto toho, aby se vůbec nepodporoval a úplně zakázal vývoz nebohých živých zvířat do muslimských zemí, kde se ke zvířatům neumí chovat a zamordují je v naprosto nepředstavitelně krutých podmínkách (tedy by šlo o zcela logický a zdůvodnitelný zákaz vývozu živých zvířat za účelem jejich týrání a krutého zacházení s nimi), vyjdeme islámu vstříc a potvrdíme tím, že jeho požadavky jsou v cajku, že jsou akceptovatelné v evropské společnosti a že je upřednostníme před naším viděním a chápáním světa. Současně návrh Smetany vůbec žádnou útrpnou přepravu živých tvorů neomezí, protože se sice nebudou vyvážet do Turecka, ale do ČR se budou vozit z celé Evropy (tedy ze států, kde je komerční halal vraždění zvířat zakázáno), abychom je hezky po česko-muslimsku rituálně popravili. Úžasné vyhlídky! Fuj.
Člověku pak, ač by si to nikdy neuměl představit a jímá ho z té představy hrůza, začne být názorově blízký Úsvit přímé demokracie, jehož poslanci se naopak poušeli halal porážky zakázat (byť jistě ne ze stejných pohnutek, jaké mám já - ale co už, nikdy nenajdete politika, který by byl co k čemu, tak se musíte spokojit s málem a uvědomit si, že účel světí prostředky).
Byl to dost amatérský a hodně nedotažený počin, protože zakazoval jen halal porážky, nikoliv všechno náboženské rituální pobíjení zvířat, což nedávalo smysl. Spočíval v tom, že se měl novelizovat zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, konkrétně jeho ustanovení § 5f. To upravuje porážení zvířat pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž náboženské obřady stanoví zvláštní metody porážky zvířat. Poslanci Úsvitu vykoumali, že by do tohoto paragrafu doplnili větu: "Toto ustanovení se nevztahuje na ḥalál porážky." Kdyby nebyli zaslepení nenávistí vůči islámu a dívali se na věc principielně, tedy z pohledu welfare zvířat, chtěli by samozřejmě zákaz všech rituálních porážek.
Ministerstvo životního prosteřdí k tomu řeklo:
Ministerstvo vnitra dodalo:
Člověk by nevěřil, že je možné v moderní době tak urputně podporovat středověké praktiky, že? Ale je. A ještě s odkazem na Listinu a právní základy našeho státu. Jako by zvířata neměla práva a necítila bolest... jako by nějaká víra měla přednost před humanitou. Ještě že se tyhlety zvrhlé rituální masakry netýkají prasat, říkám si. Vepříci jsou totiž dokonce inteligentnější než někteří, kdo je jedí a byla bych jich vážně škoda. Aspoň něco pozitivního na celé to obludnosti tedy je.
Kdyby bylo po mém, zakázala bych všechno zbytečné zabíjení zvířat, pokud by nešlo o způsob porážek stanovený pro biomaso, kde se dá jakžtakž hovořit o lidskosti. Cena masa by se zvedla, jedlo by se zase jen v neděli a bylo by to jen dobře. Stejně tak by se měla zvednout cena vajec a mléčných výrobků, aby odpovídala tomu, že nám je dávají živí tvorové a je třeba se k nimi chovta s úctou a láskou.
Jestli se to nepodaří (což vím, že se nepodaří), tak jak jsem nevěřící pes, doufám, že všichni, kdo se podílejí na mučení zvířat (včetně konzumentů), ať už pro halal nebo pro naše běžné nenáboženské porážky (což je taky značný humus), přijdou do pekla, kde je budou čerti navěky věků píchat vidlemi a vařit ve vroucím oleji.