Politika v době umělé inteligence #11: Uměle vygenerovaní influenceři a digitální hrozby korporativismu, etatismu a klerikalismu
Politika v době umělé inteligence
V digitální éře, kdy se umělá inteligence (AI) stává stále sofistikovanější a její vliv proniká do všech aspektů našeho života, stojíme před novými a dosud nepoznanými politickými a společenskými výzvami. Jednou z nich je fenomén „uměle vygenerovaných influencerů“ – digitálních osobností, které vznikají pomocí AI a jsou navrženy tak, aby ovlivňovaly veřejné mínění, chování spotřebitelů a dokonce i politické preference. Tento fenomén není jen technologickou kuriozitou, ale vážným rizikem, které prohlubuje problematiku korporativismu, etatismu a klerikalismu v novém, digitálním hávu.
Uměle vygenerovaní influenceři? Co to znamená? Uměle vygenerovaní influenceři jsou digitální entity, které vypadají a chovají se jako skuteční lidé, avšak existují pouze v digitálním prostoru. Vytvářeni s pomocí AI, animace a pokročilých algoritmů, tito „lidé“ mohou mít dokonalý vzhled, charismatickou osobnost a sofistikovaně řízené projevy, jež jsou často ovlivněny datovými analýzami a prediktivními modely. Tyto digitální entity mohou být používány korporacemi k propagaci produktů, státy k šíření politické propagandy nebo dokonce náboženskými institucemi k ovlivňování morálních hodnot. Jejich potenciál je obrovský – a stejně tak i rizika.
V rukou korporací se uměle vygenerovaní influenceři mohou stát nástrojem pro neomezené zvyšování zisků. Na základě analýzy obrovského množství dat o uživatelském chování na sociálních sítích dokážou přesně cílit na konkrétní demografické skupiny, a to s takovou přesvědčivostí, kterou skuteční lidští influenceři často nemohou dosáhnout. Korporativismus tímto získává nový, nebezpečnější rozměr. Firmy se mohou stát de facto nezávislými politickými entitami, které ovlivňují veřejné mínění a podkopávají demokratické principy. Digitální influenceři mohou být naprogramováni tak, aby propagovali nejen produkty, ale i ideologie, které slouží zájmům korporací – a to skrytě, bez vědomí spotřebitelů.
Podobně jako korporace mohou uměle vygenerované digitální osobnosti využívat i státy. V autoritářských režimech mohou být tito influenceři nasazeni k šíření státní propagandy, manipulaci volebních kampaní nebo potlačování disentu. Například AI může být použita k vytvoření „dokonalého“ mluvčího, který bude šířit státní narativ způsobem, jenž se zdá být autentický a emocionálně působivý. Algoritmy mohou zároveň sledovat reakce občanů na tyto digitální kampaně a optimalizovat obsah tak, aby byl co nejúčinnější. V demokratických státech zase hrozí, že politické strany začnou využívat uměle vygenerované influencery k dezinformacím, což povede k erozi důvěry v politický systém jako celek.
Náboženské instituce nejsou vůči technologickému pokroku imunní. Uměle vygenerovaní influenceři by mohli být použiti k šíření náboženských ideologií s cílem oslovit nové generace věřících. Tyto digitální „osobnosti“ by mohly prezentovat idealizované verze duchovních vůdců nebo sloužit jako interaktivní prostředníci mezi věřícími a náboženskými texty. Tento přístup však otevírá dveře k digitálnímu klerikalismu, kde náboženské dogma přestává být výsledkem lidské interpretace a stává se nástrojem manipulace kontrolovaným těmi, kdo ovládají technologii. Riziko zde spočívá v absolutní kontrole nad vírou a myšlením mas, což může vést k novým formám náboženského autoritářství.
Vlády a mezinárodní organizace tedy musí zavést regulace, které zajistí transparentnost při používání AI v oblasti veřejného vlivu. Digitální influenceři by měli být označeni jako umělé entity, aby bylo jasné, že nejde o skutečné lidi. Dále se musí zaměřit na:
Digitální gramotnost (Vzdělávání občanů v oblasti digitální gramotnosti je klíčem k odolnosti vůči manipulaci. Lidé by měli být schopni rozeznat uměle generovaný obsah a kriticky hodnotit informace, které konzumují).
Etický vývoj AI (Technologické firmy by měly být povinny dodržovat etické standardy při vývoji AI a zajistit, že jejich technologie nebude zneužívána k manipulaci veřejnosti).
Globální spolupráci (Pro řešení těchto hrozeb je nutná globální spolupráce, protože internet a sociální sítě neznají hranice. Jednotlivé státy nemohou čelit těmto výzvám izolovaně).
Politika v době umělé inteligence přináší nové příležitosti, ale také zásadní rizika. Uměle vygenerovaní influenceři jsou jen jedním z mnoha způsobů, jak mohou být AI technologie zneužity k manipulaci veřejného mínění, podpoře korporativních zájmů, státní kontroly a náboženské hegemonie. Budoucnost této problematiky závisí na naší schopnosti rozpoznat tyto hrozby a zavést opatření, která zajistí, že technologie bude sloužit lidem, nikoli zájmům mocných. Pokud tuto výzvu nezvládneme, můžeme se ocitnout ve světě, kde je pravda pouze programovatelnou iluzí a demokracie jen ozvěnou algoritmů.
Čtěte na podobné téma: